PHILHARMONIA OCTET PRAGUE

Jeden z nejvýraznějších reprezentantů tzv. české dechové školy v evropském kontextu soubor PhilHarmonia Octet Prague spolu s barytonistou Peterem Schönem vydává v pátek 10. března 2023 u Supraphonu intimní mahlerovské album, které je dosavadním vrcholem jeho objevné repertoárové cesty. Z dvaceti čtyř písní Chlapcova kouzelného rohu Gustava Mahlera si interpreti pro svou nahrávku vybrali deset, které nejlépe slušely dechovému ansámblu. Volba dechů má hlubokou logiku: Mahlerův hudební jazyk byl v dětství utvářen mimo jiné i jihlavskou posádkovou kapelou, kterou často slýchával. Jeho hudba je vojenskými motivy doslova protkaná a dechové nástroje zde dostávají prominentní funkci. Komorní aranžmá Tomáše Illeho ukazuje na nové nahrávce zajímavou cestu mezi klavírní a orchestrální verzí a dává vyniknout barevnosti i intimitě Mahlerových písní.

Před vydáním alba jsme si o novém albu povídali se dvěma členy PhilHarmonia Octet Prague – s fagotistou Václavem Vonáškem a hobojistkou Monikou Fürbach Bouškovou.

Jak se zrodila myšlenka, že PhilHarmonia Octet Prague nahraje Mahlerův Chlapcův kouzelný roh?

Václav Vonášek: Bylo to přirozené vyústění našeho vývoje. Po zhruba deseti letech fungování souboru se ukázalo, že s originálním repertoárem pro dechové okteto doby klasicismu a romantismu těžko vystačíme z hlediska pestrosti i z důvodu naplnění uměleckých ambicí. Vydali jsme se tedy cestou úprav, ideálně vytvořených přímo na náš popud. První takovou skladbou byly Musorgského Obrázky z výstavy, které dopadly díky Tomáši Illemu na výbornou, a tak se zrodila smělá myšlenka „sáhnout si“ i na Mahlera.

Jak došlo ke spolupráci s barytonistou Peterem Schönem?

Monika Fürbach Boušková: Od začátku jsme měli poměrně jasnou představu o představiteli pěveckého partu. Chtěli jsme oslovit umělce naší generace, ideálně z Německa, zejména co se týká deklamace písňových textů. Ne každý zpěvák v Čechách či v zahraničí se věnuje písňovému repertoáru, tedy naše hledání nebylo tak snadné, jak se zprvu zdálo. Nicméně jsme získali od šéfdirigenta Pražských symfoniků Tomáše Braunera doporučení na Petera Schöna. Byla to skvělá volba, sešli jsme se s Peterem po umělecké i po lidské stránce, a o to si této spolupráce ceníme více. Tomášovi za jeho doporučení moc děkuji!

Ze čtyřiadvaceti písní jste si pro svou nahrávku vybrali deset. Byl to náročný proces?

Václav Vonášek: Dechovému ansámblu obecně sluší spíše menší formy – také proto, že v kratších skladbách je možno si zachovat svěžest, a tudíž i interpretační nadhled. Dechové nástroje skvěle dotvářejí charakter písní s humornou a vojenskou tematikou. Náročnější výzvu pro ně představují ony niterné mahlerovské pasáže, při nichž se publiku zatajuje dech. Též díky přidanému kontrabasu, který zvuk souboru znatelně zjemňuje, jsme však mohli zahrnout i takové skvosty, jako Wo die schönen Trompeten blasen či Urlicht.

Užší výběr tvořilo třináct písní, původně instrumentovaných samotným Mahlerem. Tento počet jsme později redukovali, aby byl celek únosný pro sólistu a též aby náš soubor zároveň dostal prostor prezentovat se v čistě instrumentálních skladbách Blumine a ve Scherzu z 1. symfonie Gustava Mahlera.

Jak probíhalo nahrávání?

Monika Fürbach Boušková: Nejtěžší bylo sladit diáře desítky muzikantů žijících v Čechách a v Německu. Jako spoustu jiných projektů nám plánování a samotnou realizaci nahrávání opakovaně zastavil covid a všechna opatření s tím spojená. Dalo by se říci, že jeden z velmi šťastných momentů byl právě ten, kdy jsme seděli s mikrofony na pódiu Dvořákovy síně a poprvé se rozsvítila červená barva. (pozn.: pokyn z režie, že se nahrává)