JOZEF BENCI

Skladatelé 19. století rádi vyhledávali poetické předlohy vyznačující se prostotou a skromností lidové písně. Romance, báseň s tematikou osamělosti, zrazené lásky a hořkosti opuštěných, získala zvláštní místo v ruské lyrice první poloviny 19. století mezi básníky puškinovské generace. Skladatelé v jejich poezii nacházeli silnou inspiraci a prostředek k vyjádření vlastních intimních zpovědí i potlačovaného vzdoru. K prvním skladatelům romancí patřil zakladatel ruské národní hudby Michail Glinka. Celá generace jeho následovníků až po Čajkovského se tomuto žánru věnovala intenzivně a zanechala nespočet romancí převážně na verše soudobých ruských básníků. Zvláštní místo zde zaujímají Musorgského impozantní Písně a tance smrti – cyklus čtyř písní zobrazující hrůzy a bizarnost smrti, o němž sám autor hovoříval jako o „danse macabre“. Supraphon vydává 14. června 2019 album Ruské romance v podání skvělého slovenského basisty Jozefa Benciho v doprovodu klavíristky Jany Nagy-Juhasz.

Jozef Benci je vyhledávaným sólistou v operním a oratorním repertoáru (sólista ND v Bratislavě, spolupráce s ČF a BBC Symphony Orchestra pod taktovkou Jiřího Bělohlávka, s Editou Gruberovou atd.). Veliký, leč citlivě vedený hlas, pozoruhodný smysl pro intimitu písňového repertoáru i dokonalá výslovnost jej doslova předurčují k vynikající interpretaci ruských romancí.

U příležitosti vydání nového alba jsme Jozefu Bencimu položili několik otázek.

Pane Benci, jak vlastně vznikala myšlenka nahrát album z ruských romancí?

Již jako student jsem se věnoval interpretaci ruského repertoáru. A samozřejmě hodně z toho byly písně a romance. Stále přibývala nová díla a k těm starším jsem se pravidelně vracel. A tak to ve mně postupně zrálo, až jsem se rozhodl, že přišel správný čas nahrát z ruských romancí celé album od různých autorů. Bohužel čas, který umožňuje CD, je omezený, tak se tam všechny písně, které mám rád, ani nevešly. Například jsem nenahrál krásné romance od Rachmaninova. Ale zůstala mi alespoň možnost, že bych někdy v budoucnu mohl nahrát samostatné album jen z Rachmaninových písní a romancí. Uvidíme.

V čem jsou skladby Michaila Glinky výjimečné?

Glinkovy romance považuji za základ pro pochopení ruské písňové tvorby. Sám Glinka vycházel z italského belcanta a jeho romance mají lehkost a vzletnost italské melodiky. Harmonický základ je poměrně jednoduchý, nad ním se vlní krásná melodie, která nese jemné črty ruské nostalgie.

Jak náročná byla interpretace Musorgského Písní a tanců smrti?

Písně a tance smrti jsou impozantní. Je to velké dílo, které je doslova výzvou pro mnoho interpretů. S otázkou smrti se snad každý někdy potkává v různých etapách života a v různých situacích. Musorgskij vytvořil čtyři různé obrazy, kde se člověk potkává se smrtí, bojuje s ní a vyrovnává se s ní. Toto dílo poskytuje obrovský prostor pro velkou škálu interpretačních možností a vyžaduje hluboký ponor do různých situací. Je velmi náročné po interpretační stránce, a proto i ve mně dozrávalo velmi dlouho.

Písňový repertoár vyžaduje cit pro intimitu a naladění se pro takovou atmosféru. Jak to vnímáte?

Písňový repertoár je pro mne očistou, kdy se mohu více ponořit do hloubky duše, hledat upřímnou výpověď, pohrávat si s jemnými dynamickými nuancemi. Jsem rád, když po mnoha operních představeních si dokážu najít čas na studium a interpretaci písní.

Multilink: https://lnk.to/…sianRomances
Video: https://www.youtube.com/watch?…