STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ

Ač britský literát Oscar Wilde publikoval jednu ze svých prvních povídek Strašidlo cantervillské už v roce 1887, vtip, nadhled, ani ironie, s nimiž během psaní nikterak nešetřil, nestárnou. A stejně tak je na tom i samotný příběh, jenž se během své více než stoleté existence dočkal hned několika filmových, divadelních či rozhlasových adaptací. Ta nejnovější vznikla letos v září, a v režii renomovaného Jana Jiráně v ní excelují Petr Čtvrtníček, Jiří Lábus, Jaroslava Kretschmerová či Jan Hartl a další. Supraphon ji nyní vydává v audiopodobě.

„Tento příběh nestárne a byl i ve své době napsán s okouzlujícím nadhledem a vtipem. Šarm příběhu jsme chtěli umocnit i přitažlivým obsazením výjimečných herců, kteří mají smysl pro humor, a také skvělou scénickou hudbou Dominika Renče. Mým záměrem bylo obsadit do naší nahrávky herce, kteří jsou přirozeně komičtí, kteří se do vtipu nemusí nutit a humor je součástí jejich projevu i života. Proto jsem si vybral Jiřího Lábuse, Petra Čtvrtníčka, Jaroslavu Kretschmerovou, Jana Hartla, Růženu Merunkovou a další,“ říká k příběhu i hereckému obsazení nové nahrávky Jan Jiráň.

Režisérovi i hereckému ansámblu se skvěle podařilo zachovat břitký sarkasmus i nadhled a cit pro svěží absurditu, s jakými Wilde popsal střet archetypů pokrokových Američanů a staromilské Británie. Tu zosobňuje sir Simon de Canterville (zde ztvárněný Jiřím Lábusem) strašící ve starobylém anglickém zámku, který právě koupila rodina amerického boháče Hirama B. Otise (Petr Čtvrtníček), a rozhodně se nemíní nechat rozhodit děsivým příběhem ze 16. století o vraždě lady Eleonory jejím manželem, nyní se po nocích prohánějícím chodbami zámku.

Ač zkouší sir Simon, známý spíše už jen jako strašidlo cantervillské všechny své dosud neochvějně funkční děsivé triky a fígle, Američany nechává naprosto v klidu a naopak dostávají do úzkých oni jeho svými bezprostředními reakcemi. Jedna vtipná situace tak střídá druhou a posluchač se po celou dobu královsky baví, k čemuž velkým dílem přispívá i zkušený a dobře sehraný herecký ansámbl.

„Hromadné scény točím zásadně s herci dohromady, protože jen tak můžou na sebe reagovat. Vzájemně se inspirovat svým výrazem a různými intonacemi. Samozřejmě když máte mít ve studiu v jednom okamžiku více výjimečných herců, je velice obtížné domluvit termín natáčení, protože je o ně veliký zájem i jinde. Jsem moc rád, že jsme to i tentokrát zvládli,“ dodává k tomu Jan Jiráň.