OLYMPIC: SOUHVĚZDÍ ŠÍLENCŮ

Pokud archivní záznamy neklamou, je to osmnáctá studiová práce Olympiku, poznamenaná letošním smutkem z tragického odchodu bubeníka Peroutky (album je mu věnováno), ale i touhou ještě neskončit s rokenrolem.

Petr Janda na začátku léta kolegům v kapele nabídl více než dvacet v silném skladatelském „laufu“ vzniklých písniček. Nakonec jich bylo natočeno společně vybraných 14, část si otextoval přímočaře muzikantsky Janda sám, desetkrát výrazně pomohli Eduard Krečmar, Karel Šíp, Miroslav Černý nebo Aleš Brichta. Dohromady velice dobře trefili náladu většiny písniček nezaměnitelně olympických a zčásti nostalgických. Žádné chmurné dumky se ale nekonají: roky sice přibyly, sil poněkud ubylo, ale bigbítové téma muzika, ženský, občasná kořalka a dospělá romantika zůstalo zachováno.

Fandové tu najdou velmi čerstvě znějící ozvěny snad všech fází historie Olympiku. Některé melodie a vokály jsou čisté šedesátky, jindy se prosadí až hardrockový sound s rytmikou Broum/Vajgl (stálý host u bicích) a Valentovými klávesami, nikdy nechybí tradičně rychle zapamatovatelné refrény. V logice věci je to všechno nejvíc na Jandovi skladateli, zpěvákovi a kytaristovi, protože hlavně přes něj jde kolektivní poselství: jsme stále tady a nabízíme vám nové hity. Jinak totiž označit třeba písničky Pane můj /Rocková modlitba/, Já nejsem zlej, Jen tak si jdu, Tebe se nemusím bát nebo Prázdnej dům opravdu nejde.
Poctivá dávka olympické nostalgie i nové energie!