BALADY A LEGENDY

Jubilejní soubor Musica Bohemica vydává vzpomínkové album: Balady a Legendy

„Jsem zakladatelem souboru Musica Bohemica, jehož jsem již čtyřicet let uměleckým vedoucím. Není mně líto, že by se nevědělo o mých dalších aktivitách, zejména v oblasti umělecké hudby, neboť i v souboru Musica Bohemica umělecká hudba od počátku žije,“ říká Jaroslav Krček.

Vůbec první vlastní nahrávka souboru Musica Bohemica pro vydavatelství Supraphon bylo album Dřevo se hudbou odívá, které vyšlo v roce 1979. Jaroslav Krček pro něj vybral několik silných lidových textů a zkomponoval k nim vlastní hudbu s takovou citlivostí, že jeho nápěvy dodnes mnozí posluchači považují za lidové. Následující nahrávka České a moravské lidové balady zahrnuje lidové nápěvy v Krčkových úpravách s jeho nezaměnitelným rukopisem a barevnou instrumentací. Neomylnou ruku měl Jaroslav Krček i ve výběru sólistů; jen stěží si některé z těch písní umíme představit v jiném provedení.

Jubilejní album, které vychází na CD 18. září 2015 pod názvem Balady a legendy, zahrnuje výběr z obou raných nahrávek, některé z nich vycházejí na CD poprvé. Ono neopakovatelné kouzlo, jež očarovalo několik generací posluchačů souboru Musica Bohemica, zaznívá v plnosti už na těchto nahrávkách a zůstává do dnešních dnů stejně silné.

ROZHOVOR S JAROSLAVEM KRČKEM:

Kde se vzal podnět ke vzniku souboru, původně v roce 1967 Chorea Bohemica, později roku 1975 Musica Bohemica?

Dospěl jsem k potřebě vytvořit soubor, který by interpretoval historický hudební odkaz v autorském zpracování. Zprvu jsme říkali, že chceme na pódiu obhájit lidovou píseň v její koncertní podobě. Tomu jsme podřídili úpravy a její celkové uchopení. Brzy jsme chtěli jít do větších hloubek lidového odkazu ponorem do starších vrstev. Tím jsme vstoupili do baroka a pak ještě dál, do gotiky a renesance. Najednou jsme nacházeli nové objevy, nejen zpěvní a taneční, ale i zvykoslovné, a tím se Chorea stala posléze jedinečnou. V tandemu se mnou byla tehdy choreografka Alena Skálová, která byla stejného cítění jako já. Říkali jsme o ní, že je to „český Antonio Gades, Španěl, geniální tvůrce jevištního tanečního umění“.

Přistupoval jste k folklóru jako k originálu, či k respektované autentičnosti v historickém tvaru, nebo jste chtěl proti akademické strnulosti položit váhu na spontánnost jeho interpretace?

Sáhl jsem si na všechno a zkusil jsem i autentickou podobu folkloru. To bylo hned po příchodu do Prahy, kdy jsem při souboru Ladislava Vycpálka založil Malou muziku. V ní jsem také hrál na kontrabas a zpíval. Říkali jsme tomu „surovo drevo“. Po čase jsem šel dál, ke stylizaci, při zachování spontánnosti a sdělnosti. Bylo mi jasné, že musím zprvu vstřebat lidové umění v autentickém tvaru, ale zpracovat je sám za sebe, aby mi pak v živoucí interpretaci bylo uvěřeno. To vlastně trvá dodnes.

Proč později došlo k oddělení souboru Musica Bohemica od Chorea Bohemica?

Jednoduše. Chorea byla organizovaná amatérsky a vázlo i její uplatnění. Nebyl mecenáš a zůstávalo u jediné premiéry v roce. Po osmi letech jsem si řekl, že musí vzniknout profesionální soubor. Ještě krátce jsme sice působili jako Chorea, ale pak nám v roce 1977 dala zastřešení instituce Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, za tehdejšího skvělého ředitele Ladislava Šípa. K mému bratrovi Josefovi a flétnistovi Vladimíru Kraflovi přibyli bratři Pospíchalové, houslista Jan, dnes koncertní mistr Vídeňských symfoniků a violista Jiří, člen salcburského Mozartea. Sestavu doplnili houslista Jan Buble, člen České filharmonie, a k mému kontrabasu se připojila harfa, hoboj, klarinet, fagot a samozřejmě zpěváci. Právě tehdy došlo i k přejmenování na Musica Bohemica. Spojení s FOK trvalo do roku 1993.

Váš autorský katalog skladeb pro soubor Musica Bohemica obsahuje 65 děl a 548 úprav a dodnes jste interpretovali 102 programů, 839 lidových písní, 102 soudobých a 172 historických skladeb. Realizovali jste také 17 LP, 50 CD a to nezmiňujeme četné pořady pro rozhlas, televizi, film či divadlo…

To souhlasí, i když tomu skoro sám nechci věřit. Přitom sestava souboru se jen málo proměňovala, takže jsme se mohli soustředit na zvyšování kvality interpretace. Soubor Musica Bohemica je nyní jedenáctičlenné komorní těleso, které interpretuje skladby od barokní hudby, přes odkazy lidové a anonymní tvorby až po současnou tvorbu.

www.musicabohemica.eu/en/