TONYA GRAVES – BACK TO BLUES

Sympatická v Česku usazená Američanka Tonya Graves v Supraphonu právě vydala nové album nazvané Back To Blues. Žánr písní, které tu znějí, je už z názvu desky jasný. A Tonya sama přiznává, že je to žánr, který miluje. Album pokřtí na speciálním koncertě v pražském Paláci Akropolis již ve středu 28. 10. 2015.

Před tímto koncertem poskytla Tonya Graves Supraphonu rozhovor, ve kterém prozradila mnohé nejen o vzniku nahrávky, ale také i to, že právě oslavuje dvacetiletí svého pobytu v Praze.

Když Back, tak tedy návrat. Jde o velký návrat k dávné lásce, které jste třeba byla v posledních letech nevěrná s jinými žánry?

(smích) Jojo, byla jsem blues trochu nevěrná, i když zcela jsem je nikdy neopustila. Takže vlastně ano, je to návrat. Před dvaceti lety, když jsem tady v Česku začínala, jsem zpívala v bluesové kapele s Lubošem Andrštem. Pak jsem samozřejmě zpívala i jiné žánry. Když jsem teď chtěla udělat desku s věcmi, které mám ráda, byl to složitý výběr. V srdci mám opravdu spoustu písniček různých žánrů. Nakonec jsem se tedy rozhodla pro blues.

… a tenhle návrat jste vtiskla i do názvu desky.

Nad názvem alba jsem dlouho přemýšlela. Mohla jsem je pojmenovat po nějaké písničce nebo úplně jinak. Nakonec jsem si řekla: je to asi opravdu nějaký ten návrat ke kořenům, takže Back To Blues.

Čím je pro vás blues?

Jéje, toho je! Blues je milión věcí! Nejen smutek, ale i radost. Každopádně je to pro mě hudba, která má duši. Veselou, smutnou, rozzlobenou, láskyplnou. Ta duše má tisíc poloh a podob, a to jak hudebních, tak emočních.

Je tohle album tak trochu i holdem velikánům blues?

Ano. Chtěla jsem udělat desku s písněmi, s hudbou, kterou lidi znají a poznají. A když nepoznají, přinese jim něco nového a krásného. Každopádně asi budou někteří lidé překvapeni. Třeba z písně Hound Dog, jak ji zpívám. Tahle písnička je známá v podání Elvise Presleyho, ale já jsem ji pojala jinak. Někteří lidi mi říkají, že tam toho Elvise neslyší. Ale to je v pořádku, já jsem ji chtěla udělat spíš tak, jak ji v originále kdysi zpívala legendární Big Mama Thornton.

K nahrání desky Back To Blues vás prý tak trochu pobídl i odchod soulové a bluesové legendy B. B. Kinga.

Zprvu jsem si myslela, že prostě nazpívám písničky různých žánrů, které mám ráda. Jenže v té době zemřel B. B. King. V tu chvíli jsem si řekla, že by bylo dobré udělat čistě bluesovou desku. Mimo jiné i jako vzpomínku na B. B. Kinga a na moje české začátky.

Na desce máte i pár hostů.

Opravdu jen pár. Co se týče desek, nejsem zastáncem bůhvíjakého množství hostů. Na albu Back To Blues se mnou hraje kapela, s kterou normálně vystupuji, a se kterou jsme na sebe zvyklí. A k těm hostům: je tu třeba kytarista Lukáš Martínek, který je i producentem alba. Vokály zpívají Annamária d’Almeida a Erika Fečová. A objevují se tu taky skvělí muzikanti Pepa Štěpánek a Ondřej Pivec.

Připravili jste si na album deset písní a ty pak nahráli, nebo jich bylo víc a museli jste vybírat?

Jejda, bylo jich původně víc. Věděli jsme, že na desce bude deset písniček, ale připravovala jsem jich o něco více. Při nahrávání se může cokoliv přihodit, něco nemusí úplně fungovat, něco nevyjde. Takže jsme k výběru měli vícero kousků. Zůstalo to, co bylo nejlepší. (smích)

Co nějaké propagační turné, festivaly, křty alba?

Co se týče festivalů, chystáme se na Bluesový podzimek v Holešově. To bude v listopadu. Do konce roku bych taky chtěla vystoupit v Jazz Docku v Praze, to je sál, který mám ráda. Původně jsem tady chtěla mít i křest alba Back To Blues, ale problém je v tamním jevišti. Je moc nízké a tak by mě všichni diváci dobře neviděli! (smích) Šla jsem tedy do férovky, a velký koncert s křtem alba bude 28. října v Paláci Akropolis v Praze. Tam je jeviště vysoko a všichni mě dobře uvidí! (smích)