Dnes 25. února 2021 slaví legendární publicista Jiří Černý pětaosmdesátiny. S narozeninovým přáním se připojuje ke gratulantům i vydavatelství Supraphon, se kterým slavný hudební novinář a kritik v průběhu desítek let také spolupracoval. Řada jeho textů (sleeve-note) v dnes již historicky ceněných albech patří k tomu nejlepšímu ve svém oboru. V sedmdesátých letech se v Supraphonu podílel na licenční edici zahraničních LP desek. Úzce spolupracoval s později zakázanou Sekcí mladé hudby Svazu hudebníků. Česká hudební akademie (ČHA) se loni poprvé rozhodla přivést do Síně slávy Cen Anděl nehudebníka. Ve svých čtyřiaosmdesáti letech do ní uvedla právě Jiřího Černého. „Bez jeho práce bychom totiž hudbě rozuměli daleko méně,“ vysvětlil rozhodnutí akademiků předseda ČHA Jan Vedral.
V letech 1961–1965 pracoval Jiří Černý jako kulturní redaktor oblíbeného týdeníku Mladý svět. Poté, co dostal výpověď z ideologických důvodů, se živil publicistikou na volné noze. Jako externista přispíval do hudebních časopisů Melodie, Hudba pro radost, Repertoár malé scény, Gramorevue, Hudba je hudba a Kruh. V Československém rozhlase uváděl a připravoval pořady, např. fakticky první československou hitparádu Dvanáct na houpačce (1964–1969), jež byla v té době velice respektovaná a rozhlasový pořad Desky načerno (1967). Po ukončení Houpačky z politických důvodů v roce 1969 nesměl až do roku 1989 s Československým rozhlasem spolupracovat.
Po odchodu z Československého rozhlasu byl zaměstnán jako korektor v tiskárně Mír a jako pedagog na Lidové škole umění v Praze 2, poté byl opět ve svobodném povolání, kdy napsal nesčetně článků o rockových a popových interpretech, které nabízel do různých časopisů. Již po srpnu 1968 sestavil a navrhl k vydání první album Karla Kryla Bratříčku, zavírej vrátka. Od roku 1971 pravidelně pořádal v mnoha městech v Československu své Antidiskotéky, na kterých pouštěl různé nahrávky bez ohledu na jejich komerční potenciál, ale vždy s přihlédnutím k vysoké vkusové náročnosti a pestrosti žánrového výběru. Při Antidiskotékách nezřídka zazněly i během normalizace standardně nedostupné nahrávky zakázaných písničkářů nebo písničkářů, kteří žili v emigraci (Karel Kryl, Vlastimil Třešňák, Jaroslav Hutka).
V listopadu 1989 se účastnil zakládání Občanského fóra a moderoval některé protestní demonstrace. V letech 1990–1992 zastával místo šéfredaktora a předsedy správní rady oceňovaného hudebního časopisu Rock & Pop. Pravidelně uváděl vlastní pořady na rozhlasové stanici Praha. Od dubna 2004 do února 2007 psal články do Lidových novin. Poté psal sloupky pro Hospodářské noviny. Pravidelně dál pořádá antidiskotéky, poslechové pořady a na ČRo Dvojka uváděl každou sobotu svůj pořad Klub osamělých srdcí seržanta Pepře. V roce 2013 získal Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby. V roce 2020 byl v rámci Cen Anděl uveden do Síně slávy Akademie populární hudby jako první nehudebník v historii. V roce 2020 o něm ČT art uvedla dokumentární film režiséra Zdeňka Gawlika Když se řekne Jiří Černý.