BABORÁK POKŘTIL MOZARTA

Včera 8. října 2018 v Leica Gallery Prague se uskutečnil slavnostní křest novinky, kterou nahrál Radek Baborák s Baborák Ensemble a s hráčem na lesní roh Radovanem Vlatkovićem, hobojistkou Clarou Dent-Bogányiovou, flétnistou Walterem Auerem a fagotistou Bence Bogányim. Dvojalbum s Koncertantní symfonii a hudbu pro lesní roh Wolfganga Amadea Mozarta přišli pokřtít: klavírista Petr Malásek a herečka Dana Morávková. Oba dva nešetřili chválou na světově proslulého českého hornistu a vzdali hold jeho jedinečnému talentu. Nahrávce Baborák Ensemble na úspěšnou cestu za posluchači také přišli popřát Petr Veber a Veronika Paroulková z nového hudebního portálu KlasikaPlus.cz, který se stal mediálním patronem a speciálním hudebním přítelem mozartovského dvojalba.

Pro novou nahrávku neváhal Radek Baborák upravit si nevyužitou větu ze symfonie pro doplnění chybějících částí nedokomponovaného hornového koncertu. Ovšem po pravdě řečeno, cožpak přesně totéž neudělal nesčetněkrát sám Mozart? Z dochovaných fragmentů zde tímto způsobem vznikly hned dva „nové hornové koncerty“. Do kontextu objevování krásně zapadá Koncertantní symfonie pro čtyři dechové nástroje s orchestrem, K 297b. Ta je na novém albu nahraná v Baborákově úpravě pro původní mozartovské obsazení. Radek Baborák to okomentoval: „Mozartova dechová Koncertantní symfonie je skladba opředená mnoha záhadami. Především se neví, zda je tato skladba tou, kterou napsal Wolfgang Amadeus a o níž se zmiňuje v dopise otci z pařížského pobytu, jmenuje sólisty a chválí českého virtuosa na lesní roh pana Sticha-Punta, který podle jeho slov hrál výtečně. Mojí snahou při rekonstrukci této nové verze bylo zachovat nástrojové obsazení flétna, hoboj, lesní roh a fagot, tak jak ho uvádí Mozart. Zároveň jsme chtěli zachovat formu symfonie, jak ji známe v obsazení s klarinetem, dále vyvážení obtížnosti jednotlivých partů, aby měl každý hráč možnost předvést svoji virtuozitu i nástrojové možnosti.“

Baborák Ensemble den po křtu svého nového 2CD vyráží na japonské turné. V Japonsku je Radek Baborák nesmírně populární. „Jezdil jsem tam už před Naganem a musím přiznat, že jsem byl v Japonsku za ty roky velmi pilný,“ říká s úsměvem. „Hodně jsem tam učil, nahrával pro japonskou firmu, hrál s japonskými muzikanty, dirigoval, takže to znám zevnitř, nejen ze zájezdu. Myslím, že to je taková jejich typická vlastnost, když vidí, že se u někoho mohou dlouhodobě spolehnout na určitou kvalitu, nabídnou větší příležitost. Dobře to do sebe zapadlo. Pro spoustu muzikantů je Japonsko opravdu ideální země, takový ráj na zemi, co se týče sálů, publika, vybavenosti, toho, jak tam muzikanti z oboru vážné hudby jsou přijímáni.“