RADÚZ MÁCHA

Radúz Mácha je vynikající herec, člen souboru činohry Národního divadla, a taky skvělý vypravěč a načítač audioknih. Po audioknihách s romány Stefana Zweiga a Milana Kundery nyní v Supraphonu vychází s hlasem Radúze Máchy magický román Gustava Meyrinka Golem.

Radúzi, načetl jste slavný román …. znal jste tuto knihu? 

Abych byl upřímný, neznal. Když jsem dělal s producentkou Naďou Dvorskou audioknihu Netrpělivost srdce, tak mi poslední den do studia tuhle knihu donesla, ať si ji přečtu, že by ji ráda se mnou někdy nahrála. Zkoušel jsem se do ní začíst při volných chvílích v tramvaji, v rychlosti doma, když děti zrovna nepotřebovaly asistenci při hraní, ale vůbec mi to nešlo, připadal jsem si, že tomu světu tajemné mystiky nerozumím a není mi vůbec blízký. Potřeboval jsem si na ní vyhradit samostatný čas, vytvořit si k ní osobnější vztah, abych pak měl z práce radost a bavila mě a já ve studiu věděl o čem čtu a příběh 100 % přijal skrze hlas za svůj. Myslím, že se později nějak ta záhadná zeď prolomila a mě příprava tohoto románu na pomezí šíleného snu a skutečnosti díky Supraphonu opět nesmírně obohatila. Opět se mi osvědčilo předčítat nahlas své ženě a diskutovat, co z ukázky vnímala a jak na ni příběh působí. Moc bych si přál, aby posluchače nakonec román pohltil stejně jako mě.

Jak probíhalo nahrávání?

Myslím, že samotné načítaní je vlastně jen špička ledovce – jako když pak hrajete představení a máte za sebou zkoušení, veškeré informace o hře i autorovi, znáte perfektně příběh a charakter své postavy. Sice za ty čtyři hodiny ve studiu bez kyslíku zcela propotím triko a nosím vždy jedno náhradní, ale ten čas tam utíká rychle a nesmírně si jej užívám. Jsem tam sám se svou knihou, svým hrdinou a prožívám jeho příběh. Naopak nejtěžší, zdlouhavá a někdy až úmorná je pro mne vždy domácí příprava, sezení nad textem, psaní poznámek, hledání správného vyznění věty a následné škrtání či mazání gumou, abych to ve studiu pak mohl všechno ignorovat a přečíst tak, jak zrovna nejlépe umím a cítím.

Poslední roky jste se v načítání audioknih docela pěkně etabloval… a moc dobře vám to jde! Co byste zhodnotil jako největší klad této herecké disciplíny?

Jsem opravdu vděčný Supraphonu za všechny ty krásné audio výzvy. Jak jsem řekl, příprava je obzvlášť pro mne – perfekcionistu – velmi vyčerpávající, ale cítím, že mě tato práce nesmírně obohacuje a má smysl ji dělat, věnovat se jí a mít možnost se s každou další audioknihou zlepšovat a posouvat dál. Vedle hraní na jevišti a práce před kamerou je tohle další obor, o kterém jsem jako student konzervatoře a později JAMU snil a jsem šťastný, když navíc mám možnost načítat tak skvělé autory.

Hrajete v Národním divadle – můžete pozvat na inscenace ve kterých rád hrajete a případně prozradit, co vás čeká v nové sezóně po prázdninách?

Moc rád bych pozval diváky do historické budovy “zlaté kapličky” na Kytici, Hordubala či Naše Furianty, což jsou poslední dobou velmi oblíbené tituly. Mám taky moc rád představení Otec hlídá dceru, tuhle mírně alternativnější věc s krásným poetickým textem hrajeme na jevišti Nové Scény. Do Stavovského divadla pak třeba na pohádku Modrý Pták či komedii Mnoho povyku pro nic. A v létě opět hraji na hradě v rámci shakespearovských slavností magickou komedii Bouři. V příští sezóně se moc těším na text Ivana Vyrypajeva – Cherry Man, který napsal přímo pro náš soubor a odpremiérujeme jej na podzim ve Stavovském divadle. A na jaře mě čeká první premiéra v budově Státní opery (kde začne Činohra ND také působit) s představením Mefisto.

Léto, prázdniny – jak tohle roční období máte rád?

Moc se těším na slunce, vodu, čas s rodinou. Loni jsme s dětmi poprvé navštívili italské jezero Lago di Garda a naprosto nás uchvátilo, takže letos tam zamíříme znovu. Průzračná voda, nádherná příroda, skvělé jídlo, co víc si přát.