ARUNDO QUARTET

Legendou opředené Goldbergovy variace patří k nejčastěji nahrávaným dílům Johanna Sebastiana Bacha; vedle bezpočtu nahrávek klavírních a cembalových najdeme nejroztodivnější úpravy včetně verze pro banjo. Jakkoli se na první pohled zdá být úprava pro kvarteto dřevěných dechů vzdálená od skladatelova původního záměru, při poslechu se možná neubráníte pocitu, že měl sám Bach při komponování v hlavě právě takové obsazení. Barvy plátkových nástrojů se krásně pojí do společné harmonie, přitom jejich odstíny umožňují sledovat vedení jednotlivých hlasů v polyfonní sazbě; to je zřejmý bonus oproti původní klávesové verzi. V Árii a třiceti variacích je dost prostoru pro kantilénu a půvabné barvy nástrojů i pro jejich vrcholnou virtuozitu. Goldbergovy variace jsou na nahrávce spolu se Suitou C dur BWV 1066. Pod touto pozoruhodnou nahrávkou je podepsaná čtveřice výjimečných hudebníků, kteří jsou skvělými sólisty, komorními hráči i ozdobou nejvýznamnějších orchestrů včetně Berlínské a České filharmonie. Arundo Quartet tvoří Jan Souček (hoboj), Jan Mach (klarinet), Karel Dohnal (basetový roh), Václav Vonášek (fagot).

U příležitosti vydání alba odpověděl fagotista Václav Vonášek na několik příhodných otázek:

Václave, jak jste došli k tomu, že na své debutové album nahrajete právě tyto skladby?

Kouzlo Goldbergových variací jsem objevil relativně pozdě – jak jinak, než prostřednictvím nahrávky Glenna Goulda (té pozdější, zralejší). Poté, co jsem vzdal pokusy zahrát aspoň fragmenty na klavír, jsem si začal přehrávat jednotlivé hlasy na fagot. A odtud už vedla cesta k úpravě „demoverze” pro dechové trio, se kterým jsme v té době pravidelně vystupovali. Náš výběr (13 variací) se vždy setkal s pozitivním ohlasem, nicméně neubránil jsem se pocitu, že takto to nemůže zůstat. Jakmile jsem si (při provedení Mozartovy Gran partity) připomněl existenci basetového rohu, byl chybějící článek na světě a mohl jsem se pustit do úpravy celého cyklu. A abych se konečně dostal k odpovědi na otázku: k rozhodnutí úpravu nahrát jsme dospěli po několika úspěšných koncertních provedeních, kdy nás posluchači přijali s obrovským nadšením. Bylo nám jasné, že se jedná o mimořádně vydařený počin.

Intimní svět Goldbergových variací je na nahrávce vystřídán slavnostní Suitou C dur, nejstarší a „nejfrancouzštější“ z Bachových čtyř orchestrálních suit. Jak jste dospěli k výběru této skladby?

Tato skladba bývá označována jako „orchestrální”, ale kupodivu je psána velice komorně, z naprosté většiny pouze jako čtyřhlasá. Blízká nám byla zejména taneční část suity, jíž charakter dechových nástrojů vyloženě sedí. Jak správně poznamenal kolega poté, co jsme ve studiu piplali Goldbergovy variace a Suita šla jako po másle: „Jako bychom hráli na plese.”

Kde se posluchači budou v nejbližší době moc setkat s Arundo Quartetem?

Chystáme koncerty s brněnskou vilou Löw-Beer, s jejíž nadací úzce spolupracujeme. A v průběhu září nás čekají čtyři koncerty na Ostravsku.