Zemřel slavný český pianista Ivan Moravec

V Praze v pondělí 27. července 2015 zemřel světově uznávaný pianista Ivan Moravec. Bylo mu 84 let. Jako jediný Čech se dostal mezi sedm desítek světových pianistů, jejichž umění zachycuje na CD prestižní edice Velcí klavíristé 20. století. S vydavatelstvím Supraphon spolupracoval od konce 50. let a jeho nahrávky získaly řadu mezinárodních ocenění a také zlaté i platinové desky za úspěšný prodej. Supraphon na listopad připravuje k vydání Moravcovu dosud nevydanou živou nahrávku z ledna 1987.

Věhlas klavíristy Ivana Moravce, dlouholetého sólisty České filharmonie, zdaleka přesáhl hranice České republiky. Skromný klavírista s pověstí perfekcionisty exceloval v koncertních síních po celém světě a stal se jediným Čechem, který byl na konci 90. let zařazen do prestižní edice nazvané Velcí klavíristé 20. století. V pondělí 27. července 2015 se životní cesta největší české klavírní hvězdy posledních dekád uzavřela.

Na klavír začal pražský rodák (narozen 7. listopadu 1930) hrát v sedmi letech a jak sám vzpomínal, nikdo jej do cvičení nemusel nutit. Jako desetiletý ovšem utrpěl zranění krční páteře, což na nějaký čas přerušilo jeho hudební vývoj, ztracený čas ale dokázal díky své vůli dohnat. „Naučil jsem se hrát vahou paže, a to mi prospělo,“ řekl jednou Českému rozhlasu.

Po studiích na konzervatoři a AMU absolvoval v létě 1957 v italském Arezzu kurz u Artura Benedettiho Michelangeliho. Slavný mistr tehdy Moravce vyslal do víru koncertů slovy: „Tenhle mládenec nepotřebuje hodiny, ten potřebuje jenom hrát.“ Přišlo památné vystoupení se Zubinem Mehtou na Pražském jaru 1962 s brilantním provedením Beethovenova 4. klavírního koncertu a kritikou dobře přijaté koncerty v Londýně. To neuniklo pozornosti George Shella z Clevelandského orchestru a také Alana Silvera, šéfa společnosti Connoisseur Society. Pro tehdy dvaatřicetiletého Ivana Moravce bylo pozvání od Szella k vystoupení za oceánem zlomovým okamžikem v kariéře, které mu otevřelo cestu do těch nejslavnějších sá­lů.

První album u Supraphonu vyšlo v roce 1960, kdy na něj Ivan Moravec nahrál Mozartovu Sonátu B dur a Chopinovu Baladu č. 4 F moll. V roce 1964 pak debutoval v newyorské Carnegie Hall. Pro Silvera natočil dvě desky s díly Mozarta, Beethovena, Francka a Chopina s takovým úspěchem, že byl ještě řadu let poté žádán o nové a nové verze jejich skladeb. „To je zároveň vysvětlení, proč česká hudba v mém repertoáru nezaujímá tak významné místo, i když hraji po světě poměrně často Janáčkovy skladby,“ svěřil se. Jeho diskografie zahrnuje desítky snímků natočených pro Connoisseur Society i další firmy včetně domovského Supraphonu.

Ve světových médiích býval Ivan Moravec přezdíván „básníkem klavíru“ či „pianistou pianistů“. Popsat pár slovy Moravcovu hru je podle odborníků nemyslitelné. Ivan Moravec disponoval perlivou technikou, dynamickou škálou úhozu a dokázal překvapit i jemnými odstíny nálad. A přestože jej v posledních letech trápily zdravotní potíže a koncertoval jen vzácně, dokázal si u posluchačů vysloužit bouřlivé ovace, například v červnu 2011 při vyprodaném recitálu v pražském Rudolfinu nebo o rok později na festivalu Pražské jaro.

Pozoruhodný je i jeho vklad pedagogický. Zůstala po něm jedna skvělá generace pianistů, kteří se k němu hlásí. Fascinující na něm bylo, že i ve svých téměř pětaosmdesáti letech byl otevřený vůči všemu novému, poslouchal mladé pianisty a byl ochoten vstoupit se svými nahrávkami do anonymního srovnání a nechat studenty posuzovat, v čem jsou jaké kvality. Tahle obrovská otevřenost a láska k muzice a muzikantům ho charakterizovala a činila ho výjimečným.

V archivu Supraphonu byla nedávno nalezená Moravcova dosud nevydaná živá nahrávka z 6. ledna 1987, která vyjde letos na podzim pod názvem Tříkrálový koncert. „Je to repertoárově typický recitál Ivana Moravce v letech, kdy měl úžasnou formu. Hraje Bacha, Beethovena, Mozarta, Chopina a Debussyho, tedy výběr skladatelů, které hodně hrával a ve kterých byl téměř bezkonkurenční,“ upřesňuje šéfproducent vážné hudby Supraphonu Matouš Vlčinský.

Ivan Moravec si prý původně ani nechtěl nalezené nahrávky poslechnout s tím, že veškerý odkaz, který nahrál, už u Supraphonu je. Poté, co ho jeho manželka přiměla, aby si nahrávky poslechl, dal zástupcům Supraphonu za pravdu a téměř bez výhrad dal svolení k vydání. „Jeho repertoár nebyl široký, ale to, co na nahrávky přinesl, bylo vycizelované a srdcem prožité do posledního detailu,“ dodává Matouš Vlčinský.

Moravec, který vedle České filharmonie hrál snad se všemi důležitými orchestry a dirigenty, patřil k výjimečnému druhu pianistů, kteří se po celý život věnovali nejen svému nástroji, ale i učení. Profesor pražské AMU byl i zručným klavírním mechanikem a citlivým ladičem. A když hrál na svůj oblíbený Steinway, musel být v tom nejlepším stavu. I díky tomu je slovy jednoho z kritiků „každá z jeho nahrávek krásná sama o sobě, vzácná a oslnivá jako váza z dynastie Ming“.

Nahrávky Ivana Moravce pro Supraphon, které získaly mezinárodní ocenění:
Wiener Flötenuhr – Preis der Mozartgemeinde Wien za nahrávku Mozartova Koncertu pro klavír a orchestr, v roce 1974, na jejíž úspěch navázal v roce 1975 další Wiener Flötenuhr – Preis der Mozartgemeinde Wien za nahrávku Mozartova Koncertu č. 25 C dur; americké ocenění Stereo review´s Record of the year Award získal nahrávkou Schumannova Koncertu pro klavír a orchestr a moll v roce 1979. Z nedávných ocenění CD s nahrávkami Ivana Moravce to byly: Choc du Monde de la Musique – Le Monde de la Musique za album s díly Smetany, Suka a Korteho vydané v roce 2000 a také Gramophone Editor´s Choice z roku 2004 za CD, jenž Ivan Moravec nahrál s Pražskou komorní filharmonií řízenou Jiřím Bělohlávkem, kde jsou skladby Beethovena, Francka, Ravela.

Na Mezinárodním hudebním veletrhu MIDEM obdržel Ivan Moravec prestižní Cannes Classical Awards 2002, roku 2004 mu pak byla udělena cena České hudební rady za celoživotní uměleckou práci a propagaci české hudby.

Nahrávky Ivana Moravce na Supraphonline: http://www.supraphonline.cz/…ivan-moravec