VLASTA BURIAN

Dnes si připomínáme 60 let od úmrtí krále českých komiků Vlasty Buriana. Loni ke 130. výročí jeho narození Supraphon vydal poutavou audioknihu natočenou podle knihy filmového historika Pavla Taussiga Život za smích, kterou empaticky načetl člen činohry Národního divadla Radúz Mácha.

Filmový herec němé i zvukové éry filmu, divadelní herec, divadelní ředitel, režisér, zpěvák, sportovec, podnikatel, mecenáš, spisovatel, mim a imitátor. Zatímco během první republiky a protektorátu byl miláčkem národa, po válce z něj komunisté ve vykonstruovaném nespravedlivém procesu udělali odstrašující případ kolaboranta. Vlasta Burian zemřel před 60 lety.

Josef Vlastimil Burian se narodil 9. dubna 1891 do rodiny libereckého krejčího a ochotníka Antonína Buriana. Už v mládí se však i s rodinou přestěhoval do Prahy. Zpočátku ho to více táhlo ke sportu, hrál na vysoké úrovni tenis a později především fotbal. Vzal si životní lásku Ninu Červenkovou a brzy se vyšvihl mezi nejpopulárnější komiky Československa. Nejdříve dostával komické role ve velkých divadlech, své kvality však nejlépe ukazoval v kabaretech. V lednu 1923 byl jmenován ředitelem Divadla Rokoko a o dva roky později založil vlastní divadlo (dnes Divadlo Komedie v Pasáži Vlasty Buriana v Jungmannově ulici v Praze). Období jeho největší slávy odstartovala v roce 1930 role ve filmu C. a k. polní maršálek, který byl natočen i v němčině a proslavil ho i v zahraničí.

Kniha filmového historika, publicisty, scénáristy a pedagoga Pavla Taussiga o Burianovy se věnuje nejen období vrcholné slávy, ale i jeho krutému pádu z výšin po roce 1945, kdy zostuzený a zatracovaný bývalý král komiků působil jako pomocná síla na krkonošské boudě. Pavel Taussig pracuje s řadou dopisů pamětníků nejen tohoto poválečného zavržení. Citované dopisy a vzpomínky přinášejí také nové poznatky o chování a činnosti Vlasty Buriana za okupace. V audioknize čtou ony dopisy Václav Jílek a Vladana Brouková, životem hrdiny jeviště, filmového plátna, a nakonec trestance nás provází Radúz Mácha. V bonusové části nahrávky si můžeme poslechnout 46 výstupů, písní a skečů Vlasty Buriana tak, jak zůstaly zachovány na gramodeskách z let 1923 až 1957.

Faktem zůstává, že na rozdíl od jiných českých tvůrců, kteří si za okupace skutečně těžce zadali ve filmu, na divadle i v životě, Vlasta Burian od roku 1942 zásadně netočil s německými produkcemi, nedal žádný rozhovor kolaborantskému tisku a ze všech ostatních ponižujících zakázek se vymluvil pod záminkou nemocí či špatné němčiny (ve skutečnosti byl jazykově velmi nadaný). Po osvobození neběžel vstoupit do KSČ, což část páté kolony učinila a tím se spasila. Král komiků po tříměsíčním vězení a s půlmilionovou pokutou na krku skončil jako dlaždič, načež sloužil jako skladník na Hříběcí boudě u Vrchlabí. Mohl být rád, že ho neposlali do lágru, jak žádala Státní bezpečnost. Do 31. ledna 1962, kdy zemřel, až na výjimky živořil v úloze estrádního umělce.