ROMAN VÁLEK

U příležitosti vydání nového alba souboru Czech Ensemble Baroque, které obsahuje nahrávku žalmů F. X. Richtera jsme si povídali s uměleckým šéfem a dirigentem Romanem Válkem.

Na hudební trh přichází v pořadí už čtvrté album, na němž jste pro hudební vydavatelství Supraphon nahráli v podání souboru Czech Ensemble Baroque hudbu Františka Xavera Richtera. Jak dlouho se zabýváte mapováním odkazu tohoto českého, resp. moravského skladatele?

V této intenzitě je to asi šest let práce v seznamech, v archívech. Jsou to spartace, koncertní realizace a tedy i nahrávky.

Proč právě František Xaver Richter – co Vás na něm tak fascinuje?

František Xaver Richter patří mezi tzv. austro-moravské skladatele a my, tedy Czech Ensemble Baroque, se pokládáme za moravské těleso. Působíme zejména v Brně, i když naši muzikanti jsou z Moravy, z Čech, ale i ze Slovenska. Richter se svými rodiči bydlel nedaleko zámku Holešov a právě tady, na zámku hraběte Rottala, byla v době jeho dětství, tedy zhruba ve 20. letech 18. století, velká hudební tradice. Každé léto tu byla organizována jakási operní stagiona a právě tady se mladý Richter s největší pravděpodobností poprvé potkal s kapelníkem Ignazem Jakobem Holzbauerem, pozdějším slovutným kapelníkem mannheimského orchestru, a to byl patrně i první impuls k Richterovu zájmu o barokní hudbu a kompozici. Jak už jsem říkal – Czech Ensemble Baroque sídlí ve Zlínském kraji a zámek Holešov je pro nás takovým stěžejním místem, kde organizujeme koncerty, spolupracujeme s festivalem Musica Holešov, ale také tam už 15 let pořádáme své barokní kurzy, kam si zveme mladé interprety, kteří mají zájem o provozování barokní hudby, ale také slovutné umělce. V příštím roce by měl dokonce navštívit Holešov např. slavný kontratenorista Andreas Scholl. Takže to vše dohromady dává, myslím, dobrou odpověď na to, proč právě Richter – ve Zlínském kraji opravdu není mnoho skladatelů tohoto významu.

Richter patřil k těm skladatelům, kteří se později velmi dobře uplatnili v zahraničí. Jaké bylo jeho postavení ve světových metropolích, ve kterých později působil?

Richter měl patrně velké ambice. Po svých studiích měl několik angažmá, nejprve v menších farnostech středně velkých německých měst v Kemptenu a Ettalu, kde byl buď regenschorim, nebo vicekapelníkem menší místní kapely. V roce 1746 se dostal do kurfiřtské kapely v Mannheimu – otázkou je, zda v tom nějakou roli sehrálo i jeho předchozí setkání se zmíněným Ignazem Holzbauerem, který zde byl kapelníkem, či nikoliv. Nicméně, jak známo, právě v mannheimské kapele působila celá řada Čechů, včetně rodiny Stamiců. Příliš spokojen tu asi nebyl – jeho hlavní náplní bylo hrát na violu a zpívat malá sóla, či ve sboru. A pokud se komponování týče, byl odsouzen pouze do role komorního skladatele, na rozdíl od předchozích menších míst, kde měl možnost skládat opravdu velká oratorní díla. Z toho důvodu se 60. letech začal poohlížet po kapelnickém místě, kde by mohl své ambice realizovat, a právě skladba Super flumina Babylonis, která je na našem novém CD, byla jakousi konkurzní skladbou, která mu pomohla dosáhnout vyššího postu – místa kapelníka v kapitule Štrasburské katedrály. Z austro-moravského skladatele se tak najednou stal umělec, který si podával ruce s Marií Antoinettou, Leopoldem Mozartem a se spoustou dalších významných hudebníků tehdejší doby.

Které nahrávky z Richterova díla předcházely této čtvrté?

První bylo Requiem Es dur, druhé bylo velkopáteční oratorium La deposizione dalla croce di Gesú Cristo, potom realizace Hobojového koncertu F dur spolu s Te Deum a tím čtvrtým dosud finálním projektem je právě zmíněná kantáta Super flumina Babylonis spolu s Miserere f moll.

Zmínil jste, že stěžejní dílo této nahrávky – Super flumina Babylonis – sehrálo v Richterově životě významnou roli. Jaké byli okolnosti vzniku této skladby?

Možná bych to přirovnal k tomu, že když se Johann Sebastian Bach ucházel o místo skladatele na drážďanském dvoře, zkomponoval jako jakousi konkurzní skladbu Kyrie Gloria z později složené Mše h moll. S podobným záměrem asi vznikla i Richterova Super flumina Babylonis, když se Richter ucházel o místo kapelníka ve Štrasburské katedrále. Složení orchestru v této skladbě totiž kopíruje složení kapely Štrasburské katedrály, přesto, že vznikla dříve, než Richter do Štrasburku odešel. Smyčce, 2 horny, 2 hoboje, basso continuo, varhany, patřičný sbor, sólisté…Vše naznačuje, že Richter dílo složil s úmyslem prezentovat je na té nejvyšší úrovni ve Francii… Pravdou je, že skladbu velmi úspěšně prezentoval v Paříži v tehdy jednom z nejslovutnějších koncertních míst celé Evropy, a to ve Španělském sále dnes už neexistujícího paláce Les Tuilleries, který byl pro 1500 posluchačů a z dnešního pohledu představoval jakousi Covent Garden jižní Evropy. Na premiéru vyšla i velmi pochvalná kritika v hudebním časopisu Mercure de France a je velmi pravděpodobné, že i tato kritika Richterovi dopomohla k jeho dalšímu angažmá, takže se stal jakými štrasburských Bachem.

Jaké dílo na nahrávce doplňuje stěžejní titul Super flumina Babylonis?

Je to skladba, která byla Richterem napsána už ve Štrasburku, v roce 1770, a to pro velkopáteční obřady. Jedná se o Miserere f moll, jehož začátek může leckterého posluchače i zmást, protože Richter si pro ně vypůjčil téma Pergolesiho Stabat Mater, které pak velmi umným způsobem rozvedl ve svém Miserere.

V jakém stavu jsou Richterova díla, která v archívech nalézáte?

Velmi dobrém. Richter byl zřejmě velmi pečlivý. My vždy pracujeme s jeho autografem, nespokojujeme se s opisy a jeho rukopisy jsou velmi čitelné, velmi pečlivé a až na mikrovýjimky tam nejsou žádné chyby, což i u slovutnějších skladatelů bývá celkem běžné. Dokonce třeba v případě Requiem Es dur se dalo hrát přímo z jeho materiálů.

Kdo všechno se na nahrávce podílel?

Czech Ensemble Baroque je souborem, jehož vokální složka je téměř ze 40 % procent složena z výborných sólistů, kteří mají průpravu a aprobaci pro starou hudbu, a my využíváme styl „colla parte“, kdy oni zpívají sóla i sborové party, což se pak projevuje v určité homogenitě a celistvosti výrazu. Mou filosofií a krédem je provádět hudbu s ansámblem tak, aby těleso bylo umělecky i mezilidsky v daleko větším a trochu jiném kontaktu, než je v běžném orchestru a kamenných divadlech. Aby atmosféra, ale i celý princip spolupráce byl do jisté míry uvolněný, ale se vším respektem – ať už k dílům, tak k sobě při práci. Na zkouškách vždy hledáme různé varianty, ptám se muzikantů i na jejich názor a mám za to, že když je to rozumně skloubeno dohromady, vzniká pak jiná interpretační dimenze.

Nahrávka vyšla 25. října. Nabízí se otázka, zda už máte připravený „v šuplíku“ nějaký další podobný projekt?

Uvidíme. Momentálně jsme uzavřeli jednu etapu, ale pokud by se jednalo o Richtera, mám několik dalších nápadů. Má například výborné basové árie, které by se daly dramaturgicky svázat do jedné nahrávky, do jednoho projektu, má také výborné instrumentální koncerty, v jejichž případech bych měl nápady na využití některých zatím nejmenovaných sólistů, ale samozřejmě je tu dalších několik desítek vokálně instrumentálních děl, nad kterými by stálo za to se zamyslet. Uvidíme tedy, jak bude přijata Super flumina Babylonis. Třeba bude podnětem k realizaci nějakého dalšího Richterovského projektu. Jinak mám ovšem v plánu i další autory, např. Ignáce Tůmu, což je vedle Richtera podobný případ vynikajícího skladatele kontrapunktika, který je podobným způsobem nedoceněný a který by si zasloužil nějakou systematickou­ práci.