IGOR OROZOVIČ

Právě vyšla nová audiokniha určená dětem Prasátko Pigy a kouzelná pohlednice plná písniček. Protože jde především o písničky, má mezi tvůrci své výrazné místo autor hudby, kterým je herec Igor Orozovič.

Igore, jak jste se dostal jako autor k projektu CD písní pro „Prasátko Pigy“?

Pro prasátko Pigy už mnoho let pracuje Eva Spoustová, která mě učila na DAMU a dodnes za ní chodím pro cenné rady, když zkouším složitější hry. Je to neuvěřitelně talentovaná dáma a práce s ní je vždy přínos. Proto jsem neváhal, když mě oslovila ke spolupráci na projektu Pigy, pro který mimo jiné píše texty. Věděla, že miluji hudbu a chci se jí autorsky věnovat nejenom v mém „domovském“ Cabaretu Calembour. A oba jsme věděli, že budeme dobře fungující tvůrčí duo. Vložila ve mě důvěru, podpořila moje lehce vzdorující sebevědomí a hlavně napsala úplně senzační texty, na které byla radost skládat. Ke každému zvířátku jsem dostal explikaci jeho charakteru, což bylo zázračným vodítkem a tím správným koncem, u kterého bylo potřeba začít. Zeptal jsem se našeho klavíristy Zdeňka Dočekala, který mi pomáhá s harmonií, a ostatních muzikantů, zda do toho půjdou. Šli. A já jsem jim vděčný.

Jak jste pracoval s hudebními motivy a nástroji?

S celým tvůrčím týmem jsme se shodli, že bude skvělé, když každé zvířátko bude směřovat k jinému žánru. K tomu mě vždy pak navedl text a charakter každé jedné postavičky. Takže je tam nakonec čardáš, rap, šanson, jednoduchá písnička pro holčičky, šedesátkové retro, jazz apod. Samozřejmě je to ale všechno jeden hudební jazyk daný mými schopnostmi a nástrojovou vybaveností našeho Orchestru Calembour. Je to živá muzika. Bez jakékoliv elektroniky. Klavír, housle, flétna a bicí budou vždy znít jako jedna rodinka. Ale každou píseň jsem se snažil odlišit nějakým drobným, ale zvukově výrazným nástrojem. Takové jedno cinknutí na metalofon, kazu, melodika, foukací harmonika nebo pískání na pusu a la teremin, dokáží zázraky. Ve dvou písních náš houslista hraje na klarinet a to je najednou ještě úplně jiný kafe.

Hudba provází i mluvené slovo, byl to váš záměr?

Ano, je to tak. Chtěl jsem, aby to mělo vnitřní logiku a kompaktnost. Zní tam melodie zvířátek, většinou jako předznamenání jejich písně a charakteru. Vždycky mě překvapí, co udělá pár tónů znějících jako podkres pod mluveným slovem. Taková hollywoodská „vydíračka“. Ale upřímná a sám mám vždycky husí kůži.

Co pro Vás znamenalo pracovat pro děti? Co pro Vás bylo inspirací?

Byla to obrovská svoboda. Člověk se může vykašlat na všechny kontrolky typu: Bude to dost dobré? Originální? Sofistikované? Jediný cíl je pobavit děti. Nebo pohladit je melodií. Krása. Hlavní inspiraci jsem hledal sám u sebe, protože i já byl kdysi dítě. Vyrůstal jsem hlavně na audiu. Poslouchal jsem jak písničky, tak rozhlasovou tvorbu. A víte jak to je, člověk si tu kazetu nebo desku pouštěl pořád dokola. Takže se do mě totálně zarylo úplně všechno, co jsem poslouchal a rozhodně mě to formovalo. A to se možná bude dít i dětem, co si poslechnou naše písničky. V době internetu už u toho nevydrží asi tak dlouho, jako kdysi my. Ale třeba, když se jim budou líbit… Představa, že mé písničky s nimi porostou, je pro mě krásná. Ale je to i zodpovědnost. Proto jsem rád, že uslyší poctivé hraní na živé nástroje.

Jak moc je pro Vás hudba profesně důležitá?

Profesně nevím, ale životně hodně. A mám pocit, že v poslední době je to čím dál víc. Není to tak, že bych chtěl „šidit“ divadlo, ale je to pro mě takový útěk. Myslím si i to, že hudba člověka více harmonizuje a mně osobně dodává mnohem více endorfinů.

Měl byste chuť natočit na CD Vaše další věci? Třeba právě hudbu a písně z Cabaretu Calembour?

Už toto album je můj splněný sen. Neberu to jako „jen“ písničky. A nahrání a vydání písní Cabaretu Celembour je můj obří sen. Přece jen už fungujeme 10 let a dávám do toho skoro veškerou tvůrčí a skladatelkou energii. Je to zatím celoživotní dílo. A další sen je, že by nám to někdo pěkně zaranžoval a ty písně by zazněly s bigbandem – mají ten potenciál. Anebo kdyby mou poslední věc – operu Streptokok – zahrál symfonický orchestr. I ve filmu si ty naše písničky umím představit. Takhle to zní megalomansky. V reálu hrajeme párkrát měsíčně pro 80 lidí. A je to taky splněný sen.

Můžete nám prozradit, na co se v nejbližší době chystáte ve své herecké profesi?

V Národním divadle, kde jsem v angažmá, se chystá premiéra hry „Vítejte v Thébách a zároveň bych ještě pozval veřejnost na krásné představení Noční sezóna v hlavní roli s Janou Preissovou. S Cabaretem Calembour obnovujeme v Divadle pod Palmovkou premiéru jedné naší starší inscenace Cvidoule di Campo. V červnu si opět zazpívám Baladu pro Banditu s Jihočeskou filharmonií, což je naprostá euforie. A v rámci televizní tvorby se zrovna chystám na natáčení série pro Českou televizi s Janem Hřebejkem, kde mě čeká krásná role skoro až záporáka.