První autorské album

Před dvěma lety herec a muzikant Igor Orozovič odstartoval svoji sólovou hudební dráhu koncerty, které se těší velkému zájmu a často bývají vyprodané napříč Českem i Moravou. Posluchači oceňují Igorovy osobité autorské písně kombinující prvky šansonu, popu i jiných žánrů. Hudební recenzenti si všímají jeho charakteristicky temného hlasu a nevšední mužské energie, kterými své skladby interpretuje. Ve svých písních se nebojí vášně a patosu, zároveň však přimíchává humor, křehkou poezii, ale i palčivá témata reflektující současnou situaci naší planety. Na svém debutovém albu Když chlap svléká tmu spolupracoval s renomovaným producentem Filipem Jelínkem (Dan Bárta) a v několika duetech zpívá se zpěvačkami Barborou Polákovou, Kateřinou Marií Tichou, Anetou Langerovou. V písni Madamme de Janjour se ozve hlas legendární herečky Ivy Janžurové. Na desce se podíleli vyhledávaní hudebníci napříč žánry v čele s vokalistkou Markétou Foukalovou, basistou a. m. almelou (Meky Žbirka), bubeníkem Davidem Landštofem (Radůza), klávesistou Františkem Boříkem (Mandrage) či kytaristou Michalem Rákosníkem. Objeví se zde i pianista Jan Aleš, bubeník Roman Vícha, multiinstrumen­talista Ondřej Klímek, kytarista Igor Ochepovsky a mnoho dalších. Vydání alba předcházel singl Holubí muž, který doprovodil videoklip v režii držitele Českého lva Jana Baseta Střítežského.

Ke Krylovu jubileu velká edice jeho zásadních písní, poprvé na vinylu

Karlu Krylovi by v dubnu bylo 80 let, také v tomto roce si připomínáme uplynutí tří dekád od jeho smutně předčasného odchodu. Dnes často nabývá pojem písničkář trochu jiný význam, ale tady je řeč o básníkovi, který předával bohatým jazykem psaná poselství s pomocí jedinečného hlasu a kytary. Z rodu Vysockých či Okudžavů, ale bytostně československý Moravák, zároveň citlivý i sžíravý svědek nelehké doby. Jeho skladby mnohdy zlidověly, neboť dodávaly naději a odvahu všem nám doma, i těm v emigraci. Tento výběr je mimořádný také tím, že je tzv. „z poslední ruky“, když návrhy Petra Dorůžky v roce 1993 schvaloval či korigoval ještě sám Kryl. Také proto není album přísně chronologické, ale vytváří novou vnitřní logiku poslechu. Původní CD nyní bylo proměněno v 2LP, zvukem optimálně upravené a obalem poskytující prostor pro doprovodné komentáře i vzácné ukázky Krylova výtvarného talentu. Je to poslouchání nejen historicky poučné. Samozřejmě odkazuje především na šedesátá až osmdesátá léta 20. století, ale v mnoha případech jsou to témata a zpracování dokonale komunikující s dnešními posluchači všech generací. Tato reedice je pocta mimořádnému člověku a všestrannému kumštýři, jeho písničky tvoří nejen trvalou součást našeho kulturního prostředí, ale vlastně i každého z nás.

Nové album výtečné blues-rockové kapely s exkluzivním hostem u bicích

Livin Free vznikli v roce 2018 jako autorský projekt zpěváka a varhaníka Honzy Holečka. Po úspěšném debutu Voices from Beyond nyní vychází druhé řadové album From Cradle to Coffin, natočené ve spolupráci s americkým bubeníkem Winstonem A. Watsonem jr. (mj. ex-Bob Dylan Band). Osm původních skladeb nabízí prvky klasického rocku, blues, soulu i gospelu, to vše v moderním zpracování. Za originálním zvukem Livin Free stojí unikátní spojení muzikantů několika generací, kteří se na aranžích a výsledném znění alba podíleli. Spolu s Honzou Holečkem to je baskytarista Vladimír Guma Kulhánek, který letos oslaví 80. narozeniny, mladý kytarista Jiří Rambousek, saxofonista Vladimír Boryš Secký a Michal Kolouch Daněk, který přidal perkuse a část bicích partů. Album From Cradle to Coffin je dáno nezaměnitelným autorským rukopisem Honzy Holečka, jeho charakteristickým zpěvem a hammondkami, ale také hlubším významem skladeb, který lze nalézt v textech písní. Spolu se zvukovou kvalitou nahrávek ze studia Sono a zajímavým obalem je to mimořádný kus muziky, zcela současně navazující na klasická východiska.

Dva eseje celosvětově uznávaného spisovatele o významu a síle kultury

Zvuková verze knihy, vydané nakladatelstvím Atlantis pod názvem Unesený Západ, obsahuje dva eseje Milana Kundery. První z nich, nazvaný v knize Nesamozřejmost národa, je záznamem vstupního projevu Milana Kundery na sjezdu spisovatelů v roce 1967. Upozornil v něm na ohroženost kultury a vyzval k návratu k evropským hodnotám, protože překračování národních kultur považoval za výrazný rys českého bytí v dějinách. Druhý text, francouzsky psaný esej Unesený Západ aneb Tragédie střední Evropy (přeložený do češtiny Annou Kareninovou), byl poprvé otištěn v roce 1983 v časopise Le Débat. Je apelem k ochraně evropské duchovní identity, vzpomínkou na rok 1956 a vpád ruských tanků do Maďarska. Tuto událost považuje za tragédii střední Evropy a též západu, tehdy do sebe zahleděného. V konfrontaci se současným celosvětovým děním je řada myšlenek Milana Kundery téměř vizionářská. V interpretaci Radúze Máchy se text stává výrazným a silným, velmi aktuálním sdělením.

Originální pohádkové příběhy, v nichž se snoubí krásná literatura s pochopením křehké rovnováhy ve světě přírody

Pod názvem Zelené báje se skrývá pět původních pohádek, které dávají odpověď na otázky, týkající se krajiny a přírody. Co se stane, až na našem ostrově vykácejí všechny stromy? K čemu je na světě obyčejná moucha? A kde se vzala ta dvanáctihlavá Povodeň? Proč mizejí celé hory? Jaký může být osud krajiny, ze které odejdou lidé? Pohádky básníka a původním povoláním krajinného ekologa Petra Maděry, autora dnes již kultovního atlasu hub pro děti Houbeles pictus, vám na tyto a možná ještě pozoruhodnější otázky odpoví prostřednictvím krále stromů, ducha hory, hada hospodáříčka, mladého Metoděje nebo jen obyčejné kapky. Srozumitelný a přístupný námět neotřelých pohádkových příběhů, které obsahují napětí, vtip, ekologické cítění, zelenou magii a bezmeznou fantazii, má ve své vypointovanosti didaktický podtext. Vnímavý malý posluchač se tak jeho prostřednictvím může naučit rozlišovat hranice dobra a zla a nasměrovat ho na stranu všeobecného prospěchu a sounáležitosti s přírodou. Grafické řešení fyzického nosiče vzniklo ve spolupráci s ilustrátorkou původního knižního vydání Anetou Opekarovou a grafikem Lukášem Opekarem. Autorem hudby, ruchů a nejrůznějších zvuků je hudebník a pedagog Ondřej Tichý, který své vzdělávací programy realizuje posledních dvacet let napříč školami i hudebními institucemi.

Nových deset původních českých detektivních příběhů pro děti s hádankou, které vycházejí též knižně

Osmiletý Petr a dvanáctiletá Pavla jsou sourozenci, kteří se stávají svědky nebo přímými účastníky vyšetřování různých kriminálních případů. Říkají si „Pátrači“ a díky svému detektivnímu talentu často napomohou odhalení pachatele nebo vyřešení záhady. Ať už jde o loupež v galerii, pátrání po majiteli ztracené peněženky nebo po zloději sbírky starých vojenských vyznamenání, jisté je, že je čekají samá napínavá dobrodružství. V závěru každé povídky si svůj postřeh mohou vyzkoušet i posluchači audioknihy a tipovat, kdo je pachatelem. Řešení případu se pak dozví v následující kapitole. Skvělým průvodcem a vypravěčem je herec Matouš Ruml. Jako jedenáctý (bonusový) příběh je zařazena povídka, v níž Pavla a Petr rozplétají záhadu lochnesské příšery. Určeno dětem od devíti let.

Praha romantická a legendární v nahrávce Pražských symfoniků

Příběh Pražských symfoniků je bytostně spjatý s historií české metropole a otiskuje se to i do jejich repertoáru. Po úspěšné nahrávce Hudby pro Prahu 1968 Karla Husy (Supraphon 2021) přichází orchestr a jeho šéfdirigent s dalším albem věnovaným Praze. Dramaturgie je tentokrát zaostřená na konec 19. století, období, kdy český národ bojoval o svůj jazyk, kulturu a svébytnost v rámci Rakousko-uherské monarchie. Páteř alba tvoří Sukova monumentální symfonická báseň Praga postavená na husitském chorálu „Ktož jsú Boží bojovníci“, Vyšehrad ze Smetanova slavného cyklu Má vlast a do třetice jeden unikát: Pohádka o Šemíku, téměř neznámá symfonická báseň devatenáctiletého Otakara Ostrčila – zhudebněná pověst odehrávající se opět na Vyšehradě. A samozřejmě Antonín Dvořák. V málokterém svém díle je Dvořák tak explicitně vlastenecký jako v předehře Můj domov (mimochodem také dosti málo známé). Skladba je postavena na tématu zlidovělé písně Kde domov můj, jež se později stala českou národní hymnou. Dvořákova fanfára k Zemské výstavě v Praze je dalším unikátem tohoto alba. Po vřele přijaté nahrávce Slovanských tanců i tady Pražští symfonikové potvrzují, že český pozdně romantický repertoár je jejich rodným a nejpřirozenějším jazykem.

Musica Antiqua Praha – neopakovatelná a stále živá mystika barokní hudby

Když v roce 1982 hudebník a muzikolog Pavel Klikar představil svůj nový soubor Musica Antiqua Praha, bylo to doslova zjevení, závan svěžího vzduchu v (nejen) interpretačně zatuchlé atmosféře země zakonzervované totalitou. Klikar shání, studuje a rekonstruuje dobové nástroje, buduje archiv notových pramenů, objevuje hudebníkům magii starých ladění. Po kostelích se rozeznívá dosud nepoznaná hudba italského raného baroka – hraná na dobové nástroje a zpívaná s čistotou, pokorou a lehkostí, bez pastózních vrstev quasi romantické emocionality. Soubor dostává tvůrčí impulsy díky setkávání s osobnostmi jako Reinhard Goebel, Christopher Hogwood, Peter Holman či Andrew Parrott. Klikarovi se daří pro svou vizi nadchnout výjimečné zpěváky a hudebníky, kteří později zakládají své soubory a etablují se mezi nejlepšími ve světě staré hudby. MAP postupně pro Supraphon natáčí pět alb s repertoárem od italského raného baroka (Grandi, Legrenzi) přes skvosty unikátně zachované v Kroměřížském biskupském archivu až po líbezné a poetické vánoční písně z českých barokních kancionálů. Jakkoli soubor sám je již historií, v jeho nahrávkách je cosi nadčasového, co nám nedovoluje uvažovat o nich jako o „archivních“. Je to pokora, noblesa, kontemplativní hloubka a dechberoucí čistota, co na nich posluchače okouzluje dodnes a přináší prožitek něčeho nadpozemského.