IGOR OROZOVIČ & ANETA LANGEROVÁ

Igore a Aneto - „Je to dávno“, tak se jmenuje váš duet. Takže se nabízí otázka, jak dávno tomu, co jste se poznali osobně vy dva? Kdy jste naopak zaregistrovali jeden druhého v rámci profese, aniž byste se osobně znali?

ANETA: Už tomu bude hodně let, co jsem se s Igorem poprvé potkala na DAMU, kam jsem někdy zašla za kamarády. Tehdy jsem ho viděla prvně hrát i na jevišti. O několik let později jsme dokonce na jiném jevišti stáli vedle sebe, a to v představení Touha jménem Einodis s Martou Kubišovou.

IGOR: Ano, je to dávno... Tak já samozřejmě znal Anetu ze Superstar. A stále ji obdivuju za to, že si v tom showbyznysovém světě dokázala udržet svůj osobitý hudební a pěvecký projev! První duet jsme si zazpívali v muzikálu Touhy Jménem Einodis. Myslím dokonce, že mě do něj Aneta doporučila, takže jí vděčím za ty krásné letní měsíce v divadle Ungelt, kdy jsem jí mohl jako Max Švabinský malovat a vyznávat lásku a ona mi pak ten obraz mohla při rozchodu vesele narazí na hlavu. Fascinovala mě tím, jaké má na jevišti charisma a jak dokáže zpívat po smyslu textu. A už tehdy jsme si porozuměli i lidsky.

Kdo z vás podnikl první kroky ke spolupráci a co tomu říkal ten druhý?

ANETA: Igor mě oslovil, jestli bych s ním nazpívala duet, poslal mi píseň „Je to dávno“ a mě se ten nápad líbil. A také se většinou pohybuji mezi jinou generací muzikantů, než jsme my dva. A tak jsem si řekla, že si zazpívám také s někým ze své generace. Potěšilo mě to.

IGOR: Podvědomě jsem vždycky věděl, že se naše dráhy ještě protnou. A najednou jsem tady měl duet Je to dávno a hledal jsem k němu zpěvačku se kterou bych ho nazpíval a která by mu dala originální energii. Když jsme s producentem Igorem Ochepovským nahodili demo, poslali jsme píseň Anetě. Věděl jsem, že u ní to bude buď Ano nebo jasné Ne, bez možnosti přemlouvání. Naštěstí řekla Ano. 

V čem si pěvecky vyhovujete, rozumíte? Jaké bylo nahrávání písně?

ANETA: Oba jsme staromilci. Myslím, že to nás spojuje od začátku. Víc nám záleží na výrazu zpěvu než na pěvecké dokonalosti. Nahrávání byla zábava, byl to dialog stejně tak, jako je tomu v písni.

IGOR: Pro mě je u písní zásadní, aby text nebyl jen věšákem na hudbu. Aneta je jedna z mála zpěvaček, která vždy přesně ví o čem zpívá a je bytostně spojená s projevem v češtině - což taky bohužel v české populární hudbě mizí. Měl jsem pro tenhle duet jasnou představu velmi křehkého jemného zpěvu a byl jsem zvědavý, jak k tomu Aneta přistoupí. Pochopila to okamžitě a při nahrávání jsme společně krásně hledali ten nejjemnější a nejupřímnější výraz. Byla to skutečná tvorba. I když je to zdánlivě pár slov. Ale právě proto musí být správně usazena. 

Sledujete vzájemně své kariéry? Zajdete i na koncert (divadelní představení) toho druhého, poslechnete si desku...?

ANETA: Sleduju Igora v průběhu toho času hlavně jako herce, někdy zajdu i na představení. Jelikož se mi odjakživa líbí tvorba Davida Bowieho, navštívila jsem představení Lazarus, kde Igor hraje hlavní roli. Ale i o jeho hudební činnosti vím už dlouho. Vybaví se mi hned několik okamžiků ze zákulisí, jak Igor sedí někde za pianem a brouká si.

IGOR: Jasný. Ne že bych dojížděl na koncerty někde na konci republiky, to ne. Ale nenechal jsem si ji ujít na několika festivalech. A vždycky si poslechnu když vydá nové album.

Čím vás ten druhý nadchává po hudební, ale i po osobní stránce? V čem si rozumíte, kde si notujete (nejen hudebně).

ANETA: Líbí se mi Igorovo přemýšlení nad hudbou jako nad živou bytostí a jeho láska k šansonu, který je mi také velmi blízký.

IGOR: Myslím, že oba vyznáváme podobné umělecké hodnoty a snažíme se je uhájit a být jim věrní navzdory tlakům okolí. Někdy až donquichovsky. A jak jsem zmiňoval, líbí se mi její práce s češtinou, vnímání textu na úrovni poezie a s tím spojený upřímný projev na podiu. Lidsky jsme naladění podobně a ani nevím čím to je. Možná taky v jakési upřímnosti se kterou se o věcech vyjadřujeme - člověk se s Anetou vždycky cítí v bezpečí a ví, že je to fér člověk.

Jak nadšeni jste z aktuální spolupráce a nepřipadá v úvahu i něco dalšího…?

ANETA: Jsem ráda, že jsem na chvíli navštívila Igorův svět, že jsem do něho mohla nahlédnout a že jsme spolu mohli chvíli sdílet i naše dojmy, pocity, vyprávět si, co jsme zažili a jak na co nahlížíme.

IGOR: Já před Anetkou musím smeknout. Trochu jsem se bál, že třeba bude mít až moc svou hlavu a třeba se jí nebude chtít vystupovat ze své komfortní pěvecké zóny. Ale opak je pravdou! Aneta se dokázala přesně napojit na smysl písně a výslednému vyznění podřídit všechno. A to všechno s úsměvem - i když přijela pár hodin před tím z turné po Slovensku. A stejně tak jsem byl rád, že byla otevřena mým nápadům na videoklip. Lépe se tvoří, když cítíte v tom druhém důvěru a nemusíte ho přesvědčovat. A do budoucna se těším, že si duet Je to dávno někde zazpíváme i naživo. Použil bych opak názvu našeho duetu - Bude to brzy - snad... Nebo se ještě nabízí Je to blízko.

Supraphon děkuje magazínu Story za možnost převzít tento speciální rozhovor na své webové stránky. Vznikl ve spolupráci se Supraphonem u příležitosti vydání singlu a klipu “Je to dávno”: https://lnk.to/OrozovicLangerovaJeToDavno