JIŘÍ SCHELINGER

Ač skončil život Jiřího Schelingera bohužel značně předčasně, rozhodně platí, že jej žila jedna z našich největších pěveckých legend na plno. A “na plno” je koncipováno i Schelingerovo best of Holubí dům, jež poprvé vyšlo v roce 1990 a nyní jej vydává Supraphon v reedici na LP. S remasterovaným zvukem, maximálně využitou stopáží vinylové desky a se zčásti zrekonstruovaným obalem, jehož vnější i vnitřní podoba stojí na dnes již ikonických fotografiích Otto Dlaboly.

“Pamatuji si přesně, jak jsme tehdy seděli v redakci obalů nahoře v půdních prostorách Supraphonu a dolaďovali poslední detaily obalu. Pak vstoupil kdosi, a sdělil nám, že přišel příkaz zhora, že deska nevyjde, protože Jiří Schelinger byl označen jako špatný příklad pro mládež. V roce 1981 ještě vládl velmi tuhý totalitní režim, kdy kultura byla řízena kulturním odborem ÚV KSČ. Album tak mohlo nakonec vyjít až v roce 1990 a zaznamenalo obrovský komerční úspěch,” vzpomíná na někdejší marný boj se stranickým aparátem i opožděné vydání výběrovky Schelingerův bratr Milan, který kompilaci sestavil.

Právě až pád režimu, který Schelingerův nezaměnitelný chraplák označoval jako “nemocný hlas”, přispěl k znovu oživení jeho odkazu. Čtrnáct písní, namíchaných nikoli chronologicky, ale zato zkušeně a posluchačsky vděčně, mapuje Schelingerovu kariéru od hitu Holubí dům až po náznaky, kam by se mohla jeho cesta ubírat, tedy projektu Zemětřesení.

“Výběr to nebyl vůbec snadný, protože Jiří po sobě zanechal rozsáhlé dílo, čítající cca 180 písní a skládající se stylově z několik různých období. Ač jsme se s Františkem Ringo Čechem shodli, že by měla být zastoupena každá z etap Jiřího tvorby, stejně se na několik písní s ohledem na stopáž nedostalo,” vzpomíná na sestavování alba Jiří Schelinger.

Na výsledném albu může posluchač pozorovat Schelingerovi nezaměnitelné výkony (v drtivé většině v doprovodu skupiny F. R. Čecha) jak v lehce komediálních, bubble-gumových skladbách, tak v na tu dobu značně hlučných rockových vypalovačkách i v baladách, v nichž patří mezi naše historické špičky z kategorie nezapomenutelných.

“Hlavní roli v Jiřího úspěchu i 38 let po jeho smrti hraje bezpochyby jeho rozpoznatelný hlas a celkový pěvecký projev. Což je samozřejmě korunováno jeho tragickým odchodem i faktem, že ve své tvorbě prokázal, že byl multižánrovým zpěvákem,” zamýšlí se nad stále živým odkazem svého bratra Milan Schelinger a dodává: “S Jiřího písničkami jezdím od roku 1994, kdy jsem na základě úspěchu projektu Zemětřesení v roce 1993 založil vlastní skupinu, a tak mohu za ta léta potvrdit, že jeho skladby nestárnou a nacházejí své posluchače nejen v jeho generaci, když je mezi návštěvníky našich koncertů spousta mladých lidí, kteří jeho písničky objevili doma u své rodiny nebo je zaujaly v éteru.”