NAĎA URBÁNKOVÁ

Naďa Urbánková oslavila nedávno 80. narozeniny a stále má dost energie a radosti, které může rozdávat při svých koncertních vystoupení. Supraphon pro všechny její fanoušky přišel s dárkem, který má podobu trojalba těch nejoblíbenějších či nejzajímavějších písní, které nahrála v průběhu padesátky let své hudební dráhy.

Paní Naďo, napadalo vás někdy dřív, že se dožijete osmdesátky, a že navíc budete ještě stále zpívat a rozdávat svým fanouškům radost?

Vůbec ne! Představte si, že dvacet devět tisíc dvě stě dnů rovná se osmdesát let jisté Nadi Urbánkové (smích). Sama jsem si to spočítala. To je neuvěřitelná cifra, že jo?

A kdy jste byla v životě nejšťastnější?

Nejšťastnější den mého života byl 11. března 1979, kdy se mi narodila moje milovaná dcera Jana. Ale víte, štěstí je moc vzácné slovo. Raději tomu spíše říkám pěkné okamžiky. Ty například nastaly, když jsem poprvé dostala Zlatého slavíka. Já nikdy tyhle soutěže nesledovala, nebyly žádné fan kluby, nic. Náš manažer Jirka Opěla najednou přišel, že jsem zlatá a já si klepala na čelo. Pak jsem držela v ruce Zlatého slavíka a nakonec jich má doma celkem pět. Hezké vzpomínky mám i na festival Bratislavská lyra v roce 1969, která měla po roce 1968 zvláštní atmosféru. Stáli jsme s Karlem Gottem u tabule, kde naskakovalo pořadí a počet hlasů, a představte si, že jsem získala stříbrnou Bratislavskou lyru a Karel bronzovou.

Ve vašem pracovním životě hráli roli skoro samí Jirkové. Všimla jste si této podivuhodné náhody?

Jiří Šlitr, Jiří Grossmann, Jiří Brabec, Jiří Menzel, Juraj Herz, Jiří Opila, Jiří Moravský Brabec… víte, že jsem si této zajímavosti nikdy nevšimla, tak to je asi nějaké zvláštní znamení, které jsem přehlédla (smích).