ROMAN VÁLEK

Czech Ensemble Baroque patří k předním evropským ansámblům, které se specializují na autentickou interpretaci děl starších slohových období, zejména baroka a klasicismu. Soubor založil před pětadvaceti lety dirigent Roman Válek. Skládá se z orchestru, vokálního sboru a sólistů. Členy jsou profesionální hudebníci z České republiky, Slovenska, Maďarska, Polska a Německa. Czech Ensemble Baroque spolupracuje již řadu let se Supraphonem, kde vydal celou řadu úspěšných a oceňovaných nahrávek. K nim letos přibylo další album se skladbami Františka Ignáce Antonína Tůmy nazvané podle jedné ze skladeb Vesperae. Navíc si letos připomínáme 320 let od skladatelova narození a 250 let od jeho úmrtí, je to tedy další velká osobnost Roku české hudby, který letos slavíme.

S dirigentem a uměleckým šéfem Czech Ensemble Baroque Romanem Válkem jsme si o albu povídali jen pár dní před jeho vydáním.

Czech Ensemble Baroque vydává v těchto dnech další album s hudbou Františka Ignáce Antonína Tůmy. V čem bylo nahrávání Vesperae jiné?

Toto album je již naším čtvrtým s Tůmovým dílem. Requiem – Te Deum – Vesperae pro Supraphon a Moteta pro countertenor s Andreasem Schollem vydané francouzským vydavatelem Aparte. Zkušenosti z těchto čtyř realizací mě utvrdily v názoru, že jde o zcela výjimečného autora ve světovém kontextu, jenž si vytvořil svůj naprosto osobitý styl. Jakousi syntézu vrcholného baroka s prvky klasicismu, avšak také hudby mnohem starší, sahající do 17. století. Přičteme-li k tomu specifičnost prostředí vídeňského císařského dvora a vídeňských kostelů a klášterů, máme zde překrásnou originální hudbu, směle doplňující portfolio toho nejlepšího, co tehdejší barokní Evropa nabízela.

Natáčení Tůmovy hudby s sebou přináší i hodně otazníků směřujících především k obsazení souboru a způsobu snímání tzv. ripieni stylu, tedy dvou reálných těles s varhanami jako centrálním nástrojem.

Co by pozornému posluchači nemělo utéct? 

Posluchač se může nechat unášet na vlnách Tůmova rozmanitého a vlastně i zábavného stylu. Skladatel neunavuje dlouhou polyfonií, ale velmi vkusně mixuje všechny kompoziční prvky své doby. Díky špičkovým hudebníkům, jež měl k dispozici například v královské kapele královny Kristýny, jsou i doprovodné linky, případně basso continuo, velmi šťavnaté, kreativní a posluchačsky ohromně působivé.

Na albu jsou nahrány skoro všechny skladby v novodobé premiéře. Co bylo nejobtížnější?

Je to celkem dlouhá cesta, která obnáší několik etap. V první řadě dramaturgický záměr – vybrat ze stovek autorových jistě také dobrých kompozic tu pravou. Vyzvednout manuskript z některé evropské či české bibliotéky, případně jej porovnat s jinými prameny. Poté přepsat materiál do soudobé notace. Pak přichází dilema související také s rozpočtem. V jakém vlastně obsazení skladbu zrealizovat, neboť údaje z katalogu případně z titulních listů či z vlastních partů skladby nemusejí být totožné s možnostmi dobové praxe. No a následují zkoušky a koncertní provedení i vlastní natáčení. To vše musí zastřešit adekvátní finanční rozpočet.

Nahrávání skladeb skladatelů starších epoch nastoluje otázky týkající se kromě hudebních disciplín – tempa, agogiky a podobně – zejména celkového obsazení a rozmístění ansámblu. Vy se těmito záležitostmi intenzivně zabýváte. K čemu jste došel?

Pokud například v katalogu či na první straně manuskriptu najdeme zadání: „Missa per 2 violini violone e organo con 2 clarini e 4 voci“, nejde zcela jistě o skladbu pro deset hudebníků. Clarini byly často spíše tři – čtyři a trubka s tympánem tvořily automaticky consort, violon byl základ basové sekce, kde se mohlo vyskytovat například violoncello, fagot, gamba, organ byl zase obohacen o nástroje loutnové, eventuálně o harfy a cembalo. Samostatná a velmi podstatná je pak skupina tutti, nebo chceme-li ripieni, kde například u Tůmy najdeme dva trombony, cink, fagot. Pod čtyři voci musíme započítat zase čtyři sólisty a minimálně čtyři další ripienisty. Sola a ripieni byly dvě samostatné skupiny hudebníků, vždy využívající daný sakrální prostor. Tyto praktické zkušenosti se však netýkají jen Tůmovy hudby. Další generace realizátorů starší hudby by měly generálně zrevidovat provádění i nahrávky i zavedených děl, například Mozarta či Haydna. Pevně věřím, že tak dojdou k inovacím a překvapivým tvůrčím závěrům.