ABRAXAS

S přízvisky legendární nebo kultovní se to občas přehání tak, že pozbývají na významu i údernosti. Nicméně v případě debutu Abraxas obě adjektiva platí v plné palbě přímo na solar. A rozhodně to není jen tím, že albová prvotina party kolem Slávka Jandy dostala název Box a lehce provokativní obal fotografa Jarka Prokopa a grafika Adama Hoffmeistera k tomu! V lecčems jedinečná a nadčasová nahrávka, která ukázala směr mnohým dalším, nyní, 40 let od svého prvního vydání, vychází ve speciální jubilejní edici na LP 180 g. Nalaďte se videoteaserem: https://youtu.be/I7Jr4OUEuDU

„V určitých vrstvách mladého publika se Abraxas stal pojmem a chodit na něj bylo otázkou generačního bontonu. V tomto bodě se mohli pohodlně zastavit a už dál jen ‚přiživovat‘‘ rozdmýchaný ohníček. Jenže Slávek Janda (kytarista, skladatel, aranžér a vůbec duše kapely) naštěstí neumí chrlit novinky jen tak jednu za druhou. Neustále nad něčím koumá, zkouší lákavě neoposlouchané postupy, zneklidňuje ho všechno podnětné, co slyší kolem sebe. Naposledy všelijaké technické hračičky rodu talkboxů a vocoderů, a pak hlavně nepominutelný inspirativní nápor ‚nové vlny‘. Je to znát i na tomto debutovém albu: ubylo dlouhých kytarových sól, skladby se zkrátily, aranžmá zprůhledněla, celkový zvuk je odlehčenější a civilnější. V duchu módních trendů skupina přidala do repertoáru i dávku ironického nadhledu a humoru,“ vystihuje podstatu Abraxasu i debutového alba Box publicista a koproducent (v tehdejším žargonu spolupracovník na realizaci, pozn. red.) nahrávky František Horáček ve svém průvodním textu z roku 1982, který však v mnohém platí dodnes.

Tehdejší i současný frontman Abraxas Slávek Janda pak dodává: „Album vyšlo po sedmi letech existence skupiny a bylo poměrně obtížné prosadit jeho nahrání. Doba byla dost temná, ale nakonec se to s pomocí několika lidí podařilo, a vznikla nahrávka, která mne provází až do těchto dnů. Své o tom vypovídá i skutečnost, že i dnes má hned několik písní z Boxu své trvalé místo v koncertním repertoáru současného Abraxasu.“  

Kromě Slávka Jandy však v případě Boxu rozhodně nemůžeme opomíjet ani jeho dlouholetého souputníka bubeníka Ivana Pelíška a v době Boxu čerstvě příchozího zpěváka Miroslava Imricha (letos v březnu 70) a basáka Michala Ditricha. Právě s jejich přispěním se původně skoro artrockový sound kapely proměnil v energický nářez, který svými tematicky i formou zpracování neotřelými texty (až na jednu výjimku) doplnil tehdy ne zcela známý textař a mladý právník Pavel Zeman.

Přidáme-li bájná živá vystoupení, pak se songy Každý den je to jinak, Země se točí dokola, Box, Zoo nebo Nekonečný boogie staly znamením těch let a vstupní branou pro nové rockové obdivovatele. V době, kdy se odehrávala zákazová dramata, vyvolaná politrukovským článkem „Nová vlna se starým obsahem“, se tak Box stal doslova zjevením, které vizuálně, hudebně, textově i koncertně značně překračovalo očekávání, a i díky decentně provokativnímu obalu oslovilo doslova davy.

Nynější jubilejní edice s remasteringem pro vinylových 180 gramů, rekonstruovaným obalem, vnitřním sáčkem s fotografiemi i neznámou variantní podobou titulky je tak dokonalou vzpomínkou pro pamětníky i možnou výzvou pro mladé hledače starých, stále však jasně zářících rockových drahokamů.