ROMAN VÁLEK

František Ignác Antonín Tůma byl jedním z českých hudebníků, kteří výrazně ovlivnili evropskou hudbu 18. století. Společně s Janem Dismasem Zelenkou a Georgem Muffatem bývá jmenován mezi nejvýznamnějšími žáky Johanna Josepha Fuxe a stejně jako Zelenka se pohyboval v nejvyšších patrech politického a společenského života své doby. Tůma tvořil v období přechodu od baroka ke klasicismu a pro toto období i pro něj je typická ještě barokní dispozice, avšak též i snaha přizpůsobit se novým požadavkům doby – mísí se u něj barokní patos se základy romantického cítění.

Tůma se těšil ve Vídni velikému respektu a jeho chrámová díla představovala vzor i pro mladší skladatele včetně Haydna či Mozarta. Czech Ensemble Baroque, který hraje pod vedením dirigenta Romana Válka na dobové nástroje nyní po čtyřech úspěšných nahrávkách z díla znovuobjeveného Františka Xavera Richtera zaměřil svoji pozornost k dílu Františka Ignáce Antonína Tůmy. U vydavatelství Supraphon vydává 15. října 2021 pozoruhodné album s nahrávkou Tůmova Requiem a Missa della morte in c.

U příležitosti vydání alba jsme se zeptali uměleckého vedoucího a dirigenta Czech Ensemble Baroque Romana Válka.

Jak jste se seznámil s dílem Františka Ignáce Antonína Tůmy?

Tůmovo jméno jsem měl díky tradičním názorům dlouho v šuplíku ranně klasicistních skladatelů. Při realizaci Stabat Mater, které bývalo prezentováno jako jedno z mála duchovních skladeb na mě v mezinárodní databázi hudebních pramenů „RISM“ vypadlo hned devět verzí této chrámové formy. To podnítilo mé archeologické srdce a pak už jsem se nestačil divit.

Jeho nejvýznamnějším tvůrčím obdobím po smrti Karla IV. byla 50. léta (konkrétně 1741–1750), kdy byl kapelníkem královny vdovy po Karlu VI. ve Vídni. Jeho sloh je blízký Bachovi co do oduševnělosti hudebních témat. Měl nekonvenční přístup k harmonii a skvělý kontrapunkt. Napadlo mě tedy představit veřejnosti Tůmu v jeho pravém světle.

Co bylo na nahrávání Tůmova Requiem nejtěžší či překvapivé?

Musíme si uvědomit, že natáčíme a rekonstruujeme hudbu, jejímž zvukovým jádrem byly vždy chrámové varhany. Najít tedy kompromis mezi nástroji colla parte, sólisty, a sejmout věrně strukturu favoriti coro versus tutti. A to je určitě oříšek.

Čeho si na jeho díle nejvíce ceníte?

Tůma je bezkonkurenčním umělcem hudebního tématu. Dal si vždy záležet, aby melodie přesně vyjadřovala obsah textu. Vyhýbal se nastaveným klišé, k nimž často vedla fuxovská tradice ve Vídni. Uměl využít menší hudební aparát k velkolepé hudbě.

Budete Tůmovo Requiem uvádět i koncertně?

Každý projekt „Tůmu“ nevyjímaje – má svoji koncertní fázi, jež nutně předchází natáčení. Je otázka, jak dlouho bude trvat dramaturgům hudebních akcí získání důvěry nejen k odkazu F. I. A. Tůmy ale také například k F. X. Richterovi – a nějaké jejich dílo si přímo objednají. Zatím se tak vyjma skladeb Jana Dismase Zelenky bohužel neděje.