HANA BLAŽÍKOVÁ

Sopranistka a harfistka Hana Blažíková je mimořádná osobnost jejímž osudem je především stará hudba. Vyhledává jí publikum z celého světa, produkce těch nejprestižnějších světových festivalů staré hudby podmiňují angažování ansámblů, s nimiž spolupracuje, její účastí. Má mimořádnou schopnost vyvolat v posluchači celou škálu rozmanitých emocí. Svým hlasem v průběhu několika let také ozdobila celou řadu nahrávek z katalogu Supraphonu – spolupracovala na nich se soubory Collegium Marianum, Hipocondria Ensemble, Tiburtina Ensemble, Capella Regia Praha či Schola Gregoriana Pragensis. Koncem září vydává u Supraphonu pozoruhodné album s českou mariánskou muzikou. S hudbou, jež tvoří výrazný proud v české tvorbě 17. století, která posluchače vtáhne do světa okouzlující poetiky písní opěvujících Matku boží. Obsahem jsou písně Adama Václava Michny z Otradovic a pomyslný kontrapunkt na nahrávce přináší skladby Alessandra Grandiho, Vincenza Albriciho, Heinricha Ignaze Franze Bibera a Samuela Capricorna. Také tito skladatelé byli často spojeni s jezuitským řádem a čerpali inspiraci z jeho spirituality. I jejich životy a tvorba byly provázány se zeměmi Koruny české a jejich hudba se zde provozovala. Album příznačně nazvané Lilium mezi trním nahrála Blažíková s renomovaným souborem Collegium Marianum vedeným uměleckou vedoucí Janou Semerádovou.

S Hanou Blažíkovou jsme si o novém albu povídali těsně před jeho vydáním.

Co pro vás představují písně Adama Václava Michny?

S písněmi Adama Michny jsem se setkala už jako malé dítě. Možná i proto mám k jeho dílu do dnešního dne velmi silný, a možná i tak trochu sentimentální vztah. U nás doma se Michna často hrál jak o Vánocích, tak o Velikonocích, zpívala jsem jeho písně za varhanního doprovodu mojí babičky ve venkovském kostele i jako malá sólistka s jejím sborem. Na základní škole jsem pak jeho písně prozpěvovala s Pavlem Jurkovičem a s Pavlou Sovovou, která s námi ve třetí třídě nacvičila celou Loutnu Českou, kterou jsme pak jako veliké dobrodružství provedli v kostele v Bechyni. A pak jsem se s jeho hudbou znova setkala jako dospělá v ansámblech, které se věnují interpretaci barokní hudby. Jeho skladby mě zkrátka provázejí celým životem a dodnes patří k mému nejoblíbenějšímu repertoáru. Musím ale dodat, že Michna nebyl skladatel pouze oné písňové formy, s jakou si jej dodnes spojujeme (a nezapomeňme, že byl také vynikajícím básníkem!), ale i náročnějších liturgických skladeb pro veliké obsazení. A řadí se mezi nejlepší skladatele raného baroka v Čechách.

Proč jsou na albu skladby i dalších skladatelů?

Skladby dalších autorů jsme na nahrávku vybírali jednak proto, abychom Michnovu hudbu zařadili do dobového kontextu, zčásti pak i proto, abychom vyvážili vokální čísla hudbou instrumentální a dovolili posluchači na chvíli upnout pozornost i k umění hudebníků. Ze všech bych asi vypíchla Biberovu Sonátu d moll “Zvěstování”, ve které Lenka Torgersen naplno předvádí své houslové mistrovství. Ale všechny tyto skladby jsou krásné a nahrávka by bez nich byla určitě chudší. Ráda bych také upozornila, že všichni tito skladatelé (kromě Grandiho, jehož dílo je na nahrávce vůbec nejstaršího data) měli něco společného s Českými zeměmi – Biber a Capricornus se v Čechách narodili, Albrici naopak dožil v Praze.

Jaká je spolupráce s Collegium Marianum?

Collegium Marianum je soubor, se kterým aktivně vystupuji vůbec nejdéle. A myslím, že to je na naší spolupráci poznat, s Janou Semerádovou si výborně rozumím nejen hudebně, ale i lidsky. Koncertní programy, které spolu provádíme, jsou tvořeny “na tělo” všem zúčastněným a patří mezi nejmilejší závazky, které jako zpěvačka mám. Nazvala bych naši součinnost téměř “rodinnou”, nejen proto, že se tak dobře známe, ale také proto, že s ansámblem pravidelně hraje i můj manžel, teorbista Jan Krejča.