Mark Kristián Hochman je mladý herec, který zaujme svou proměnlivostí, ať už na divadelní scéně nebo na televizní obrazovce. Přestože mu bude v prosinci teprve třicet let, má za sebou již řadu výrazných úspěchů. Jeho herecká kariéra začala po studiích JAMU v moravské metropoli, kde se stal na tři sezóny členem prestižního HaDivadla. Především exceloval v roli Vojcka v Büchnerově dramatu. Získal ocenění Talent roku v Cenách divadelní kritiky a letos byl i nominován na cenu Thálie v kategorii Alternativní divadlo. Aktuálně se prosazuje na pražských scénách, včetně rolí v pozoruhodné divadelní skupině režiséra Michala Háby Lachende Bestien v Divadle X10 (tento týden získal Cenu Divadelních novin za titulní roli v inscenaci Vojcek_Jednorozměrný člověk) a také například v adaptaci Tolstého Anny Kareniny ve Švandově divadle, kde rovněž hraje v úspěšné komorní inscenaci Štyrský/Toyen/Heisler a v novince Gazda a Roba nebo v nekonvenčním Studiu Hrdinů v adaptaci filozofické knihy Škvíry existence. Mezi zajímavé chystané projekty, kde se Kristián objeví začátkem příštího roku patří představení Privatizace na Nové scéně Národního divadla. Jeho tvář se také stále častěji objevuje na televizních obrazovkách (např. seriál Zlatá labuť, Smysl pro Tumor, Dobré ráno, Brno!, štědrovečerní pohádce Klíč sv. Petra ad.), což mu získalo pozornost širšího publika.
Se Supraphonem letos Mark Kristián Hochman spolupracoval na vzniku audioknižní podoby románu Jáchyma Topola Kloktat dehet, která vyšla na CD-mp3 i digitálně teprve v říjnu a hned se zařadila díky příznivým recenzím mezi nejzajímavější letošní novinky žánru nahrávek mluveného slova.
Máte dvě křestní jména, kterým vás oslovují vaši blízcí?
Na gymnáziu v osmnácti jsme z legrace, a tak trochu z hecu, se s kamarády rozhodli oficiálně si přidat další jméno. Zvolil jsem si ho podle filmu Oldřicha Nového. A teď, když jsem herec, přijde mi jako dobrá schovávačka před realitou, kterou jsem tím tak trochu zastřel. Je to dobré jméno pro mou roli Herce, kterou hraji i sám před sebou. Říkejte mi Kristiáne.
Kristiáne, jak jste došel k divadlu?
Jsem z rozvedené rodiny a máma chtěla, abych měl alespoň nějaké mužské vzory, tak mě cpala na bojové sporty nebo na hokej, tenis, a mě to přitom nikdy pořádně nebavilo. A pak jsem se naštval a se vším skončil. Do cesty mi přišla přihláška na lekce street dance. Zkusil jsem to a myslím, že jsem byl docela dobrej. Tam začalo i mé koketování s herectvím. V některých choreografiích to bylo přirozeně potřeba.
Kdy přišla touha přihlásit se na JAMU?
V lounské ZUŠce mi byl oporou a potom mě i připravoval na zkoušky Petr Theodor Pidrman, který dnes působí v brněnském divadle Polárka. Legrační bylo, že když jsem jel do Brna z rodných Loun, tak jsem jen věděl, že je na Moravě, na východě a že tam mluví nářečím, prostě „hic sunt leones“.
Studoval jste v ateliéru činoherního herectví docenta Lukáše Riegera.
Líbilo se mi, že měl k hledání herecké pravdy trochu jiný přístup než ostatní pedagogové. Když jste přišel s vlastní cestou, snažil se pomoci a korigoval vás. Teprve když se ukázalo, že tudy trasa nevede, zkonzultoval to s vámi a nahodil vás zpět.
Jak to bylo s HaDivadlem?
Co jsem byl v Brně, chodil jsem do HaDivadla, protože jsem jeho styl nadevše miloval. A tak jsem se tam postupně se všemi seznámil a dramaturg Matěj Nytra mi potom nabídl roli v tragikomedii rakouského skandalisty Thomase Bernharda Síla zvyku.
Splnilo HaDivadlo vaše očekávání?
Bylo pro mě takovou nadstavbou studia JAMU. Opět jsem se učil nové věci a nesměl ani na moment zakrnět. Exkluzivita HaDivadla je v tom, že se tam se zaníceností a vášní pěstuje dramaturgie, o které intenzivně přemýšlí celý kolektiv. Herci musí mít hlubší povědomí o tématech dané sezony. V Praze jsem zatím takový přístup zažil jen na málo místech.
Už dva roky působíte v Praze.
Ano a nestal jsem se taxikářem Uberu, jak jsem kvůli přísunu peněz původně plánoval. Pozvali mě na casting televizního seriálu Zlatá labuť s tím, že je to práce tak na rok a půl. Dostal jsem zajímavou, vrstevnatou roli číšníka Jakuba a začali se mi ozývat lidé z různých divadel, co jsem znal z dřívějška, jestli s nimi nechci zkoušet. Největší divadelní radostí je pro mě nyní spolupráce s Michalem Hábou a jeho Lachende Bestien, kde hrajeme Vojcka úplně jinak, než tomu bylo v Brně. Přijďte se do Divadla X10 podívat.
Máte rád audioknihy?
Velmi si vážím možnosti načíst právě román Jáchyma Topola, protože dlouhodobě patří k mým opravdu nejoblíbenějším autorům a mám doma všechny jeho knihy. A když jsem dostal od Supraphonu nabídku, abych načetl jeho Kloktat dehet, přišlo mi to jako vzkaz z vesmíru, že to snad ani není jinak možné. Navíc hlavní hrdina je z Loun a já pocházím také z Loun – no co byste chtěli víc! (směje se)