Neodmyslitelným, ba charakteristickým prvkem kompozičního jazyka Zelenky a Tůmy, dvou nejvýraznějších skladatelů českého baroka, je dokonale zvládnutý kontrapunkt, který vedle progresivních trendů v baroku dále žil pod označením stile antico. Zelenka, Tůma i jejich dnes prakticky neznámý současník J. G. Orschler se tomuto mistrovství učili ve Vídni u císařského kapelníka Johanna Josepha Fuxe (1660–1741). Všechny tři pojí s Prahou významné vazby, a ačkoli hlavní uplatnění našli mimo české země, jejich hudba byla v Praze provozována a vysoce ceněna. Zelenkovy skladby ve stile antico představují málo známou, ale zajímavou část jeho tvorby. Tůmovo Stabat Mater je mistrným dokladem transformace „starého řemesla“ do nového předklasického stylu.