Překlad Dagmar Eisnerová
Hudba Petr Eben
Režie Petr Adler
Tři základní pocity prolínají Kafkovým životem a dílem: pocit úzkosti, provázený vědomím neznámé viny, pocit únavy, stále se prohlubující s progresí plicní choroby, a fyziologická nezbytnost trvalé samoty.
Milena Jesenská byla v mnohém Kafkovi antipodem. Absolventka dívčího gymnasia Minerva patřila k emancipovanému výkvětu pražské literární společnosti. Franzi Kafkovi byla představena náhodou, ve společnosti Franze Werfla a dalších pražských německo-židovských literátů v roce 1919. Franz Kafka měl za sebou v té době několik milostných vztahů a především bohaté literární dílo. Jesenská, ne dosti šťastně provdaná, si vydělávala žurnalistikou a překlady. Od dubna 1920 se Kafka léčil z akutní tuberkulózy v jihotyrolském Meranu. V té době již byli spjati oba přátelé živou korespondencí, inspirovanou nejprve blízkými literárními zájmy. Po osobním setkání ve Vídni se Franz Kafka do Mileny zamiloval. Milující spisovatel se tu setkal s ženou inteligentní a chápající. Tomu nasvědčují už samy Kafkovy dopisy; v nich vedle čistě osobní linie, podávající analýzu vzájemného citového a milostného vztahu obou partnerů a zejména Kafkova nitra, se setkáváme s řadou filosofických, literárních, ojediněle i politických narážek, které dokazují, že okruh jejich společných zájmů byl velmi obsáhlý. Postupně se Kafkova nemoc beznadějně zhoršovala. V té době začal Kafka psát Zámek. Pravděpodobně setkání s Milenou přispělo ke vzniku jeho nejhlubšího, nejotřesnějšího, a jak mnozí přiznávají, nejrevolučnějšího díla.
Nahrávka výběru z Kafkovy milostné korespondence vznikla v roce 1968. Dopisy Mileny Jesenské, Franze Kafky a Maxe Broda čtou Jaroslava Adamová, Radovan Lukavský a Martin Růžek s udivujícím vcítěním se do dramatických pocitů této význačné milenecké dvojice.
Citlivá interpretace slavné korespondence milujícího spisovatele