PETR NEKORANEC

Petr Nekoranec je laureátem řady věhlasných evropských soutěží. Před třemi lety se stal absolutním vítězem jedné z nejslavnějších, Mezinárodní soutěže Francesca Viñase, konané v Gran Teatre del Liceu v Barceloně, kde obdržel rovněž Cenu Plácida Dominga. Své debutové album nahrál s Českou filharmonií a dirigentem Christopherem Franklinem. Nahrávka vychází ve spolupráci s Nachtigall Artists Management a Spolkem přátel hudebních talentů. Album francouzských árií vyšlo u Supraphonu v listopadu, do mezinárodní distribuce vstupuje ale až v lednu 2020.

Petře, co jste vybral pro svůj debut?

Vybral jsem francouzské árie pro mladý tenor a snažil jsem se najít něco, co v mém životě a pěveckém životě má nějaké speciální místo, a to právě francouzské árie jsou.

Co bylo impulsem k tomu natočit toto album?

Přiznám se, že já sám jsem se ještě necítil na to, abych mohl uskutečnit sólovou nahrávku. Ale popud vzešel od mé agentky paní Aleny Kunertové, které tento nápad vyslovila před Českou filharmonií, jejíž zástupci s tím souhlasili, a tak jsme se rozhodli uvést tento projekt v život. Byl to pro mne takový krásný dárek a věřím, že album bude i takovým příjemným dárkem pro mé příznivce.

V květnu 2019 jste v Praze v rámci jednoho z koncertních cyklů FOK měl sólový barokní recitál, ve Stuttgartské opeře, kde jste od září 2018 sólistou, v současné době zpíváte především v Rossiniho operách. Co v současné době tvoří základ Vašeho repertoáru?

Já jsem rád a vždycky jsem byl rád, že můj repertoár byl vždy velice široký – od baroka až téměř po romantismus. V současné době bych se opravdu stylizoval nejspíše jako klasický lyrický tenor, což je opravdu široká kategorie. V současnosti opravdu zpívám na jevištích nejvíce Rossiniho, nicméně v této sezóně ve Stuttgartu ztvárním i roli Blázna v Borisi Godunovovi, což už je krok trochu směrem k lyričtějším rolím. Nicméně před touto nahrávkou ještě můj hlas trochu vyrostl, což nebylo plánované – to prostě nenaplánujete, a ten hlas začíná být trošičku plnější, takže se otvírá prostor pro další role a já doufám, že si v brzké době zazpívám na jevištích i Mozarta.

Na vašem debutovém albu je ovšem výhradně francouzský repertoár, který – jak jste říkal – je blízký vašemu srdci. Tyto árie už jste měl ve svém běžném repertoáru, nebo jste je nově studoval pro tuto nahrávku?

Většinou se jedná o nově nastudované árie. A dalším faktorem, proč jsem pro nahrávku zvolil právě francouzské árie, byl i ten, že když jsem měl v Rudolfinu sólový recitál s klavíristou Vicenzem Scalerou, tak publikum říkalo: „Ten koncert byl krásný, ale ta francouzská árie (jednalo se o árii z opery Lakmé „Fantaisie aux divins mensonges“), ta byla nejkrásnější.“ Při tom se jednalo o naprosto neznámou árii. A to mi potvrdilo, že ty francouzské árie jsou asi opravdu taková moje tajná zbraň.

Ano, francouzské árie jsou nepochybně vaše velmi silná zbraň, protože dvě z nich vám přinesly velká ocenění.

Přesně tak – árie Nadira (Georges Bizet: Lovci perel) a árie „Ah! Mes ami“ (Gaetano Donizetti: Dcera pluku) – to jsou ty dvě perly, které mi opravdu pomohly vyhrát všechny soutěže, které jsem kdy vyhrál, nebo ve kterých jsem obdržel nějaké ocenění. A hlavně mi pomohly dostat se do operních studií – jak do Mnichova, tak do Metropolitní opery.

Nejspíš jsou vám skutečně francouzské árie souzeny. Našel jste i mezi těmi, které jste nově studoval pro tuto nahrávku, nějaké další, o nichž jste přesvědčen, že se nyní stanou pevnou součástí vašeho koncertního repertoáru?

Já myslím, že všechny. Francouzský repertoár je taková Pandořina skřínka, je tam neuvěřitelná škála – hlavně pro tenor a pro můj typ tenoru, a těch árií je tam strašně moc. Já jsem našel 23 árií a z těch jsme samozřejmě museli vybírat, protože nemůžete udělat cédéčko dvaceti tří árií, takže jsme jich vybrali jedenáct a jeden duet. A budu se snažit všechny ty árie udržovat v repertoáru, především koncertním. Chtěli bychom s panem dirigentem Christopherem Franklinem udělat i menší turné s tímto francouzským repertoárem, protože oba dva ho máme moc rádi a je to repertoár, který je líbivý.

Kteří autoři jsou tedy na albu konkrétně zastoupeni?

Je to Jules Massenet, Charles Gounod, Gaetano Donizetti, který je sice Ital, ale bude to ve francouzštině, Georges Bizet, Hector Berlioz, Edouard Lalo.

Nahrávka vznikla ve spolupráci s Českou filharmonií a dirigentem Christopherem Franklinem. Jaké bylo natáčení? Už jste spolu pracovali i dříve?

Pouze jsme se před natáčením setkali v Miláně, abychom trochu pracovali na áriích a jejich přípravě, ale jinak jsme do té dobu ještě spolu nespolupracovali. Musím říci, že jak spolupráce s Českou filharmonií, tak s panem dirigentem byla na přátelské bázi. Mám pocit, že mě Česká filharmonie už od doby, kdy mě tehdejší pan šéfdirigent Jiří Bělohlávek orchestru představil, vzala tak nějak pod svoje křídla a vždycky, ať spolupracujeme na jakýchkoliv projektech, mám pocit, že mě berou jako jednoho z nich. A to se projevilo i při nahrávání, kdy „nervy tečou“, máte pět frekvencí, musíte to stihnout… A oni byli ochotni zůstat i pár minut po skončení frekvence, aby bylo možno dotočit celou árii. Takže opravdu neuvěřitelně příjemná spolupráce.