JAN MARTINÍK

Klíčové dílo Franze Schuberta v podání vynikajícího českého basisty Jana Martiníka a za klavírního doprovodu Davida Marečka, současného generálního ředitele České filharmonie, vydává v pátek 21. září 2018 Supraphon na CD i v digitálních formátech.

Rakouský skladatel Franz Schubert napsal svůj písňový cyklus Winterreise (Zimní cesta) rok před svou smrtí, v roce 1827. Zimní cesta představuje vrcholný projev písňové tvorby raného romantismu. V oblouku 24 vesměs baladických písní tematizuje text cyklu kontrast lásky a zrady na pozadí zimní krajiny a vzpomínek na krásu přírody v útěšnějších ročních obdobích. Vynikající český basista Jan Martiník provedl Schubertův cyklus ve spolupráci s klavíristou Davidem Marečkem, který zmínil, čím je okouzlilo Schubertovo dílo do té míry, že se je s Janem Martiníkem rozhodli nahrát: „Schubertova Zimní cesta je pro interpreta nekonečným zdrojem téměř nadpozemské krásy, ale také neustálého hledání. Čím hlouběji se do ní noříte, tím vzdálenější obzor se vám ukazuje. Naše rozhodnutí cyklus nahrát bylo spontánní, protože Jan Martiník se tímto mimořádným dílem zabývá od počátku své pěvecké dráhy a pro mne je Schubert jedním z nejbližších autorů s nezaměnitelnou klavírní mluvou. Schubertův hudební jazyk v sobě spojuje velikost a intimitu tak přirozeně, jako snad žádný jiný skladatel.“

Basista Jan Martiník je jedním z těch vzácných pěvců s velkým, barevným hlasem a nezměrnou citlivostí pro intimitu písní. Soutěžní vavříny (2007 finalista soutěže Placida Dominga „Operalia“, 2009 vítěz BBC Cardiff Singer of the World v kategorii „Píseň“) i zkušenosti z operních scén (mj. sólista Staatsoper Unter den Linden Berlin) jen potvrzují jeho mimořádné dispozice. „Hledání „vlastní“ Zimní cesty je pro každého interpreta celoživotní poutí, která se proměňuje s věkem i zkušenostmi a v podstatě nikdy nekončí,“ glosoval svůj přístup k Schubertovu dílu Jan Martiník a David Mareček ho doplnil: „Obtížnost Schuberta tkví v jeho prostotě. Nejsilnější emoce dokáže Schubert vyjádřit těmi nejjednoduššími prostředky. Najít rovnováhu mezi hloubkou citu a čistotou formy, vystavět prudký vrchol z absolutního klidu, udržet napětí v dlouhých plochách, najít správný barevný a dynamický poměr mezi zpěvem a klavírem, vybrousit každou píseň jako samostatný drahokam a zasadit ji do více než hodinového celku. To je jen zlomek dobrodružství, která nám Schubertova Zimní cesta připravila, ale spíše než obavy u nás převládala dychtivost dostat se k jádru Schubertovy hudby tak blízko, jak jen dokážeme.“