BENNEWITZOVO KVARTETO

Bennewitzovo kvarteto patří mezi současnou mezinárodní špičku komorní hudby. Koncertuje na prestižních pódiích po celém světě a vedle kritiky vysoce ceněného hudebního projevu zaujme také ojedinělým výběrem repertoáru, což opět na sto procent potvrzuje svým novým albem Večer ve Vídni 1784, kterým oživuje legendární muzikantské setkání čtyř skladatelů: Haydna, Mozarta, Dittersdorfa a Vaňhala, jež se uskutečnilo přesně před 240 lety ve Vídni.

Bennewitzovo kvarteto tvoří: houslisté Jakub Fišer a Štěpán Ježek, violista Jiří Pinkas a violoncellista Štěpán Doležal. O novém albu, které vychází u Supraphonu 20. září 2024, jsme si povídali se Štěpánem Ježkem, který prozradil zajímavosti spojené s nahráváním pozoruhodného alba, ale také dal nahlédnout do plánů Bennewitzova kvarteta v právě začínající nové sezoně, kdy se kvarteto vrací do berlínského Konzerthausu i do Wigmore Hall v Londýně, a již v listopadu ho čeká mimo jiné turné po USA.

Co bylo pro vás inspirací a spouštěcím impulzem k nahrání nového alba právě s repertoárem, vycházejícím z jednoho pozoruhodného hudebního večera roku 1784 ve Vídni, který je dodnes zdrojem mnoha muzikologických dohadů?

O smysluplnosti této dramaturgie nemůže být pochyb. Historicky doložené setkání čtyř skladatelů Haydna, Dittersdorfa, Mozarta a Vaňhala, jejich přátelství a vzájemná inspirace, je dokonalou pobídkou k ucelené nahrávce jejich skladeb. Konkrétní opusy jsme volili s ohledem na dobu vzniku těchto skladeb, a to tak, aby se shodovala s údobím, kdy k samotnému setkání došlo, a bylo tedy pravděpodobné, že onoho večera skutečně zazněly.

Tuto dramaturgii jsme nadto během několika sezon přednesli na různých pódiích, mimo jiné v Brucknerhausu v Linci nebo v překrásném sále würzburské Rezidence. Během té doby se náš pohled znatelně vyvíjel a proměňoval, takže výsledná podoba na novém albu se zrodila ze skutečného tvůrčího procesu. Měli jsme proto pocit, že celý program již interpretačně uzrál natolik, že má smysl jej trvale zaznamenat.

Jakým směrem se ubíralo nahrávání?

Nejtěžší, ale zároveň nejzajímavější pro nás bylo nalézt osobité nuance v hudební řeči každého ze čtyř skladatelů, náležitě tyto charakteristické momenty vykreslit, a dát jim tak vyniknout.

Haydn mistrně zachází s nejmenšími hudebními gesty a skládá je jako drobné střípky v mozaice nebo jako odlesky v kaleidoskopu. Mozart naproti tomu dovede rozšířit hudební frázi a udržet v té době nebývalou zpěvnou linii. Vaňhal má svou zpěvností rozhodně blíže k Mozartovi, ovšem harmonicky vzato je jeho hudba archaičtější, je v ní místy slyšet odkaz barokních mistrů. Dittersdorf je naopak často zemitý a přímočarý, čímž se podobá více Haydnovi.

A ještě k samotnému procesu nahrávání bych chtěl dodat, že jsme si užívali možnost, která se nám poprvé naskytla právě u této nahrávky, že jsme mohli natáčet v legendárním Studiu Domovina v pražských Holešovicích, kde své slavné nahrávky kdysi realizovalo například i proslulé Smetanovo kvarteto. Akustika je tu skvělá, zvuk je inspirující, takže se člověk dovede do hudby snáz položit a nemusí být svázaný přehnanou starostí o technickou dokonalost, což se v méně vhodných prostorách může snadno stát.

Dovedete si představit, jakou atmosféru mohl mít onen večer ve Vídni roku 1784, kdy si spolu skladatelští mistři zahráli?

Muselo to být fantastické! Kdo se orientoval v tehdejším dění na hudební scéně, jistě vnímal výjimečnost situace. Ti čtyři pánové si v té chvíli tak říkajíc „koukali do kuchyně“. Zcela jistě spolu hovořili o tom, co je vzájemně inspiruje, co je oslovuje. O tom se konečně ve svém deníku zmiňuje i Michael Kelly, když říká, že „hráči mezi sebou sdíleli určitý vhled“. Pravděpodobně i tato setkání přiměla Haydna k nesmrtelnému vyznání, když Leopoldovi Mozartovi (otci Wolfganga Amadea) napsal, že jeho syn je „největší skladatel, kterého zná osobně nebo jménem“. Byl to rozhodně moment, který nemá v hudebních dějinách obdoby.  

Co zajímavého čeká Bennewitzovo kvarteto v nové sezoně?

Tato sezona by měla být pro nás opět velmi zajímavá a radostná. Čeká nás nová spolupráce s Veronikou Hagen, violistkou stejnojmenného kvarteta, se kterou vystoupíme na několika evropských koncertech s kvintety Dvořáka a Brahmse. Vrátíme se opět do berlínského Konzerthausu a do Wigmore Hall v Londýně nebo do hamburské Laeiszhalle. Už v listopadu nás čeká krásné turné po USA, po dvou letech budeme opět hrát v historickém sále Hudební společnosti Harvardovy univerzity v Bostonu, vystoupíme v Providence, v Houstonu a na mnoha dalších místech.