Jára Cimrman je smyšlená postava. Jeho divadlo vzniklo na základě úspěchu mystifikace jako prostředku čirého humoru. Diváci a posluchači se vědomě stávají objekty této mystifikace, jsou zasvěceni a radostně přistupují na hru o této smyšlené osobnosti, národním velikánu Járovi Cimrmanovi.
Informace o existenci tohoto geniálního všeuměla byla veřejnosti sdělena 23. prosince 1966, a to na vlnách Československého rozhlasu v pořadu autorů Zdeňka Svěráka a Jiřího Šebánka Nealkoholická vinárna U pavouka. Karel Velebný v roli muzikologa dr. Evžena Hedvábného referoval o nálezu truhly (při budování krbu na své liptákovské chalupě) s rukopisnou pozůstalostí zcela zapomenutého génia. Již pořad Vinárna U pavouka byla postavena na mystifikaci a pseudevědeckosti ve službách humoru. Šlo o fingovaný jakoby přímý přenos z neexistujícího podniku. Prostředky seriozní reportáže byli posluchači udržováni v iluzi, že každý měsíc sledují dění ve skutečné hudební vinárně.
S myšlenkou přenést tento mystifikační humor z rozhlasu i na divadelní scénu přišel Jiří Šebánek. Ve formě manifestu ji 29. října 1966 svěřil Miloni Čepelkovi, L. Smoljakovi a Z. Svěrákovi. Na této zakládající schůzi bylo rozhodnuto o zamýšleném divadle a přizvání dalších členů souboru – Jana Trtílka, Oldřicha Ungra a režisérky Vinárny U pavouka Heleny Philippové. Oficiální premiéra první hry nově vzniklého divadla (Akt Z. Svěráka) se konala 4. října 1967 v Malostranské besedě. Publikum sedělo u stolů s petrolejovými lampami a sledovalo představení, jehož první část tvořil seminář o díle českého velikána Járy Cimrmana. Po přestávce následovalo uvedení hry z mistrovy pozůstalosti. Tato forma vznikla původně z nouze, aby nahradila chybějící druhou jednoaktovou hru. Ujala se a vytvořila pravidelnou stavbu představení DJC.
V Aktu, ve hře s erotickým námětem a kabaretně laděnými dialogy, byly poprvé uvedeny v život orgie svébytného humoru, recese a slovní komiky, které se staly příznačným pro všechny následující hry DJC.
8. listopadu 1967 uvedlo DJC svou druhou inscenaci, Vyšetřování ztráty třídní knihy L. Smoljaka, 7. února 1968 měla premiéru Domácí zabijačka J. Šebánka. 17. dubna 1969 uvedlo DJC první společnou hru Z. Svěráka a L. Smoljaka Hospoda na mýtince. Tehdy herecký soubor opustili H. Philippová a J. Šebánek, do souboru naopak přišli Jan Klusák, Pavel Vondruška a Jaroslav Vozáb.
Nadále již všechny hry souboru psala autorská dvojice Z. Svěrák, L. Smoljak, kteří vtiskli Járovi Cimrmanovi a jeho hrám typické rysy směšného provinčního velikáštví, pseudouměleckých klišé a zapadlého vlastenectví, jež se stalo bezedným zdrojem humoru, typického pro DJC .
Pro třetí divadelní sezónu napsali Z. Svěrák a L. Smoljak hru Vražda v salónním coupé. Divákům se zde také poprvé představil jako herec grafik Jaroslav Weigel, tvůrce plakátů, charakteristických obalů gramofonových desek a programů DJC, a František Petiška. Posledním představením vzniklým pro Malostranskou besedu byl Němý Bobeš ( premiéra 24. 11. 1971). Zde tvůrci opustili tradiční schéma semináře následovaného hrou z Cimrmanovy pozůstalosti. Seminář jakoby zde proplétal celé představení. Pak se DJC se přestěhovalo do Reduty, kde 3. května 1973 měla premiéru hra Cimrman v říši hudby s hudbou J. Klusáka. Skladatel použil citace z děl světové klasiky v nový nádherný celek. 17. října 1974 byla uvedena v Redutě hra Dlouhý, Široký a Krátkozraký, klasická pohádka destruovaná zkušeností dospělých. Po přechodu pod agenturu Pragokoncert mělo DJC ztíženou možnost vystupování, hrálo ve studentských kolejích, klubech. Do souboru přišli technici Václav Kotek, Andrej Krob, Milan Zuščák a Arnošt Kurell. Sezónu 1975/76 zahájilo DJC v Divadle v Bráníku, kde setrvalo následujících 8 let. Ze souboru odešli Jan Klusák, jeho role převzal na krátkou dobu Jiří Menzel.. 20. 4. 1977 měla premiéru hra Posel z Liptákova. K technikům v divadle přibyli Jan Kašpar, Tomáš Edel, Jiří Kalina, Geňa Rumlena, Jan Hraběta, Ivo Maurenc, Dan Pokorný, Petr Dvořák a Aleš Duda. V sezoně 1978/79 se vystěhoval do zahraničí O. Unger, a zemřel F. Petiška. Herecky je zastoupili fotograf Josef Koudelka (brzy na to emigroval) a dosavadní technikář Jan Hraběta. Repertoáru DJC hrozilo postupné omezování, mnoho zásahů zažila nová hra Lijavec, uvedená 1982 a nuceně v říjnu 1983 stažená z repertoáru. Tehdy také bylo DJC z Bráníku vypuzeno a přestěhováno do divadla Solidarita. Novým členem souboru se stal Bořivoj Penc, někdejší kulisáci Jan Kašpar, G. Rumlena a V. Kotek se objevili na jevišti jako herci. V. Kotek vede od té doby také divadlo po organizační a později i agentážní stránce. 17. 10. 1985 měla premiéru hra Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem. V roce 1988 zemřel Jaroslav Vozáb a těžce se zranil Jan Kašpar. 16. 5. 1990 byla uvedena hra Blaník, postavená na deformaci národního mýtu. V té době měl také premiéru film Nejistá sezóna, který je biografií souboru v 80. letech. V létě 1992 se divadlo definitivně přestěhovalo do Žižkovského divadla TGM, dnes nazvaného Žižkovské divadlo Járy Cimrmana. Zde také 1993 uvedlo představení Záskok s použitím citací z nejrůznějších divadelních her klasického repertoáru a 16. 11. 1997 hru Švestka, v pořadí objevů 14. Cimrmanovou hrou je pak poslední dosud uvedená Afrika.
Někteří členové DJC se kromě hraní v divadle věnují svému civilnímu zaměstnání. Autoři již při psaní postav do svých her předpokládají herecký výraz ochotnické topornosti, provázené odzbrojujícím nadšením. Soubor je složen výhradně z mužů, do ženských postav, když je potřeba, převlékaných. Stylizaci do rolí badatelů napomohlo užívání akademických titulů a zvláštní zaujetí, se kterým každý z badatelů sděluje výsledky svého badatelského úsilí. K oblibě fenoménu Járy Cimrmana přispěla také filmová tvorba L. Smoljaka a Z. Svěráka (Jára Cimrman ležící, spící, Rozpuštěný a vypuštěný).
Za dobu své existence od 1967 odehrálo DJC na 8 000 představení v Praze i na zájezdech ve stovkách měst.
Všechny hry DJC jsou zachyceny literárně, na videokazetách, gramofonových deskách a audiokazetách. Právě zvukové nahrávky přispěly k neobyčejnému úspěchu a popularitě her DJC, k jejich téměř všeobecné proslulosti, k celonárodní hře na neexistujícího Járu Cimrmana. Fiktivní postava Járy Cimrmana má již své muzeum (v suterénu petřínské rozhledny) a jsou po ní pojmenovány i ulice v několika městech.
Oficiální stránky divadla najdete na www.zizkovskedivadlo-jc.cz .