Marie Rottrová, narozena 13.11. 1941, Ostrava – Hrušov. Vystudovala 11 letou střední školu (gymnázium) v Bohumíně, maturovala v roce 1960. První hudební podněty na ni působily v rodinném prostředí – otec varhaník a sbormistr, matka operetní zpěvačka. Učila se hrát na piáno v LŠU Ostrava u V. Juřiny, zpívala ve smíšeném sboru, absolvovala jednoroční kurz pro zpěváky populární hudby v Ostravě, vedený L. Jehnem. V roce 1960 se zúčastnila talentové soutěže a po finálovém koncertě, doprovázeném orchestrem G. Broma, skončila jako čtvrtá. Jako zástupce z Ostravy byla pozvána k účinkování TV pořadu Poprvé před kamerou, kde zvítězila s interpretací písně J. Hammra a J. Hořce Rozmarné stvoření. Stále jako amatérka začala zpívat s velkým orchestrem B. Pěchníka v Ostravě - 1961 - 1963 i natáčet v Československém rozhlase s instrumentální skupinou F. Trnky a později s Ostravským rozhlasovým orchestrem (ORO). V letech 1965 - 1966 spolupracovala s první ostravskou rockovou skupinou Samuel, od níž přešla už k souboru profesionální úrovně Majestic – (vedoucí M. Schejbal) - do roku 1968. Z té doby se datuje její přechod k soulovému způsobu zpěvu. Začala hostovat s Flamingem Richarda Kovalčíka, mj. také na 2. beatovém festivalu 1968. Svou uměleckou pozici i přízeň posluchačů získávala velmi pozvolna, úspěšná však byla hned její první gramofonová nahrávka Paroloď (Supraphon), stejně jako řada soulově orientovaných písní, většinou zpívaná v anglickém jazyce, např. Restless, You Gonna Be Sorry, The House That Jack Built, česky např. Jsi jen blud.
Prvním hitem byla česká verze písně Balada wagonowa z repertoáru M. Rodowicz pod názvem Kůň bílý (český text M. Černá), od téže zpěvačky uspěla Marie Rottrová u našeho publika ještě i s písničkou Markétka (český text J. Fikejzová). Její popularitu velmi uspíšilo pravidelné vystupování nejdříve v ostravských televizních pořadech – Na vlně 197, Písnička za korunu, později Kytara versus cimbál, většinou s ORO, pak také v programech Československé televize Praha (ČST). Od roku 1981 byla Marie Rottrová hostitelkou vlastního TV pořadu Divadélko pod věží (scénář většinou M. Zapletal, režie Z. Havlíček), ve kterém hostovala řada známých osobností. Tento seriál vlastních pořadů Marie Rottrové měl do konce roku 1987 přes 20 pokračování a svůj vrchol v mimořádném večeru Divadélko v gala. Na tuto úspěšnou sérii navázaly pořady Přijď a nechoď sám a Činčin v celkem čtrnácti pokračováních. K popularitě zpěvačky přispělo také účinkování v silvestrovském pořadu lidových písní spolu s L. Málkem a jeho cimbálovou muzikou Olšava, Pavlem Novákem, aj., který režíroval J. Roháč, stejně jako vystupování v nejsledovanějších TV pořadech Možná přijde i kouzelník a dalších, v nichž po dlouhá léta reprezentovala ostravskou populární hudbu.
Po celou dobu spolupracovala s Flamingem – Plameňáky, vedeným od začátku trumpetistou a aranžérem Richardem Kovalčíkem, do jeho předčasné smrti v roce 1975, a od roku 1977 do roku 1989 hráčem na klávesové nástroje a skladatelem Vladimírem Figarem. Kromě toho zpívala i s jinými orchestry např. Orchestr G. Broma, OČST, ORO, TOČR, K. Vlach, a další. S Plameňáky vystupovala na koncertech i po svém přesídlení do Prahy v roce 1985, kromě toho účinkovala v zájezdovém pořadu "M. Rottrová a hosté" s menší doprovodnou skupinou (střídavě účinkovali J. Bartoška, P. Bobek, K. Černoch, O. Kaiser, J. Lábus, aj.). Během svého působení měla celou řadu pódiových recitálů, většinou uvedených v Lucerně v Praze, z nichž např. jmenujme "To tedy mám tak ráda" – 1981, jehož scénář napsal J. Dietl, autorem ostatních byl povětšinou M. Zapletal. Vedle řady soulových písní, většinou převzatých, měla štěstí i na původní písně lyrického charakteru, např. Lásko, Řeka lásky (autor J. Wykrent), Najednou s K. Gottem (F. Horký – P. Vrba), Zřejmě letos nikde nejsou kytky, Měli jsme se potkat dřív ( M. Rottrová – V. Poštulka), i na písně zahraniční jako Lásko voníš deštěm (český text J. Nohavica), To mám tak ráda (český text J. Fikejzová), S tím bláznem si nic nezačínej s P. Bobkem (český text V. Poštulka), Štěstí (český text - P. Žák) a jiné.
Jak již naznačeno, skládá Marie Rottrová také příležitostně hudbu (např. Gobelín, Labutě, Měli jsme se potkat dřív, Ach lásko) a píše i texty (Dnes pláč, Pozemský ráj a další).
Marie Rottrová třikrát soutěžila na Bratislavské lyře: 1971 získala společně s P. Němcem s písní Hej, nebuď nesvá (B. Ondráček – Z. Borovec) Cenu publika, 1979 byla ve finále se dvěma písněmi Ta řeč je tvá máma (B. Ondráček – J. Fikejzová) a Pojď (J. Urbánek – M. Černý), 1982 zpívala rovněž ve finále píseň Ten vůz už jel (J. Zmožek – Z. Borovec).
Na Bratislavské lyře měla několikrát samostatné vystoupení. Účinkovala na sokolovském festivalu, v zahraničí v Lublani a Sopotech. V roce 1968 absolvovala první zahraniční zájezd do Jugoslávie, byla hostem v klubech v NSR a Švýcarsku, zpívala na Kubě, v Bulharsku, Maďarsku, v Německu. Podnikla opakovaně koncertní turné v Polsku a v Sovětském svazu (SSSR). V řadě těchto zemí měla i TV vystoupení. Nazpívala několik vokálních partů k filmové hudbě, čtyřikrát zvítězila v Písničkách pro Hvězdu (mj. Mámo, kup mi brášku). Byla úspěšná v soutěži Moravský vrabec. V roce 1976 byla vyhlášena Tipem čas. Melodie, v roce 1981 v anketě kritiků vyhlášena čas. Melodie zpěvačkou roku. Trvale se umísťovala v první desítce nejoblíbenější ankety Zlatý slavík (od roku 1996 Český slavík - v první dvacítce), prozatím nejlepší umístění v roce 1971, kdy obsadila 3. místo.
Zdroj informací:
Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby část jmenná; autoři: A. Matzner, I. Poledňák, I. Wasserberger a kolektiv
EDITIO SUPRAPHON PRAHA, 1990; ISBN 80-7058-210-3
Vzhledem k nepřesnostem, jež v původním textu byly, provedli autoři webu www.marierottrova.cz korektury a doplnili informace o nové skutečnosti.