PAVEL HAAS QUARTET

Pavel Haas Quartet vydává nové, v pořadí již osmé album, tentokrát se Smyčcovými kvartety č. 2, 7 a 8 Dmitrije Šostakoviče. K této příležitosti jsme se členů Pavel Haas Quartet ptali na jejich názory a dojmy, které získali při jeho nastudování a nahrání.

Co bylo impulzem k natočení právě Šostakovičových kvartetů? Patří dnes jeho kvartetní tvorba k základnímu repertoáru?

Jarůšek: Šostakovič patří k základu kvartetního repertoáru. Je to světový autor, od samého počátku přesahující hranice své země.

Zwiebel: Pro nás je Šostakovič stěžejní skladatel 20. století se silnou a nepřehlédnutelnou lidskou výpovědí.

Když vezmeme paralelu z několika Šostakovičových symfonií, najdeme na jejich pozadí mnoho silných a často závažných příběhů. Jaké příběhy jsou v jeho kvartetní tvorbě?

Zwiebel: Kvartety začal psát Šostakovič o něco později než symfonie. Symfonie věnoval všemu ruskému lidu, a je to v těch dílech silně cítit. Vnímám, že ruský lid se s jeho tvorbou identifikoval. Proti tomu kvartety byly jeho intimním osobním „deníkem“.

Jarůšková: Možná proto máme pocit, že při hraní jeho kvartetů jsme mu jako skladateli a člověku velmi blízko, jako bychom s ním vedli rozhovor.

Proč jste si vybrali právě kvartety 2, 7 a 8?

Jarůšková: Sedmý kvartet jsem hrála z našeho souboru jako první, a to na mistrovských kurzech s violoncellistou Borodinova kvarteta Valentinem Berlinskym, který toto dílo studoval přímo se Šostakovičem. Osmý kvartet je jakýmsi pomníkem Šostakovičovi, ikonické dílo, které nás provází od začátku existence našeho souboru. Kvartet č. 2 je monumentální dílo, „kvartetní symfonie“, jehož druhou část vnímám osobně jako modlitbu za celé lidstvo se závěrečným „amen“.

Zwiebel: Kvartety se pěkně doplňují. Je potřeba říci, že je každý zcela jiný. Sedmý a osmý vznikaly v 60. letech a druhý kvartet vznikl během války ve 40. letech.

S jakými jinými skladateli se dá Šostakovič na vašich koncertech kombinovat?

Jarůšek: Vzhledem k síle výpovědi a výrazné hudební řeči je to něco, nad čím musíme vždy velmi přemýšlet. Zjistili jsme, ze Šostakovičův druhý smyčcový kvartet na koncertech musí vždy zaznít v druhé polovině koncertu, navíc jsme po jeho skončení cítili, že není na místě cokoli přidávat, vše již bylo řečeno, a i publikum to vnímalo stejně.

Jaký styl nahrávání máte rádi? Jak při natáčení pracujete?

Jarůšek: V první řadě bych chtěl říci, že spoléháme na náš už tradiční a věrný nahrávací tým, který tvoří hudební režisér Jiří Gemrot a zvukový mistr Karel Soukeník. V jistém smyslu jsme jim v tu chvíli „odevzdaní“.

Zazní skladby z nového alba na některých z koncertů v následujícím období?

Jarůšková: Většina koncertů se Šostakovičem našemu nahrávání předcházela, teď je tedy tato etapa za námi. Je to pro nás v jistém smyslu uzavření jednoho období. I když tyto skladby na některých koncertech zazní, tak hledíme repertoárově spíš dopředu, než abychom se ohlíželi.

Můžete prozradit jakému repertoáru se věnujete v této sezoně?

Zwiebel: Už od minulé sezony se velmi intenzivně věnujeme studiu kompletního kvartetního odkazu Bohuslava Martinů, jehož tvorbu budeme hrát v příští sezoně v londýnské Wigmore Hall. A vedle toho se věnujeme Bartókovi, Beethovenovi, Čajkovskému. Moc se také těšíme se na opětovnou spolupráci s violistou Pavlem Niklem a s violoncellistou Danjulem Ishizakou.

Jaká světová pódia vás v následujících měsících čekají?

Jarůšek: Sezonu jsme zahájili v Curychu, čeká nás Benelux, Londýn, Stockholm. Poprvé zahrajeme na třech koncertech v Izraeli, poté pojedeme do Polska a zastavíme se na dva koncerty i v České republice: první koncert bude na festivalu Janáček Brno a druhý v Praze v rámci benefičního koncertu Institutu Bohuslava Martinů. Před koncem letošního roku to pak ještě bude Řím a Milano.

Můžete říci, jaké další album byste rádi u Supraphonu natočili?

Jarůšek: Velmi rádi bychom navázali na naše předposlední CD, v rámci kterého jsme na točili Dvořákovy kvintety s Borisem Giltburgem a s Pavlem Niklem. V tomto obsazení bychom tedy nahráli kvintety Johannesa Brahmse.