DVOŘÁKOVO KLAVÍRNÍ KVARTETO

Dvořákovo klavírní kvarteto, ač vzniklo teprve před několika lety, se velmi rychle zařadilo mezi přední české komorní soubory. Klavíristka Slávka Vernerová Pěchočová, houslista Štěpán Pražák, violista Petr Verner a violoncellista Jan Žďánský se úspěšně věnují komorní hudbě už řadu let, jednotlivě i společně. Jako Dvořákovo klavírní kvarteto začali vystupovat poté, co k užívání jména slavného skladatele dostali svolení od jeho přímého potomka, pana Antonína Dvořáka III. Soubor navazuje na silnou tradici svých velkých učitelů – Ivana Moravce, Josefa Vlacha či Milana Škampy. Pro svůj debut na CD zvolili skladby svého erbovního Antonína Dvořáka. Ve svých nových nahrávkách klavírních kvartetů představují Dvořáka v nejlepším smyslu slova tradičního a promyšleného.

Pane, Vernere, můžete prozradit, zda bylo už od začátku jasné, že pro supraphonský debut vyberete právě dvořákovský komplet pro klavírní kvarteto?

My jsme s nahráváním rozhodně nechtěli pospíchat. Když jsme vůbec začali uvažovat o nahrání našeho prvního CD, byli jsme si pouze jisti, že na něm bude druhý z Dvořákových kvartetů, op. 87, který jsme zpočátku spíše zamýšleli doplnit slavným kvartetem op. 25 Johanessa Brahmse. Nicméně tato volba došla změny společně s naším studiem a stále intenzivnějším vhledem do prvního Dvořákova kvartetu op. 23. Postupně jsme si ho nesmírně oblíbili a zamilovali. Proto nakonec zvítězila tato „čistá“ dramaturgie. Nicméně v době tohoto rozhodování jsme ještě samozřejmě vůbec netušili, že CD nakonec vyjde u Supraphonu. To je skutečnost, ze které máme opravdu velikou radost.

Jak psal Antonín Dvořák právě pro toto nástrojové obsazení?

Antonín Dvořák zrál celý svůj umělecký život. Neustále přicházel s úžasnějšími a geniálnějšími kompozicemi. Nicméně od jeho opusu 9 už u něj slabší skladbu nenajdeme. Rannější díla jsou mnohdy ke škodě méně uváděny prostě proto, že napsal té nádherné komorní hudby tak velké množství. Klavírní kvartet op. 23 už nese veškeré znaky jeho mistroství. Však ho komponoval vzápětí po své půvabné smyčcové serenádě. V té době již Dvořák konečně pocítil chuť úspěchu. Kvartet je plný vznětů a mladické odvahy a síly. Stylově je to ovšem v náladě i formě zcela jiný Dvořák, nežli jeho daleko častěji uváděný op. 87, komponovaný společně s osmou symfonií, tedy na dohled pomyslného vrcholu celého díla. Oba kvartety jsou tedy zcela jasně a rozpoznatelně ve dvořákovském hávu a přesto jsou kouzelně kontrastní.

Je možné označit některého ze členů tělesa jako „šéfa souboru“?

Osobně si myslím, že by vedení klavírního kvarteta vždy mělo vycházet z osobnosti klavíristy, který by měl být jako přes „bluetooth“ napojený na primária. Ten musí tu a tam převzít pomyslné žezlo a být zcela rovnocenně výrazný. V našem pojetí má skutečně přirozeně dominantní úlohu klavír. Je to umožněno osobností Slávky Vernerové – Pěchočové, která má kromě perfektního ovládání svého nástroje také schopnosti přemýšlivého analytického hudebníka s vytříbeným vkusem. To ale neznamená, že bychom my ostatní neměli prostor pro své podněty a inspirace. Kvarteto tvoří čtyři silné a zkušené osobnosti.

Zní Dvořákovy kvartety pravidelně na vašich koncertech?

Ano, hrajeme je velmi často. A myslím si, že oba kvartety mohou znít na koncertě vedle sebe. Už jsme to tak párkrát udělali a já bych si přál, aby se toto provádění obou kvartetů stalo častějším. Vzhledem k tomu, že obě díla dělí rozestup mnoha let, tak jsou to, jak už jsem řekl, pro publikum dvě osvěžujícím způsobem kontrastní dvořákovská díla.

Jaký Váš kmenový repertoár? Jaké díla hrajete nejčastěji?

Program obvykle stavíme řekněme „klasicky“. V úvodu koncertu nejčastěji hrajeme hudbu klasicismu (Mozart, Beethoven) a poté se snažíme posluchačům představovat nové skladby. Je jich už asi šest, které soudobí čeští skladatelé napsali dokonce přímo pro nás. A pak rádi hrajeme velká romantická díla, ať už je to třeba Schumann, Brahms nebo právě Dvořák. Máme rádi i neotřelé dramaturgické počiny. Například na Pražském jaru jsme uvedli neznámý, ale nádherný impresionistický kvartet francouzské skladatelky Mel Bonis.

Můžete představit své hudební kolegy?

Ano, velmi rád. Začnu pochopitelně u dámy, kterou již jsem zmínil – klavíristka Slávka Vernerová – Pěchočová je především špičková sólistka a komorní hráčka, která je často zvána ke spolupráci s předními orchestry i komorními soubory. Její hra v sobě nese cenný vklad mnohaletého školení legendárního profesora Ivana Moravce. On si jí skutečně velice vážil a hovořil o ní s tak mimořádným uznáním, že to zde vlastně ani nesmím konkrétně sdělit, ačkoliv jsem od něj ta upřímná slova mnohokrát osobně slyšel. Slávka je velice skromná a nikdy a nikde by takovou chválu o sobě nevyřkla ani neschválila.

Na violoncello hraje Jan Ždánský, který působí jak u nás, tak v Rakousku – muž mnoha talentů a pronikavého intelektu. Je nejen výborným hráčem, ale i organizátorem a sběratelem. V našem kvartetu je i jakýmsi „kontrolorem“ hudebního pořádku, což je moc důležité a potřebné.

Na pozici primária působí houslista Štěpán Pražák. Poznal jsem ho již před mnoha lety jako pozoruhodného, emocionálně bohatého primária smyčcového kvarteta. Velice si s ním umělecky rozumím a jsem šťastný, že spolu nyní hrajeme ve Dvořákově klavírním kvartetu. V souboru, který jsem si před lety vysnil a který považuji za své „milované dítě“.

Jaké koncerty Vás v nejbližší době čekají, a na které se nejvíce těšíte?

Čekají nás koncerty v Čechách, Německu a Rakousku. Velice se těšíme zejména na koncert, který zahrajeme na jaře v rámci Českého spolku pro komorní hudbu. Na příští sezónu jsou pak v jednání koncerty v Kanadě, Francii a opět v Británii. Chci ale říci, že každý koncert je pro nás velkou radostí a nepřemýšlíme nad tím, jak prestižní pódium to je.

Multilink: https://lnk.to/…toKvartety12