MORAVSKÉ DVOJZPĚVY

Supraphon za podpory Státního fondu kultury a Národního muzea vydává výjimečnou nahrávku Moravských dvojzpěvů Antonína Dvořáka. Komplet všech třiadvaceti Moravských dvojzpěvů byl pořízen na původní Dvořákovo křídlo značky Bösendorfer z roku 1879, jež je chloubou sbírky Muzea Antonína Dvořáka v Praze. Nahrávky se ujali mladí interpreti s významnými mezinárodními vavříny, především však s citem pro půvab Dvořákových písní i pro neopakovatelné barvy skladatelem dotýkaného nástroje. Sopranistku Simonu Šaturovou, mezzosopranistku Markétu Cukrovou, tenoristu Petra Nekorance doprovázel na Dvořákův klavír Vojtěch Spurný. V rámci nahrávání vznikl pořad České televize, který realizoval kreativní producent Jiří Hubač ze společnosti BVA International. Album s novou nahrávkou vydá Supraphon 20. dubna 2018 na CD i v digitálních formátech.

Vedoucí Muzea Antonína Dvořáka v Praze Veronika Vejvodová k nové nahrávce Moravských dvojzpěvů poznamenala: „Byla to pro nás jedinečná příležitost, jak zachytit současný zvuk Dvořákova klavíru, který je umístěn v naší expozici a běžně se na něj nehraje. Spojení s vynikajícími umělci a renomovanou nahrávací společností navíc zaručovalo kvalitu nahrávky a nejlepší způsob, jak prezentovat jeden z největších unikátů naší expozice.“

Klavírista Vojtěch Spurný k tomu glosoval: „To, že se podařilo realizátory nahrávky přesvědčit, aby jednu z hlavních rolí „hrál“ Dvořákův klavír, považuji za naprosto klíčový moment. Na žádném jiném moderním, byť sebedokonalejším nástroji by skladatelova hudba nepromluvila s takovou sugestivní silou a bezprostředností, jako právě na historickém klavíru Bösendorfer. Zvukové, tónové i artikulační možnosti nástroje ideálně vycházejí vstříc požadavkům partitury, kterou můžete nejen beze zbytku realizovat podle uvedeného zápisu, ale navíc vám zbývá i dost prostoru pro vlastní fantazii a dotvoření detailů interpretace v duchu Dvořákových pokynů. A to už vůbec nemluvím o faktu, že dotýkat se kláves, na které hrál Antonín Dvořák, je úžasný emocionální zážitek, který se dá jen obtížně sdělit slovy.“

Mezzosopranistka Markéta Cukrová řekla: „Přiznám se, že tato nahrávka je mým vysněným dítětem, které jsem v hlavě nosila několik let. Obsazení Simony Šaturové vzniklo na základě našeho společného pozvání na rakouský festival Styriarte v Grazu, pro který jsme nastudovaly hlavní cyklus Dvořákových Moravských dvojzpěvů. Bylo to poprvé, kdy jsme se spolu věnovaly komorní hudbě, a mám pocit, že nás obě potěšilo, jak naše hlasy spolu dobře fungují a souznějí.“

Sopranistka Simona Šaturová poznamenala: „Největší radost pro mne byla, že jsme s Markétou Cukrovou bez dlouhých diskusí, zcela intuitivně našly společnou řeč. Zafungovala chemie, která nebývá samozřejmá a ve které nás báječně doplnil Vojtěch Spurný a také Petr Nekoranec. Doufám, že se naše radost z muzicírování přenese i na posluchače. Atmosféra při natáčení byla mimořádně příjemná, hlavně díky všem zúčastněným.“

Tenorista Petr Nekoranec uvedl: „Nahrávání Moravských dvojzpěvů bude již navždy v mém uměleckém životě hrát důležitou roli. A to nejen kvůli skvělým kolegům, nahrávacímu týmu a nádherné hudbě Antonína Dvořáka, ale také kvůli tomu, že to bylo mé první nahrávání vůbec, a na to se nezapomíná! Jelikož to bylo mé první nahrávání, překvapil mě fakt, jaká dřina to vlastně je. A to, že jsme nahrávali na Dvořákův klavír, byla naprostá senzace. Zvuk tohoto nástroje byl neuvěřitelně autentický a celé nahrávání jsem si říkal: wow, tak takhle nějak zněla Rusalka, když ji Dvořák skládal – možná je to nástroj, na který poprvé hrál její téma. Opravdu krásná představa!“

Moravské dvojzpěvy začal Antonín Dvořák komponovat na popud pražského velkoobchodníka, vlastence a mecenáše Jana Neffa, v jehož rodině působil od roku 1873 jako učitel hry na klavír. Neff a jeho žena Marie byli velkými hudebními nadšenci a často provozovali malé domácí koncerty, na nichž zpívali písně a dvojzpěvy. Antonín Dvořák se těchto produkcí účastnil v roli doprovazeče na klavír. Neff navrhl Dvořákovi, zda by pro dvojzpěv s klavírem upravil některé moravské lidové písně z proslulé sbírky Františka Sušila. Dvořák nejprve souhlasil, ale pak se rozhodl, že místo úprav již existujících nápěvů použije pouze texty, které zcela nově zhudební. Moravské dvojzpěvy ve svém souhrnu představují jeden z nejoriginál­nějších projevů Dvořákovy hudební fantazie. Lze v nich nalézt veškerou osobitost skladatelovy hudební řeči. Moravské dvojzpěvy zaujímají v kontextu Dvořákovy umělecké dráhy zcela mimořádné postavení, neboť jejich úspěch byl pro skladatele odrazovým můstkem k mezinárodní popularitě.

https://www.supraphonline.cz/…pevy-komplet