TOMÁŠ NETOPIL

Skladby Bohuslava Martinů, které vznikaly ke konci jeho života v letech 1953 až 1958 – Předehra, Fresky Piera della Francesca, Skála, Paraboly, Rytiny – jsou hluboká, výjimečná a skutečně vrcholná díla. Jejich krása však stále ještě není dostatečně doceněna. Nová nahrávka Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu s renomovaným dirigentem Tomášem Netopilem dává naději, že se to změní. Supraphon album vydává 10. září 2021 a ředitel Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu Jakub Čížek k tomu poznamenal: „Nahrávka vrcholných děl Bohuslava Martinů s Tomášem Netopilem je naším dalším společným příspěvkem do diskografie mapující tvorbu českých velikánů 20. století. Nikdy se nemůžeme spokojit s tím, že jsme pro tuto hudby a její autory udělali dost.“

Dirigentu Tomáši Netopilovi jsme položili u příležitosti vydání tohoto mimořádného alba několik otázek.

Pane dirigente, jak vnímáte pozdní díla Bohuslava Martinů – co lze podle vás na nich obdivovat a předkládat posluchačům?

Velmi mne fascinuje široká kompoziční škála, kterou Martinů v těchto různorodých skladbách pozdního období využívá. Přes barokně laděnou Předehru se dále noříme do opulentního symfonického zvuku Fresek, kde pro navození výrazové intenzity skladatel dělí smyčcovou složku do jemných mikrosvětů, které tento plný symfonický zvuk ještě umocní. Symfonické preludium Skála je nezbytným dílkem pomyslné mozaiky pozdního díla Bohuslava Martinů. V závěru této skladby slyšíme přímou tematickou inspiraci příštího, již obsáhlejšího díla – Parabol. Poslední skladbou jsou Rytiny, které svou křehkostí a intimností nám otevírají další kompoziční paletu Bohuslava Martinů a zdůrazňují silně jeho mistrovství.

Jak probíhalo nahrávání?

Obtížná byla sama intenzita natáčení. Dílo takového rozsahu si žádá absolutní soustředění a disciplínu. Velmi náročná byla práce na symfonickém preludiu Skála, která je asi jedna z těch nejméně známých a která svou náročností technickou a rytmickou vyžaduje obrovské nasazení. Krásné byly při natáčení momenty, kdy hudba vykouzlí přirozený úsměv nebo viditelné potěšení na tvářích muzikantů.

Jak se Vám na nahrávce spolupracovalo se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu?

S tímto orchestrem pracuji už řadu let a vždy je to pro mne obrovská radost a potěšení. Obdivuji hlavně jejich obrovskou flexibilitu, nasazení, muzikalitu a kázeň, která z takového mimořádně těžkého úkolu vytvoří nádhernou vzpomínku.