JAKUB SMOLÍK: I DRSNÍ MOTORKÁŘI MILUJÍ SVÉ DĚTI!

Zpěvák, kytarista a skladatel Jakub Smolík přichází s dalším albem, kterým chce potěšit své fanoušky. Navíc by tahle deska měla navodit příjemnou vánoční atmosféru. A stejně jako jeho koncerty, je i album Šťastné a veselé Vánoce určeno širokému publiku – od montérů po profesory, od dětí po staroušky. Jako si některé filmy zakládají na tom, že jsou rodinné, je i Smolíkova vánoční deska vysloveně rodinná. Však se na ní podílela i zpěvákova dcera Petra.

Jakub Smolík, vystudovaný strojař-technik, dříve zaměstnanec autoservisu i hospodský, prošel různými obdobími. Dobře tak ví, o čem zpívá. Přesvědčit se o tom můžou i návštěvníci jeho právě probíhajícího akustického vánočního turné.

Vánoce jsou v názvu vašeho nového alba. Znamená to, že jsou pro vás důležité?

Dřív jsem Vánoce neměl moc rád, vlastně od vojny. Tam byly smutné. A pak to pokračovalo. Když jsem je slavil s rodiči a sourozenci, jako by mi v nich něco chybělo. Až když se mi narodila Petruška, svět se mi trochu otočil a zjistil jsem, co Vánoce znamenají. A teď, když mám ještě tříapůlletého Kubíčka, se na Vánoce vysloveně těším. Nejenom, že si odpočinu po turné, je to pro mě vysloveně odměna. Vidět, jak se Kuba těší na Ježíška a jak s Petruškou rozbalují dárky, jak zpívají koledy… to je nádhera. Vánoce jsou pro mě TOP konec roku.

Ani jako malý kluk jste tedy Vánoce neměl rád?

Víte, my jsme nebyli moc movitá rodina. Přál jsem si kolo, kopací míč, zahnutou hokejku a podobné věci, ale dostával jsem tepláky, boty, prostě praktické, měkké dárky. Tak jsem byl trochu zklamaný. Měl jsem ale i štěstí: ač jsme neměli peníze na drahé dárky, maminka nám to vynahrazovala jinak. Ona pochází z Chodska a vyprávěla nám tamní pohádky a zpívala tamní písničky. No a kluci, kteří ty dražší dárky dostávali, chtěli od naší maminky vyprávět pohádky, protože něco takového doma neměli.

Zpívali jste doma koledy i společně?

Jasně, maminka hrála na harmoniku a učila hrát i mě. Zpívali jsme pořád, třeba i u mytí nádobí. Já jsem byl z nás tří dětí nejstarší, takže nádobí jsem myl samozřejmě já. A zpívali jsme si nejen koledy, ale lidové písničky vůbec.

Dneska zpívají vaše děti, Petra dokonce i na vaší vánoční desce!

Tím se mi splnil sen. Jednak tu se mnou zpívá duet, jednak pomáhá s vokály. Svoji rodinu mám moc rád a to, že se mnou Petra na desce zpívá, pro mě byla ohromná odměna. Třeba to pro ni jednou bude vzpomínka na tátu, se kterým si zazpívala ve studiu.

Šťastné a veselé Vánoce ale nejsou vaší první vánoční deskou.

Není, tu předcházející jsem vydal asi před osmi lety. Tam byla nosná hitovka Říkej mi táto od Marcela Zmožka. Ta tehdy oslovila ohromné množství lidí všech generací. Od dětí po babičky a dědečky. Ale šlo to ještě dál. Překvapením pro mě třeba bylo, když jsme hráli v Ostravě na plese motorkářů Harley-Davidson, a ta banda tří set drsných zarostlých chlapů začala v noci vytleskávat právě písničku Říkej mi táto. Za chvíli mi to ale došlo – i tihle motorkáři mají doma děti, které milují. Totéž platí třeba i o vězních, kteří mi psali, že sedí v kriminále, doma mají holčičku a píseň Říkej mi táto je v tom vězení dojímá.

Asi chcete zpívat písničky, kterým lidé rozumějí.

Přesně tak! Chci zpívat písně, které lidem něco řeknou a budou jim rozumět. Netvářím se, že dělám nějaké velké umění; zpívám normální písničky pro lidi. Už Petr Novák mi říkal, že nepřemýšlí nad uměním, ale chce dávat lidem písničky, které by si sami mohli zazpívat. No a pro mě je největší odměnou, že můžu hrát, lidi na mě chodí a mám vyprodáno. A rozhodně to nemyslím jako frázi. Sám jsem zažil období, kdy mě lidi nechtěli nebo o mně vůbec nevěděli. V současnosti je to pro mě ideální stav: mám zaměstnání, které je současně mým koníčkem. Můžu si plnit sny. Osobně tvrdím, že sny se mají snít a když člověk hodně chce, tak se mu splní.

Muzikanti se většinou brání zařazování do škatulek. Vás někdo bere jako country zpěváka, někdo zase jako popového zpěváka. Zařadil byste se vy sám do některého hudebního šuplíku?

Asi ne. Dělám prostě písničky. Tady docházelo k paradoxní situaci: většina rádií mě nehrála, protože jsem pro ně byl moc country a na druhou stranu Country rádio mě nehrálo, protože jsem pro ně zase nebyl dost country. Samozřejmě bych se rád prezentoval i prostřednictvím rádií, ale je to těžké. Pořadů, kde by moje písně mohly znít, je málo – a totéž platí i pro televize. Ale vrátím se zase k Petru Novákovi. Ten mi říkal: Jakube, lidi si ty písničky sami najdou. A měl pravdu.

Zmínil jste Marcela Zmožka. Kterými dalšími spolupracovníky jste se obklopil při práci na albu Šťastné a veselé Vánoce?

Většinou svými kamarády. Jedním z nich je Zdeněk Barták – mimochodem, právě on mi napsal jeden z mých největších hitů Jen blázen žárlí. Na mém novém vánočním albu má dvě písničky, Zapálím svíčky a Vánoční sen. Petr Janda mi dodal písničku, takovou typickou jandovinu, rychlou a rytmickou. Nějaký vánoční text mi do ní moc nepasoval, přemýšlel jsem tedy, o čem by měl být. A Petr řekl: pyšnej táta! Máš malýho kluka, tak o tom. No a já jsem napsal text, který sice není úplně vánoční, ale na album se hodí. A další autoři: Petr Kolář nejdřív napsal písničku, která se mi nelíbila. Ale za čtrnáct dní poslal jinou, která je nádherná. Dalším spolupracovníkem je Roman Šandor, můj dlouholetý přítel, který mi napsal píseň přímo na tělo. Shrnuto – všichni jsou to moji kamarádi, se kterými se vždycky skvěle dohodnu. V tomhle případě věděli, že chci písničky s vánoční náladou, a v tomhle duchu ty písně opravdu napsali.

A mluvili jsme o vaší dceři Petře, se kterou jste si na desce zazpíval. Jaké to je?

Krásné! Splnění tátovskýho snu. Petruška už asi čtyři roky hraje na piano, ale moc nezpívá, takže jsem byl zvědavý, jak to zvládne. Ono totiž není vůbec jednoduché přijít do studia, zazpívat a nahrát to. Ale zvládla to bezvadně. Trochu se bála, tak jsem ji držel za ruku, a nazpívala dvě verze, tu druhou asi za patnáct minut! Jako profík.

Zdá se mi, že deska Šťastné a veselé Vánoce je hodně cílena i na děti…

Hlavně jsem na ní chtěl mít melodické, dobře zapamatovatelné písničky, což by písničky pro děti měly být automaticky. Takže máte pravdu. Vezměte si třeba písničku Vánoce jsou tady, děti. Tu mi napsal Štěpán Kojan ze skupiny Keks, a někteří muzikanti nad jejím textem trochu ohrnovali nos. Ale neměli pravdu. Na koncertech někdy tuhle písničku zpívám, na plátno za mnou pustíme text, a děti zpívají jako o život! A ostatní tančí a usmívají se. Co chtít víc?

Album uzavírá lidová koleda Byla cesta, byla ušlapaná… To je jedna z nejkrásnějších koled vůbec, a zněla už ve spoustě úprav. V čem je originální ta vaše?

Tuhle písničku jsme zařadili do našich vánočních koncertů už vloni a předloni, a to s jednoduchou kytarovou aranží. Na lidi velmi zapůsobila. Proto jsme ji zařadili i na naše nové vánoční album. Chtěli jsme skrze ni navodit takové ty klasické, staré české Vánoce. A myslím, že se to povedlo. I díky té naší, nijak složité aranži.

Máte nějaký vánoční sen?

Abych měl zdravé děti a vůbec zdravou rodinu. Abych dokázal své děti dobře připravit na život. Jiné sny nemám. A vím, o čem mluvím. Můj tatínek je teď v nemocnici, maminka prožila rakovinu slinivky. Profesor Pafko mi pak říkal, že je jednou z mála lidí, kteří tuhle nemoc přežili. Takže to, že můžu pořád své rodiče navštěvovat, že se těší z Petrušky a Kubíka, že jim můžu dát nové cédéčko nebo říct, že zrovna budu v televizi, to je pro mě ten sen.