IDA KELAROVÁ & ČHAVORENGE

„Romským dětem chybí pocit, že jsou ve společnosti vítané. Jejich cesta ven ze začarovaného kruhu osad a ghett do světa, kde se od nich něco očekává, mohou si věřit a mohou něco dokázat, je jedna z nejtěžších cest. Sbor Čhavorenge je prostředím, které děti motivuje, aby se nevzdávaly svých snů a aby šly za naplněním svého životního příběhu." S tímto krédem Ida Kelarová již pět let spolupracuje s Českou filharmonií na projektu, který má romským dětem dát kýženou naději.

S Idou Kelarovou a také s Petrem Kadlecem (vedoucím vzdělávacích programů České filharmonie) jsme si o Čhavorenge povídali ve chvíli, kdy album „Hej Romale“ u vydavatelství Supraphon zrovna vychází.

Spolupráce České filharmonie a sboru Čhavorenge trvá už pět let. Bylo už od začátku cílem natočit společné album?
Kadlec: Když jsme měli po první letní umělecké škole Romano drom závěrečné setkání, tak už tam jsme si řekli, že by bylo dobře natočit společně CD.

Jak samotné děti vnímaly natáčení ve Dvořákově síni pražského Rudolfina?
Kelarová: Myslím, že dětem to všechno dojde až ve chvíli, kdy to album budou držet v ruce. Je potřeba říci, že děti ihned po natáčení odjely zpět domů, a tak vlastně ani nemají představu, jak to bude znít, jaké to bude. Vždy byly během natáčení perfektně připravené a věřím tomu, že je to z toho CD cítit. Bude to pro ně velký dárek. Nejen ta hudba, ale i texty, které jsou v bookletu.

Kadlec: Na začátku natáčení se hledal ideální zvuk, nakonec se zvukový mistr rozhodl postavit sbor do sálu. Pro děti z Čhavorenge to bylo úplně první natáčení, navíc měl každý sluchátka na uších. Ale opravdu to zvládly perfektně.

Kelarová: Je důležité si také uvědomit, že děti byly po čtrnáctidenní letní umělecké škole a několika koncertech a já měla strach, aby se „neuřvaly“, protože ony při každé zkoušce zpívají naplno, nešetří se. Dají do toho vždy naprosto vše.

Jak probíhá proces zkoušek? Jak se děti učí nové skladby?
Kelarová: Když přijdeme s novou skladbou, tak vše dětem předzpíváme, zkoušíme po hlasech a za chvíli to umí… Zní to prostě, ale je to tak.

Kadlec: Většinu repertoáru měly děti dobře zažitou ze společných koncertů na letních uměleckých školách Romano drom, ale také z pražských koncertů – jenom v sezóně 2016/2017 jich v Rudolfinu bylo 15 pro 10 000 mladých i dospělých posluchačů.

Kdo je autorem písní, které na albu jsou?
Kelarová: Kromě dvou písní je autorem všech skladeb je Desiderius „Dežo“ Dužda, který začal skládat přímo pro Čhavorenge. Je skvělým autorem romské hudby a to nejen hudby, ale i textů.

Co je podmínkou pro děti, které jsou ve sboru Čhavorenge?
Kelarová: Nejdůležitější je pro nás zodpovědnost. Snažíme se vytvářet vzory pro děti samotné. Děti musí chodit do školy, musí mít dobré známky. Má to opravdu daleko širší spektrum, než se na první pohled zdá. Přes hudbu se snažíme dětem měnit myšlení, měníme jim životy. Snažíme se je navigovat a troufám si tvrdit, že to funguje a daří se nám to.

Jak rodiče vnímají fakt, že jejich dítě je členem sboru Čhavorenge?
Kelarová: Přístup rodičů se výrazně proměnil, ze začátku měli pocit, že si díky jejich dětem chci vydělat peníze. Musela jsem je přesvědčovat, že to tak není. Byly to velké boje… Teď už se děti stávají vzorem pro ostatní, rodiče vidí, jak se jejich dítě mění. Opravdu se nám zlepšila situace. Děti sami vědí, že mají tu zodpovědnost přesvědčit své rodiče, že se tomu chtějí věnovat.

Kadlec: K té zodpovědnosti patří ještě další věci, které jdou mimo hudbu. Je to třeba fakt, že se snažíme dětem zajistit vzdělání po právní stránce, tzn., aby poznaly, jaká jsou jejich práva, apod. Spolupracujeme tedy se skupinou mladých právníků z pražské Právnické fakulty, kteří se jim v rámci programu Street law věnují. Ale občas mají taky přednášku o vesmíru nebo workshop věnovaný volebnímu právu. Cílem je, aby byly děti vzdělané a schopné jít svou vlastní cestou.

Jsou mezi dětmi z Čhavorenge některé, které si vybraly hudbu jako životní cíl? Rozhodly se jí studovat?
Kelarová: Skvělým příkladem je klavírista Tomáš Kačo, se kterým jsem pracovala ještě před založením Čhavorenge. Patří k nejvýraznějším romským hudebníkům, vystudoval Berklee College of Music v americkém Bostonu a stále s námi spolupracuje. On už je dnes velkým vzorem všem dětem ze sboru. Dalším je Michal Mižigár, který vystudoval romistiku na Univerzitě Karlově nebo Oto Bunda, který je mou pravou rukou. Děti mají tím pádem ke komu vzhlížet. To je velmi důležité.

Během pěti let jste cestovali za dětmi nejprve na východní Slovensko a poté jste začali působit i České republice (severní Čechy a Vsetínsko). Byly ty dvě země v přístupu jiné?
Kadlec: Přiznám se, že jsem si myslel, že v Čechách to bude o něco lepší, protože tu nejsou „osady“, ale v něčem jsme nakonec zažili v Čechách konfliktnější situace než na Slovensku. A situace, kdy děti obrazně řečeno nedostaly ani vteřinu šanci. Na druhou stranu i spoustu krásných spoluprací a přijetí.

Kelarová: Řekla bych, že na Slovensku je ten přístup otevřenější. Ano, jsou tam osady, ale v Čechách jsou zase ghetta. A je jich opravdu hodně. V ghettu je sice škola, ale chodí tam opět ty samé děti. Nemají možnost se setkat s jinými dětmi.

Můžete popsat, jak vše funguje organizačně, když působíte na mnoha místech?
Kelarová: Hlavní akcí je letní umělecká škola Romano drom, což znamená Romská cesta, která trvá 14 dní, letos to bude v Rumunsku. Předtím to bylo na Vsetínsku, na Šluknovsku a na Slovensku. K tomu se ještě pravidelně jednou týdně scházíme v Chrudimi, kde pracujeme s osmdesáti dětmi, kam dojíždíme díky České filharmonii. Vedle toho každý týden jezdíme i do Vsetína.

Při poslechu nahrávky člověk fyzicky cítí energii, která z alba jde. Co pro vás znamená právě tato skutečnost?
Kadlec: Na jedné straně je to síla zvuku a hlasu, ale pro mě je to síla, která člověka, člena sboru, dítě zakotví. Je z toho cítit, že se ty děti našly, že se posunuly – že našly svobodu a křídla. Tento typ síly je tam cítit opravdu hodně.

Kelarová: Ty děti začínají chápat, že svoboda je obrovská zodpovědnost. Vědí, že musí vystupovat na určité úrovni. Ve chvíli, kdy se do sboru začlení, tak fungují naprosto skvěle.

Můžete zmínit další plány, které teď máte před sebou?
Kelarová: Myslím, že to nové album je určitým vrcholem naší tvorby a věřím, že by mohlo otevřít další možnosti. V Čhavorenge je obrovský potenciál. Dostali jsme nabídky z Irska, Rumunska, Rakouska. I cesta do Prahy je pro ně obrovským dárkem a zážitkem. Cestování a poznávání světa je největší škola. Člověk se tím otvírá. Je pak na dětech samotných, jak se pak potom rozhodnou žít dál.