KRAUSBERRY

Psal se rok 1984, když byl Martin Kraus odejit z Bluesberry a možná i trochu na truc a z hecu založil Krausberry. Kapelu, která i přes ne zrovna instrumentální dokonalost strhávala posluchače o to silnější energií i hudebním rukopisem rozpoznatelným na první dobrou. Dalších šest let proložených dvěma EP pak trvalo, než došlo na vydání plnohodnotného debutového alba. Eponymní prvotina byla možná tehdy trochu přeslechnuta kvůli překotným událostem doby, ale i tak řada písní v čele s Ohníčky po právu patří do „zlatého fondu“ čs. bluesrocku. A patří do něj i samotné album Krausberry, které nyní vychází v nové reedici na LP 180 g, CD i digitálně. Nalaďte se videoteaserem:

„S odvahou lékaře vstupujícího do tyfového baráku se Krausberry vrhli na pódium a charismaticky přesvědčili, že ladí a hrát umí. Ovšemže neladili a hrát neuměli. Ale Martin, tragikomický epikurejec k zulíbání a jeho kouzlo vykulené bezprostřednosti, texty nikoli proti věcem, ale nad věcí, spolu s říznou a veselou muzikou, nemohli nikoho zarmoutit. Jiskra přeskočila a spojenectví bylo navázáno…,“ vzpomínal na začátky dnes již kultovní party Tomáš Ondráček v rámci své recenze albového debutu Krausberry, jež vyšla v Melodii v lednu 1991.

Ač deska nesbírala vyloženě nadšené a nekritické ohlasy hudebních recenzentů, nic to nemění na tom, že je důležitým stavebním kamenem v kariéře na domácí scéně pevně etablované a stále hojně vyhledávané party. K základní sestavě M. Kraus, J. Volný, M. Kučaj, R. Dvořák, P. Venkrbec, I. Doležálek a J. Zelenka se během nahrávání ve studiu přidali třeba bratři Tesařikové či P. Introvič, ale také Z. Vřešťál, J. Novotný nebo M. Březinová. Výsledkem byl oproti konkurenci velmi rázně elektrifikovanější rock pro patřičně drsný hlas, přičemž songy jako Ohníčky, Tak ber nebo V konzumu už dávno patří do kategorie těch skoro zlidovělých.

I po více než třech dekádách tak můžeme Krausberry zažít v plné ráži nejen na koncertech, ale také na nahrávce zachycující dobu, kdy se fenomén této kapely teprve rodil. Po pečlivém remasteru i „rekonstrukci“ původního obalu 3.dílnou Karla Halouna skýtá nová reedice pro Krausberry tolik typickou autenticitu i samozřejmost, díky níž má tahle parta řadu věrných fanoušků jak mezi pamětníky, tak i těmi o generace mladší. "Jsem přesvědčen, že je to tím, že děláme to, co cítíme, že je naše muzika, a necpeme se, kam nepatříme nebo kde nás nechtějí,” uzavírá lakonicky majitel typického, frajersky bluesrockového chrapláku Martin Kraus.