BARBORA POLÁKOVÁ

Už před samotným vydáním svého očekávaného druhého řadového alba ZE.MĚ si Barbora Poláková odnesla cenu Anděl 2017 za klip k prvním singlu Po válce a v triumfálním tažení pokračuje i po jeho vydání. Novinka obsadila první příčku hitparády nejprodávanějších alb IFPI a skvěle si vede například i na iTunes nebo v digitálním obchodě Supraphonline.cz, většina koncertů právě probíhajícícho turné je vyprodaná a pro velký zájem Barbora přidala dokonce třetí vystoupení v pražském Lucerna Music Baru (21. 4.), na které jako jediné z těch pražských stále ještě zbývají vstupenky. Více o novém albu, turné, ale třeba i o letošním ročníku cen České hudební akademie se dočtete v našem rozhovoru.

Ještě než vyšlo nové album ZE.MĚ, už bylo ověnčeno cenou Anděl (pro Tebe už třetí), kterou jsi společně s režiséry Jakubem Machalou a Janem Bártekem získala za klip k singlu Po válce. Jaký to byl pocit?

Já si to moc přála, takže jsem byla šťasná. Těsně před tím jsem si uvědomila, že jsem si v hlavě nepřipravila lidi, kterým chci poděkovat a zapomněla jsem na mojí paní učitelku na zpěv Pavlu Fendrichovou, se kterou už rok velmi intenzivně zkoumáme moje další možnosti. A pak Tomovi Belkovi, který je spoluautor textu písně Po válce a byl vlastně na úplném začátku. Bez něj by neexistovala. Je to vždy uplně magické, kolik věcí se musí stát, aby píseň byla zrovna taková jaká je.

Jaký je Tvůj názor na aktuální obměnu Akademie populární hudby, která se promítla i do samotných nominací?

Tak z toho mám teda taky radost. Kdybych pila a nekojila, i bych se opila na oslavu nového začátku. Mělo to dobrou atmosféru.

Novinka ZE.MĚ zatím sbírá samé pozitivní ohlasy. Jak ji ale vnímáš Ty sama?

Jako soustředěnější, ucelenější a zacentrovanější. I proto, že oproti debutu ZE.MĚ vznikala v mnohem kratším časovém období a je tím pádem kompaktnější.

Hudebně novinka osciluje mezi sofistikovaným popem a tepajícím groovy funky. Co je ti blíž a jak probíhal samotný tvůrčí proces s Honzou P. Muchowem a kapelníkem Davidem Hlaváčem?

Je to takový přirozený růst jednotlivých skladeb. Nic nikam násilím nerveme. Nejdřív byl vždycky text. A ten si sám musel říct, kudy chce jít. V tom si, myslím, všichni tři rozumíme. Honza dostal od Davida už docela propracovaný dema. Ale jeho zásahy to přesto zase posunuly dál a jinam, než by nás dva s Davidem napadlo. Obecně se dá říct, že do toho docela mluvím. Ale už nejsem tak paličatá jako dřív. Nechám si víc poradit.

Cítila jsi po úspěchu debutu větší očekávání a odpovědnost za výsledek nebo se snažíš nenechat se tím svazovat a především si to užít?

Pocity větší odpovědnosti byly spíš na začátku. Ale při samotném skládání jsme se od toho už myslím oprostili. Ta tvorba samotná nás pohltila a texty si opravdu samy říkaly, kudy chtějí jít. A kdybychom bývali neměli nápady, nic by nebylo. Jedna písnička a pár textů skončilo v šuplíku. Neprošly sítem. Snad to bylo dobrý síto.

Jak bys pojmenovala ten hlavní impuls, který Tě vede k tomu tvořit další písně a alba?

První je asi pocit, že baví někoho poslouchat to, co si myslím.Toho si na tom dost vážím. Je to ale taky pocit z hudby jako takové. Na začátku soustředění s Davidem Hlaváčem jsme nikdy nic neměli a končili jsme po týdnu se čtyřma píničkama, který se vytvořily samy. Tam na tom místě. Ze vzduchu a všeho okolo. A teď si budou žít vlastním životem. A sledovat to, co mají, a dotýkat se toho, koho mají… Je to fakt krása! No a další věc jsou koncerty. Jde z nich tolik nabíjející energie. Jsem z toho vždycky tak štastná a myslím, že i kluci z kapely i lidi, co přijdou. Že si ty večery prostě užíváme. Tak proč nepokračovat…

Jak už několikrát zaznělo ZE.MĚ, vznikala v užší spolupráci s kapelníkem Davidem Hlaváčem, který je podepsán i coby spoluautor pod většinou textů. To je poměrně zásadní rozdíl oproti debutu…

Pracovat ve dvou je větší zábava a je to i kreativnější práce. Tím, jak jsme si povídali, se prohlubovala i témata, o kterých jsem chtěla psát. A dovedlo nás to zas někam jinam, než kdybych si to šudlila někde sama. Taky díky tomu, že jsem „soustředění“ měla s Davidem, naši i Pavel hlídali a s Davidem jsme tím pádem získali takový hájený čas. Kdybych byla sama, nikdo by mě nenechal v klidu, možná ani já sama bych se nedonutila. Ve dvou se líp uchopí myšlenky…

Ta témata, která zmiňuješ, se berou kde? Vznikají rovnou společně s pro tebe tolik typickou poetikou, neobvyklou prací se slovy a metaforami?

Během celého roku jsem si dělala poznámky toho, co ve mě nějakým způsobem rezonuje. A když to rezonovalo hodně, napsat pak text na soustředění trvalo třeba hodinu nebo dvě. Když to rezonovalo míň nebo mi to přišlo jen jako dobrý téma, dlouho jsem o tom s Davidem mluvili a pak se dali oba do psaní. Potom jsme si to přečetli a vzájemně se bavili tím, co vzniklo. A dali to buď dohromady nebo se rozhodli jen pro jednu z těch cest a dotáhli to spolu do konce…

Jaké jsou Tvé pocity z přijetí nových písní fanoušky během aktuálního turné?

Nové věci tvoří zhruba polovinu našeho koncertního repertoráru a já uplně zapomínám, že jsou nové. Myslím, že se jim to docela líbí. (smích)

Většina koncertů turné byla, je a bude vyprodaných, dokocne jsi přidala třetí koncert v pražském Lucerna Music Baru. Čekali jste takový zájem a co mu říkáte?

Asi jsem si to přála. Co si tu budu vymýšlet, že né. Snažím se obecně neočekávat, spíš si věci přeju. Je to pak trochu jiná životní energie. (smích) To jsem řekla jako kniha, že?

Na závěrečných koncertech turné v Praze a Mladé Boleslavi se fanoušci mohou těšit na očekávaný nový merchandise. Prozradíš k němu něco víc?

Jasně. Celé jsme to dali dohromady s mojí kamarádkou a stylistkou Terezou Kytkovou, která mě obklopila naprosto skvělýma lidma. O střihy se postaral Vojta Novotný, Lucie Tomišková pak o všechny kresby. Tahle parta pro mě udělala tolik návrhů, že jsem si vůbec nemohla vybrat a z té záplavy skvělých nápadů se mi točila hlava. Nakonec jsme se vydali jedním směrem a moc se těším, až to všechno dorazí z dílny. Je pro mě vždy důležité, aby se oblečení šilo u nás. A Tereza u nás našla i výrobnu látek! Tedy všechno od první do poslední nitky bude z Čech. Z toho mám obrovskou radost!