VILÉM VEVERKA

Dramaturgie nového alba vznikala v průběhu dvou let, alespoň tak to Viléme popisujete v doprovodném textu v bookletu nového CD. Je to tak?

Ano, dramaturgie není absolutně nic náhodného. Proces výběru skladeb a jejich poskládání byl velmi detailní. Ono by se mohlo zdát, že jsme seřadili skladby, které se nám líbí, máme je rádi a mohly by se případně líbit i posluchačům. Opak je ale pravdou: proces příprav skutečně trval dva roky, a to až do posledního týdne před samotným nahráváním, kdy mi skladatel Martin Hybler přinesl partituru kompozice „Kickdown“. Nahodilost a náhodnost je ve spojení s tímto albem de facto nulová.

Jak moc jste při výběru skladeb myslel na posluchače? Chtěl jste s novým CD jít k posluchačům blíž?

Souhlasím s volbou slovního spojení „jít za posluchačem“, v zásadě je to pravda. Snažil jsem se být jedním z těch posluchačů, to byla má cesta při výběru skladeb. Chtěl jsem tím albem udělat radost nejen sobě, ale pochopitelně také posluchačům. Každá kompozice je pro mě důležitá, jsou to všechno díla, ke kterým mám vztah, mám je rád.

Na novém albu jsou dvě rafinované úpravy klasických děl. První z pera Mariána Vargy (úprava III. věty Koncertu D dur pro klavír J. Haydna) a druhá od skladatele Martina Hyblera (úprava Koncertu F dur pro hoboj A. Vivaldiho). Co vás vedlo k tomu, abyste na album zařadil díla v upravených verzích?

Prvotním impulzem pro mě byla artrocková úprava Mariána Vargy ze 70. let minulého století. Ta skladba mě svým pojetím okamžitě zaujala, a to už před několika lety. Následně jsem hledal podobnou hudební matérii, a to byl tedy již jen krok k tomu oslovit Martina Hyblera, aby podobným způsobem přetransformoval i Vivaldiho hudbu.

Jaká pro vás byla cesta k písním od Miroslava Žbirky nebo skupiny Led Zeppelin?

S Miroslavem Žbirkou spolupracuje už několik let právě skladatel Martin Hybler, ten mi tedy navrhl jeho Baladu. Měl jsem možnost se se skladbou seznámit už více než rok před natáčením a správnost volby mi potvrdil i producent Matouš Vlčinský, který ihned souhlasil s rozhodnutím Žbirkovu píseň zařadit na album. Píseň Kashmir pro mě byla svým způsobem výzvou: dostat se do světa mimo artificiální hudbu, přemýšlet nad tím, zda jsem schopen pracovat na takové skladbě. Musím přiznat, že to byl celkem dlouhodobý proces, ale lví podíl na úspěchu adaptace této písně má Vít Chudý, který Kashmir aranžoval.

Na novém albu vás doprovází soubor Ultimate W Band. Představte nám ho, prosím.

Ansámbl tvoří hudebníci, kteří patří k těm nejlepším, co máme v naší zemi k dispozici. Ať už to jsou Lukáš Polák nebo Karel Untermüller, Ondřej Štajnoch, Martin Novák, musel bych objektivně vyjmenovat celou kapelu – septet. Slovo „ultimate“ vnímám ve smyslu „ultimativní“, tentokrát nejen interpretačně, ale i dramaturgicky. Dvojité V logicky evokuje moje jméno, projekt, který je spojen se mnou samotným. A věřím tomu, že i moji kolegové jsou s tímto projektem identifikováni a spojeni stejně jako já.

Může se Vaše publikum těšit i na koncertní provedení tohoto projektu?

Každý projekt, který dělám, musí žít i na koncertním pódiu. Jedním ze zásadních koncertů by měl být koncert 26. listopadu v kostele sv. Anny (Pražská křižovatka). Je to koncert, u kterého by měly být i kamery České televize. Na tomto koncertě bychom měli nejen zrekapitulovat toto CD, ale zároveň ho i pokřtít. Vedle výjimečných hostů Miroslava Žbirky a Pavla Šporcla (další z hostů nového CD) na koncertě zahraji i s kytaristou Michalem Pavlíčkem. Právě s ním bych chtěl posluchačům poodkrýt další vrstvu projektu „Next Horizon“, posouvání možností či mantinelů hudby.

Viléme, máte už teď v hlavě nějaký další hudební projekt, který byste rád natočil?

Přiznám se, že těch projektů je celá řada. Rád bych navázal na nové album a tímto směrem by mohla vést jedna z mých cest.

Již několik také let hovoříme s dramaturgem Matoušem Vlčinským ze Supraphonu o natočení koncertů Bohuslava Martinů a Richarda Strausse. Těch titulů je celá řada, aktuálně bych dokázal připravit a následně realizovat možná pět i více alb. Považuji za velké štěstí, že se mi daří plnit si své sny a mohu nahrávat skoro každý rok jedno CD. Na druhou stranu je důležité zmínit, že při rozhodování o dalším nahrávacím projektu hraje důležitou položku i finanční náročnost. I to rozhoduje a pochopitelně ovlivňuje realizaci.