JIŘÍ SUCHÝ A JITKA MOLAVCOVÁ

V roce 2011 pod názvem „Semafor… léta šedesátá“ vydal Supraphon komplet 11CD, jenž zmapoval tvorbu Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra od vzniku legendárního divadla. Na něj navázal v roce 2012 další velký komplet, tentokrát 12CD, s příznačným názvem „Semafor… léta 70. a 80.,“ který zachytil průřez dílem tvůrců divadla Semafor v letech normalizace. A letos na jaře pokračuje třetím kompletem „Semafor… léta 1989 až 2015,“ jenž zaznamenává písňovou tvorbu divadla Semafor v rozpětí posledních 26 let. Vznikla tak unikátní archivní kolekce, která zaznamenává nahrávky z historie této významné scény, ale její osud se píše dál!

Aktuálně vstoupilo divadlo Semafor do šedesáté sezóny a Jiří Suchý se k této příležitosti vyjádřil: „Samozřejmě, že Semafor bude stále kráčet po cestě, kterou jsme si šedesát let poctivě vyšlapávali, a na niž si naši diváci zvykli. Bude to cesta krajinou muzikálů na český způsob, cesta, jakou jsme nastoupili 30. října 1959 hudební komedií Člověk z půdy. V poslední době jsme do této služby postavili Big Band Semafor, neboli experiment, kde muzikanti jsou chvílemi herci a herci chvílemi muzikanty. Po komedii Začalo to Vestpocketkou, která je věnovaná odkazu Osvobozeného divadla, je to naše staronová hra Šest žen. Tu jsme oděli zcela novým, a snad i překvapivým hávem. A touto dobou zkoušíme muzikál s názvem MeToo a chystáme revui To nejlepší z nejhoršího. Ale na této cestě jsme dospěli k rozcestí. Chceme i nadále kráčet po muzikálové dálnici, ale zároveň tu vzniká romantická pěšina pro vás, kteří dobře víte, že Semafor má i svou trochu skrytou tvář. Ta neunikne jen divákům, kteří si povšimli, že nejen humor a hudba jsou těmi základními kameny, na nichž Semafor po šedesát let staví svůj repertoár, ale že k nim patří taky ta semaforská poetika, které si ovšem povšimnou ti, kdo ji potřebují.
A protože se já, co se jmenuju Jiří Suchý, nehodlám odebrat na zasloužený odpočinek, ale zároveň si chci šetřit síly, abych jednou, až budu stár, se toho zaslouženého odpočinku dočkal, uchýlil jsem se k experimentu. A už je to tady.
Ta zmiňovaná romantická pěšina nechť se obejde bez mé fyzické přítomnosti. Ne, nevypařím se. Přítomen budu svým libretem, svým humorem, svou režií, svou výtvarnou prací, svou hudbou a svými texty, ale naše hra na divadlo bude komornější a na scéně budou mladí nadějní účinkující, kteří by pak mohli jednou v budoucnu převzít štafetu a odskočit i na onu dálnici, o které jsem se tu zmínil. Obávám se, že těch zvědavých na dcery ducha mého, jak to krásně nazývá obrozenecká píseň, nebude zase tolik. Všechno dosud naznačuje, že má snaha udržet tuto intimní pěšinu, aby nezarostla býlím, se nesetká s masovou odezvou, což bude dílem dobře, protože tato cesta nebude pro každého, dílem nedobře, protože těch zvědavých na ty dcery ducha mého nikdy nebude dost, budou vždycky jen šafránem. Ale je o mně známo, že jsem nejednou bojoval proti nepřízni osudu a nejednou jsem ten osud položil na lopatky, má-li vůbec nějaké, a tak se do toho pouštím i dnes. Vyhlašuju jakýsi grant pro ty, kdo se projdou po té pěšině. Svou absenci jim chci vynahradit tím, že se s nimi občas sejdu na jakémsi pobesedování, na němž budeme debatovat, mírně i popíjet a lehce hodovat. A proto pokud se přijdete podívat na první vlaštovku mého úsilí, pak vězte, že se jmenuje MOŽNÁ ŽE JISTĚ ALE URČITĚ SNAD, a schovejte si vstupenku, bude vás v budoucnu k lecčemus opravňovat. K čemu? To se dozvíte při návštěvě této naší truchlohry, která je k smíchu. Nejbližší představení se koná tuto sobotu odpoledne.
Těšíme se na diváky stejného vyznání, stejné krevní skupiny, na diváky spřízněných duší, kteří se přijdou podívat na divadlo očima toho, co se jmenuje Jiří Suchý, který za to občas pozve tyto exkluzívní diváky na besedu, na níž jim chce vynahradit svou absenci na scéně. Proto prosím, schovávejte si vstupenky z těchto neobvyklých představení, kterých bude v budoucnu víc. Budou zároveň vstupenkami na naše občasná setkání. Bližší se dozvíte na fejsbuku i z psaníček, které najdete v sobotu na svých sedadlech. A děkuju těm, kteří tíhnou k humoru, jaký se osvědčil v Semaforu, ale kterým neuniklo, že tento humor má i svou křehčí podobu – zkrátka řeknu to rovnou: Děkuju všem, kteří chtějí poznat i to, co se do té semaforské dálnice nevešlo.“ Jiří Suchý.