VERONIKA KHEK KUBAŘOVÁ

Veronika Khek Kubařová vystudovala herectví na Pražské konzervatoři, a ještě před absolutoriem hostovala v divadle Semafor. První stále angažmá dostala v roce 2008 v Městském divadle Mladá Boleslav, kde si zahrála mimo jiné v inscenaci Faust a Markétka, která ji vynesla nominaci na Cenu Thálie. V roce 2011 přešla do Městských divadel pražských a za roli Catherine, kterou ztvárnila ve hře Důkaz, byla na Thálii nominována podruhé. V roce 2013 se poprvé objevila v Dejvickém divadle, kde byla obsazena do role Niny Zarečné v představení Racek. Od roku 2015 až do současnosti je v dejvickém souboru stálou členkou.

Na stříbrných plátnech zazářila v komediích Rafťáci, Ženy v pokušení, Ženy v běhu nebo Jedině Tereza, Lidice, Modelář, Nejkrásnější hádanka, Tajemství staré bambitky 2 a nyní v novince Přání k narozeninám. Televizní diváci ji mohou znát i ze soutěže StarDance, ve které v roce 2021 spolu s tanečníkem Dominikem Vodičkou zvítězila.

Veronice se také velmi daří v oboru audioknih, které ráda a s úspěchem načítá. V Supraphonu před Vánoci vyšla jako speciální audiokniha s písničkami původně filmová pohádka Tajemství staré bambitky 2 a nyní na konci ledna to bude Maupassantův slavný román Jeden život.

Veroniko, jaká byla vaše cesta k herectví?

Pro mé okolí, ale i pro mě samotnou bylo mé rozhodnutí velkým překvapením. Dlouho jsem totiž netušila, že je vůbec možné herectví studovat, že na to existují nějaké školy, a už vůbec jsem si neuměla představit, že bych se já, holka z Rakovníka, mohla dostat do Prahy na konzervatoř.

Ve studentských dobách jste začala hrát u Jiřího Suchého v Semaforu, to se jen tak někomu nepoštěstí. Jak došlo ke spolupráci s touto legendou?

Jiří Suchý se přišel podívat na premiéru našeho absolventského představení, jimž byla právě jeho Kytice. Zřejmě jsem ho zaujala, proto mi byla prostřednictvím jeho „vyslance“, semaforské duše Vladimíra Hrabánka, nabídnuta role Dorničky v Kytici, připravované k padesátému výročí Semaforu. Byla to pro mě samozřejmě obrovská čest. Zároveň mi však ve stejné době přišla nabídka na stálé angažmá z Městského divadla v Mladé Boleslavi. Přesto jsem v Semaforu nazkoušela Suchého obnovenou hru Sekta. Jiří Suchý mi řekl, že mě ta Boleslav Semaforu takříkajíc „vyfoukla“. Já se totiž rozhodla pro stálé angažmá na oblasti, protože jsem se chtěla učit na různorodých rolích. Po čase se byl pan Suchý podívat na Fausta a Markétku, kde jsem hrála hlavní roli, a sdělil mi, že jsem udělala dobře, když jsem mladoboleslavské angažmá přijala, protože vidí, jaký význam pro mě činoherectví má.

Letos oslavíte 10. sezónu v Dejvickém divadle. Jaký to je pocit?

Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že na srovnávání se s kolegy z Dejvického musím zapomenout a že i já mám své kvality, které mohu používat. Kolegové mě postupně naučili, abych se dovedla postavit sama za sebe. Na vlastní kůži jsem poznala, že to je scéna, která dává prostor sebevyjádření i konstruktivním konfliktům.

Co pro vás znamenají audioknihy a co byste řekla k novince, která nyní vychází u Supraphonu?

Audioknih už jsem v průběhu let načetla snad ke třiceti a vždycky to byla a je radost z koncentrované práce s textem. Opravdu by se to dalo charakterizovat jako speciální herecká disciplína postavená na velkém soustředění! Snad se nám s režisérkou Naďou Dvorskou podařilo přenést do audioknihy Jeden život Maupassantovo poselství o tom, jak je důležité si v životě najít svoji vlastní cestu.