MIROSLAV TÁBORSKÝ

Baron Prášil – i díky jedinečnému ztvárnění Miloše Kopeckého ve filmu Karla Zemana, pro mnohé z nás nezapomenutelná, možná až kultovní postava. Cestovatel, dobrodruh a mluvka, jehož příběhy jsou stejně fantastické jako fascinující. Supraphon nyní vydává dobrodružství Barona Prášila na CD-MP3 i digitálně v podobě, v jaké je – ve formě přístupné i těm nejmenším posluchačům – převyprávěl český autor Adolf Wenig (1874–1940) a nově načetl renomovaný herec, dabér a laureát Ceny Alfréda Radoka Miroslav Táborský. Nalaďte se videoteaserem: http://y2u.be/zClTJXO_zFA

„S postavou Barona Prášila jsem se setkal jako asi každý kluk mé generace ve filmu Karla Zemana. Ale to jméno se do českého jazyka vžilo jako synonymum, když si někdo vymýšlí, a tak jsem se s ním potkával už dříve a častěji,“ vzpomíná Miroslav Táborský na svá první setkání s postavou, která se poprvé objevila na stránkách knih již v roce 1781.

Fenomén Barona Prášila je o to pozoruhodnější, že se nejedná o smyšlený charakter, ale o skutečnou historickou osobnost. Jde o německého vojáka a cestovatele barona von Münchhausena (1720–1797), který po návratu domů z vojenských tažení vyprávěl svým přátelům množství vymyšlených historek o svých neuvěřitelných dobrodružstvích. Tyto zkazky měly takový ohlas, že jen čtyři roky po jejich prvním anonymním vydání je v roce 1785 do angličtiny přeložil a v Oxfordu vydal německý knihovník, spisovatel a vědec Rudolf Erich Raspe.

V roce 1776 pak převedl knihu zpět do němčiny a doplnil o celou řadu nových vyprávění spisovatel Gottfried August Bürger (1747–1794). Dobrodružství Barona Prášila později zpracovali další autoři i filmoví tvůrci včetně Miroslavem Táborským vzpomínaného filmu Karla Zemana z roku 1961. „Film byl pro mě při práci na audioknize inspirací a zároveň přiživil zvědavost, jak vypadají ty příběhy v literární podobě,“ dodává k tomu Táborský.

Když pak přijde na samotnou interpretaci jednotlivých příběhů, Táborský k tomu říká: „Hledal jsem míru toho, jak ‚lhát‘ co nejpravdivěji a zároveň s elegancí a nadsázkou.“ Zároveň přiznává, že při načítání zažil i překvapivé momenty: „Některé příběhy mě udivily drsným, až hororovým nádechem… Chápu, že ty se do filmu nedostaly. Tam byly ty ‚neškodnější‘.“

Táborského mistrný přednes skvěle podtrhuje nespornou kvalitu Prášilových nestárnoucích příběhů z cest po vodě, po souši i ve vzduchu, jež patří k tomu nejzábavnějšímu, co ve světové literatuře vzniklo. Ostatně renomovaný herec má na svém kontě už pěknou řádku audioknih i bohaté zkušenosti s jejich interpretací a, jak sám podotýká, je mu tento žánr blízký: „Audioknihy poslouchám především v autě při delších cestách. To úžasně likviduje únavu. Doma nemám tolik možností, ale nahrazuje mi to i nedostatek času na četbu knihy. V době koronaviru jsem, pravda, zase u těch papírových. Čas po dlouhé době mám…“