ART ROCK LINE

Doba se možná až turbulentně mění, nicméně některé jistoty přetrvávají. Jednou z nich je, že na přelomu ledna a února přichází Supraphon s vítaným rozptýlením novoroční kocoviny a šedi v podobě nového dílu speciální dramaturgické „Line” edice. Ta mapuje vývoj české a slovenské hudební scény od doby beatové dál, přičemž letos vychází její už šestý díl s mnohé naznačujícím názvem Art Rock Line 1971–1985. Novinka navazuje na předchozí tituly Jazz Rock Line 1971–1981 (2020), Rock Line 1970–1974 (2019), Beat (Al)Boom 1968–1970 (2018), Big Beat Line 1965–1968 (2017) a Beatline 1967–1969 (2016).

„S tím žánrem byl vždycky trochu problém. Příznivci brilantní instrumentace, kompozičně a textově propojených monotematických alb i jejich občas až monstrózního scénického provedení jsou početní. Proti nim však stojí skoro stejně tolik vyznavačů drsné rockové energie, provokatérství zpívaných slov, strhující jednoduchosti a úlohy muziky jako revolučního kontrapunktu k mainstreamu,“ upozorňuje editor kompilace Karel Deniš v ediční poznámce v bookletu nového 2CD.

Řečené však nic nemění na skutečnosti, že fascinace „artovostí“ dala zahraniční i tuzemské hudební scéně celou řadu skutečných klenotů. Klenotů, které odolaly zubu času i odpůrcům tohoto svébytného směru, jenž byl kromě slova art často označován také jako progressive či progrock.

Podobně jako v zahraničí, i v tehdejším Československu (s jen drobným zpožděním) se řada muzikantů vydala na své objevitelské hudební cesty v letech sedmdesátých a začátku let osmdesátých. Z více ohledů to bylo logické (ač zdejší podmínky i podoby byly přeci jen trochu prostší), když se muzikanti v předchozí dekádě mladistvě energicky bigbítoví proměnili v suverénní pány nástrojů a dospělé lidi, řešící obsahem i formou složitější témata. Svůj díl ale samozřejmě hrála i potřeba hledání normalizačně průchozích rockových témat s často lehce jinotajným obsahem.

Ač leccos ze zmíněného reflektují již předchozí díly ze supraphonské „Line“ edice, aktuální novinka téma shrnuje s výhledem až do poloviny osmdesátých letech. Art rock tehdy sice již přestal být takovým fenoménem jako v předchozí dekádě, stále však zůstal fascinující hledačskou cestou možné stylové i hudební progrese. Tradičně zásadní úloha rockové Prahy byla v tomto případě mohutně doplněna brněnskými a bratislavskými kapelami, v moravském případě vycházejícími z vokální tvorby, v tom slovenském využívajícími unikátnosti talentů instrumentalistů.

Art Rock Line 1971–1985 čítá celkem 36 zvukově remasterovaných nahrávek pečlivě vybraných z katalogů Supraphonu, Pantonu a Opusu. Najdete tu stylově asi nejslavnější artrockové sestavy, tedy Blue Effect, Synkopy, Barnodaj/Progres a Collegium Musicum, ale žánr progresivního rocku je nahlédnut i šířeji. Nechybí tedy kytarově brilantní Griglákova Fermata, Petřinův Super-robot či Jandův Abraxas, sborová mimořádnost C&K Vocalu nebo Ursinyho či Spáleného komplexní umělecká jedinečnost. Vydařené albové/pódiové projekty Olympicu a Petra Nováka pak dokreslují epochu rockově nevlídnou, překonávanou pomocí kvalitních českých textů a vysokého podílu cenzuru méně provokující nezpívané složky skladeb. V bookletu 2CD – jak je u „Line“ edice dobrým zvykem – je to vše doplněno průvodním komentářem, krátkými profily výše zmíněných i původními dobovými obaly.

ART ROCK LINE 1971–1985: ABRAXAS / BARNODAJ / BLUE EFFECT / COLLEGIUM MUSICUM / C&K VOCAL / DEŽO URSINY & BURČIAK / FERMATA / JAN SPÁLENÝ / PETR NOVÁK / PROGRES 2 / OLYMPIC / OTA PETŘINA & SUPER-ROBOT / SYNKOPY 61