HANA HEGEROVÁ 90

Hana Hegerová by 20. října 2021 oslavila 90. narozeniny! Supraphon nyní vydal na CD a 2LP speciální album „Merci! Hana Hegerová,“ které bilancuje její nahrávky s písněmi francouzských autorů. Tento koncept alba ještě sama zpěvačka odsouhlasila a označila za dobrý nápad.

Když Hanu Hegerovou objevil v Praze ředitel proslulého pařížské Olympie Bruno Coquatrix, otevřela se před ní kolébka šansonu Paříž. Sama Hana Hegerová to komentovala slovy o velké náhodě: „Bruno Coquatrix jednal v roce 1967 s Pragokon­certem, vybíral si umělce a přišel zrovna do Alhambry v den, kdy jsem tak zaskakovala za nemocnou kolegyni. Nebýt chřipky, nebyla bych v Olympii. Nebyla jsem velmi oblíbená u našich mocipánů, a tak mu vůbec neřekli, že člověk jako já tady zpívá šansony.“

Pařížská Olympie je stále jeden z nejznámějších a nejrespektova­nějších koncertních domů v Evropě. Vystupovaly a vystupují v ní velké hvězdy z celého světa. A samozřejmě její historie je spojená i s nejslavnějšími osobnostmi francouzského šansonu – jako třeba s Edith Piaf, Jacquesem Brelem, Léo Ferrérem, Barbarou, Gilbertem Bécaudem, Charlesem Aznavourem, Sergem Gainsbourgem a mnoha dalšími. V roce 1967 zde zažila své hvězdné chvíle také Hana Hegerová. Spolu s Waldemarem Matuškou a proslulým Černým divadlem vystupovala ve finále speciálního letního programu. Hana Hegerová strhujícím způsobem si v Mekce šansonu střihla několik písní z repertoáru Brela, Piaf a Bécauda a sklidila u publika obrovský úspěch.

Hegerová koncertovala v mnoha zemích po celém světě a západní novináři o ní psali jako o velké dámě šansonu, šansoniérce se slovanskou duší a nazývali ji Piaf z Prahy. Hodnotili ji tehdy lépe než věhlasnou Pařížanku Juliette Gréco, neboť byla oproti ní ve svém projevu vášnivější. Jenže pak přišel rok 1968 a sovětská okupace, Hegerová musela zrušit své zahraniční závazky a vrátit se domů. A jak už to v našich končinách chodilo, pykala za svoje předchozí úspěchy. Normalizátoři jí nejprve zakázali jezdit do zahraničí a v 70. létech se pomalu vytratila i z televizních a rozhlasových pořadů. V roce 1974 jí Francouzská akademie udělila titul Chevalier de l´Ordre pour le Mérite de l´Education Artistique. Byla to vzpruha, která prošla překvapivě přes „železnou oponu“ a skvělé ocenění toho, jak díky svému repertoáru prezentuje francouzskou kulturu v zahraničí.

„Asi mi vzali ty nejlepší roky,“ připustila v jednom rozhlasovém rozhovoru z roku 2000 Hana Hegerová Ondřeji Suchému, ale jedním dechem dodala, že nelituje toho, že nezůstala za hranicemi. „V cizině by mi nikdo nenapsal tak skvělé texty, jako to uměli čeští textaři – třeba básník Petr Kopta nebo Pavel Vrba. A nemohla jsem samozřejmě odejít kvůli synovi a mamince.“ Francie však na Hanu Hegerovou nezapomněla. V roce 2013 byla povýšena na komandéra Řádu za zásluhy. „Francie ocenila kvality a zásluhy Hany Hegerové, zejména významné přispění k propagaci francouzského šansonu,“ prohlásil tehdy francouzský velvyslanec Pierre Lévy.

„Od vás jsem se učil, co je to šanson. Dala jste mi pocítit, kde jsou vrcholy poetické tvorby Pavla Kopty. Zažil jsem vás v dobách slávy v Národním i Vinohradském divadle i v minutách probojovaných před turistickým publikem v červencové pařížské Olympii. Trochu jste mi poradila, i jak chápat francouzský šanson, ale pro lepší zapamatování jste mi radši věnovala francouzské desky. Díky vám jsem taky zblízka poznal, co znamená život osamělé zpěvačky, i když je to tak silná ženská, jakou jste téměř vždycky musela být, ať se vám to líbilo nebo nelíbilo. Jednou jste mi řekla, že vaším největším honorářem jsou posluchači. Kdo někdy vystupoval před lidmi a dával jim jako vy všechno, čeho je schopen, ví, o čem mluvíte,“ uvedl hudební publicista a recenzent Jiří Černý.