JIŘÍ VODIČKA A DAVID MAREČEK

Supraphon vydává pozoruhodné dvojalbum s kompletním dílem pro housle a klavír Antonína Dvořáka v podání koncertního mistra České filharmonie Jiřího Vodičky, který je doprovázen citlivým klavíristou Davidem Marečkem, generálním ředitelem České filharmonie. Posluchači, kteří již slyšeli koncertní sérii těchto skladeb, se nyní mohou těšit na studiovou nahrávku. „Náš komplet je světový unikát, toto dvojalbum obsahuje opravdu všechna komorní díla pro housle a klavír. Z toho máme opravdu ohromnou radost,“ říká Jiří Vodička a David Mareček ho doplňuje: „Ne nadarmo je Dvořák nejúspěšnějším českým autorem. O program z Dvořákových skladeb je díky tomu neustále zájem nejen doma, ale máme naplánované i koncerty v zahraničí.“

S oběma protagonisty nové nahrávky jsme se sešli ke krátkému interview těsně před vydáním alba.

Dvořák se neopakoval, v každém díle stvořil jiný hudební svět. Takovou různorodost skladeb v rámci jediného hudebního druhu bychom u jiného skladatele hledali jen stěží. Která skladba vás osobně při nahrávání kompletu nejvíce zaujala a čím?

Jiří Vodička: Dvořák je pro mě osobně favorit mezi českými skladateli, protože napsal nejen jedny ze stěžejních skladeb houslového repertoáru (houslový koncert, Romanci a Mazurek), ale mám rád i jeho symfonická díla, je mi blízký hudební jazyk, kterým hovoří, souzní s mou duší umělce. Co se týče poznání komorních děl, která zazní na tomto dvojalbu, překvapila mě neobvyklá instrumentace Nocturna. Zajímavou skladbou je i technicky velice obtížné Capriccio. V neposlední řadě mě pak překvapila jeho Sonáta, která je velmi málo hraná. Přiznávám se, že já osobně jsem ji neznal a určitě ji nyní zařadím do koncertního programu, protože je to skladba, jež si zaslouží být hrána.

David Mareček: Pro mne byla také největším objevem Sonáta, která v interpretaci skýtá neuvěřitelné hudební bohatství. Každá její věta je úplně jiná a dohromady tvoří ucelený obraz Dvořáka jako člověka i skladatele. Je v ní niterná lyrika, duchovní hloubka i živelný taneční rytmus. Z drobnějších skladeb mě nadchla Dvořákova vlastní úprava Slovanského tance č. 2, která zvukově dalece překonává aranžmá jiných autorů.

Jak se vám ve Dvořákově síni pražského Rudolfina nahrávalo?

Jiří Vodička: Náročná byla určitě práce na zmíněné houslové Sonátě, kterou jsme museli postavit opravdu od začátku. To znamená nejenom se ji naučit technicky, ale dílo nastudovat, nějakým způsobem pochopit a uchopit hudebně tak, aby bylo co nejvíce smysluplně a logicky vystavěné pro naši interpretaci. 

David Mareček: Nejobtížnější bylo najít dostatek času, aby celý program uzrál na koncertním pódiu. Díky tomu, že se nám s Jiřím podařilo zařadit před samotné nahrávání řadu koncertních provedení po celé České republice, stala se z přípravy na natáčení zároveň největší radost – jednak díky kontaktu s publikem a také proto, že jsme mohli sledovat, jak se jednotlivé skladby vyvíjí a hudebně rostou.

Album vychází 23. 8. 2024 a v předprodej již na Supraphonline: https://www.supraphonline.cz/album/825137-dvorak-kompletni-dilo-pro-housle-a-klavir