ENSEMBLE BERLIN PRAG JE SYMBOLEM POROZUMĚNÍ

Jednou z největších hvězd letošního ročníku festivalu Bach for All je mezinárodní soubor Ensemble Berlin Prag. Tento ambiciózní soubor tvoří hobojista Vilém Veverka, cembalistka Barbara Marie Willi, hráč na hoboj a anglický roh Dominik Wollenweber, kontrabasista Martin Heinze a fagotista Václav Vonášek. Jejich koncert se uskuteční již 17. června od 19:30 hodin v prostoru Španělské synagogy v Praze.

Ensemble Berlin Prag letos vydal své debutové album obsahující Triosonáty ZWV 181 Jana Dismase Zelenky. Nahrávka se těší nejen přízni posluchačů, ale získává ocenění i od tuzemských a zahraničních recenzentů. Například domácí odborný měsíčník Harmonie přiřknul albu „Tip Harmonie“ a francouzský hudební magazín Diapason nyní přidělil nahrávce maximální ocenění v počtu pěti „zlatých ladiček“.

U příležitosti vydání alba jsme si povídali s Vilémem Veverkou:

Co bylo zásadním impulsem pro natočení takto obsáhlého repertoáru, které vydalo na zelenkovské dvojalbum?

Jan Dismas Zelenka a jeho cyklus je ve vztahu k interpretovi, resp. k hobojistovi cosi, co v člověku vyvolá určitou ctižádost k tomuto dílu, který bych směle označil jako „opus magnum“. Uvědomme si, že nic zásadnějšího na půdorysu triových sonát nikdy nikdo nepřinesl, to nejen ve vztahu k hoboji. Ta ctižádost a skrytá motivace člověka provází řekněme od jeho dvaceti let. Chci-li interpretovat Zelenkovu hudbu, je nutné, abych celý tento cyklus všech šesti sonát nastudoval.

V určitý moment nastala ideální konstelace, kdy platforma našeho Ensemble Berlin Prag vznikla, abychom celou tuto matérii nastudovali a logicky navazující myšlenkou byl fakt, že tento opus chceme natočit. A ta myšlenka byla tak silná, že bych ji označil souslovím „Es muss sein“.

Podle čeho jste vybíral hudebního partnera, který se „ujme role“ dalšího hobojisty? Bylo pro Vás od začátku jasné, že to bude právě Dominik Wollenweber, Váš dlouholetý kolega a zároveň Váš pedagog v Berlíně?

Toto je ukázkový příklad vztahu, který má vývoj od roku 1998, kdy jsem Dominika Wollenwebera poznal. První částí naší spolupráce byl vztah „mistra a tovaryše“. Dominik praktikoval společně s dalšími mentory, jako byl např. Albrecht Mayer, to, že učit znamená ukázat, co vše je možné. Mám pocit, že na těchto principech vše fungovalo a myslím si, že to zafungovalo. Dnes jsme skvělými přáteli a hudebními partnery. To že ani jeden z nás nechce, v tom nejlepším slova smyslu, zůstat za tím druhým je v našem vztahu přítomno, ale naprosto v přátelské atmosféře a rovině.

Podle čeho jste vybíral spoluhráče do projektu Ensemble Berlin Prag?

Hudební partnery jsme vybírali společně s Dominikem. On je fakticky jedním z nejlepších evropských hobojistů, člen Berlínské filharmonie a nejvyhledávanější pedagog ve svém oboru. On sám doporučil fenomenálního izraelského fagotistu Mora Birona. Domnívám se, že právě Mor Biron, další člen Berlínské filharmonie, je nejlepší zelenkovský fagotista od dob Sergia Azzoliniho. Mor Biron už mnoho let spolupracuje Ulrichem Wolffem (také člen Berlínské filharmonie), který je komplexní osobností ve smyslu schopnosti interpretace barokní hudby na řadu strunných nástrojů, ovládá tedy nejen hru kontrabas, ale i na gambu nebo violon. Původem německá cembalistka Barbara Maria Willi je mojí hudební partnerkou už více než deset let a bylo naprosto logické, že právě ona bude interpretkou cembalového partu.

Jakou roli ztvárnil v tomto nahrávacím projektu slavný dirigent a houslista Reinhard Goebel, který v 70. letech založil a mnoho let vedl orchestr Musica Antiqua Köln?

Musím říci, že setkání s ním pro mě bylo tím nejsilnějším hudebním zážitkem v roce 2017. Člověk si v momentě toho setkání uvědomí – nyní mám tu čest s géniem. Doposud jsem se nesetkal s tak komplexní hudební osobností, kterou Reinhard Goebel bez pochyby je. Jeho povědomí o hudbě je zcela unikátní.

Jeho přínos byl zásadní. Právě on dal našemu nastudování finální tvář. Důležitá byla věta, kterou pronesl v berlínském studiu: „Natočte tuto hudbu konečně tak, aby už po vás to nebylo nutné znovu natáčet“. To byla věta, kterou jsme potřebovali slyšet. To vyjádřilo to, co bylo v podvědomí naším záměrem. Stojíme o to, aby tato supraphonská nahrávka Ensemblu Berlin Prag byla i za třicet let referenčním albem.

Můžete nám prozradit jak často Ensemble Berlin Prag koncertuje?

Už ze svého názvu vyplývá, že možnost zkoušení a setkávání není tak snadná jako u jiných těles, která spolu pracují v jednom městě. Ale určitě bych chtěl říci, že je to rozhodně stálé těleso. Tři kolegové jsou členy Berlínské filharmonie, takže tomu musíme přizpůsobit naše plánování. Soustředíme se, aby každý koncert, který zahrajeme, byl událostí nejen pro nás, ale i pro publikum. I když nejsem velkým příznivcem rekapitulování, tak bych rád zmínil pro nás snad nejvýznamnější pódia, na kterých jsme hostovali. Máme za sebou prosincový debut v Berlínské filharmonii, účast na festivalech jako Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Contentus Moraviae nebo Janáčkův máj. Teď v červnu nás čeká pražské vystoupení na festivalu Bach for All. Mám pocit, že se nám podařilo etablovat se a obhájit značku Ensemble Berlin Prag ve smyslu toho, jaké jsou naše ambice.

Jakému repertoáru se věnujete na Vašich koncertech?

Pilířem je bezpochyby Jan Dismas Zelenka, ale hrajeme i jiné barokní autory jakými jsou Johann Sebastian Bach a François Couperin. Náš repertoár jsme ale také rozšířili o skladatele hudby 20. století (např. Karlheinz Stockhausen), což je pro nás velmi zajímavá a rafinovaná konfrontace.

Jak vnímáte česko-německý aspekt Vašeho tělesa?

Už několikrát byla ve spojitosti s naším ansáblem zmíněna myšlenka, že jsme jakýmsi kulturním mostem mezi těmi dvěma zeměmi. Je to platforma česko-německé spolupráce, která je pro nás určitým symbolem porozumění. A nezanedbatelný fakt je i to, že prim hraje česká hudba, tak jako na našem debutovém albu.