JAN VODŇANSKÝ & HAŇA NAVAROVÁ

Jeho humor byl poeticky absurdní, stejně jako nadčasový, a i přes zdánlivý (občasný) naivismus ostře chytrý. A stále je. Jen on sám už tu fyzicky není – Jan Vodňanský, muž mnoha talentů a podmanivého intelektu i charismatu 10. března odešel a už se nevrátí. I tak ale můžeme jeho nedožité osmdesátiny, jež připadají na 19. června, oslavit s ním. Skvělým prostředníkem je k tomu nové album Jubileum, které je výběrem z Vodňanského společných představení s Haňou Navarovou uváděných v Činoherním klubu v novém tisíciletí.

„V devadesátých letech minulého století se Jan Vodňanský a Petr Skoumal vraceli rok, co rok, jednou za sezónu, do Činoherního klubu s aktualizovaným představením S úsměvem idiota, jímž v roce 1969 právě tam započala jejich ‚hvězdná‘ kariéra. Do Činoherního klubu se Jan Vodňanský vrátil ještě dvakrát i v novém tisíciletí – už se svou novou skladatelkou a jevištní partnerkou Haňou Navarovou. V roce 2006 měl v Činoherním klubu premiéru textappeal – nebo snad jakýsi podivný vaudeville? – S úsměvem bytového jádra a o deset let později to bylo jediné představení k Vodňanského narozeninám – Jubileum. Podařilo se mi tenkrát oba pořady nahrát pro Český rozhlas a montáž z obou je obsahem tohoto alba. Vynechali jsme průvodní slova, extempore a jevištní improvizace, říkadla a písně, řekněme prostřední, z obou představení jsme vybrali nejpůsobivější ‚čísla‘ a písničky tak, aby vznikl nový, autentický audio-tvar. V Jubileu pozval Vodňanský na jeviště i skladatele, s nimiž spolupracoval po rozpadu dvojice V+S – Petra Frischmanna, Daniela Dobiáše a Přemysla Ruta, a tak jsou též na naší nahrávce přítomni. Autorkou většiny skladeb je však Haňa Navarová,“ vysvětluje v bookletu vznik a koncept Jubilea publicista Jan Kolář, který album sestavil s producentkou Supraphonu Naďou Dvorskou.

Vodňanského autorská spolupráce s Haňou Navarovou (původně interpretkou a autorkou v divadle Sklep) započala v devadesátých letech tvorbou pro děti v podobě dvou alb Splašil se kůň našíř (1995) a Popletený svět (1999). Ve společné tvorbě pak pokračovali v novém tisíciletí, kdy Navarová vystřídala Petra Skoumala v obou pravidelných pořadech v Činoherním klubu, napojila se na Vodňanského imaginaci se samozřejmou přirozeností a znásobila působení jeho textů v nové aktualizaci.

„Dodržujeme spolu takovýto rituál: vždy před prázdninami Haňu pozvu na slavnostní oběd, na něj jí přinesu balík textů, psaných na tenké papíry s průklepy, které ji zvláštním způsobem erotizují. Píše na ně hudbu o prázdninách, s kytarou vybrnkává potřebné akordy a v další sezóně třeba jeden song zpívá v novém vydání Besídky divadla Sklep a ostatními aktualizujeme naše programy,“ komentoval Vodňanský proces společné tvorby ve svých Nesouřadných vzpomínkách, které vycházely v Divadelních novinách.

„Jan se stal mým osobním textařem kolem revoluce. Poté, když jsme začali společně vystupovat, jsem ho jmenovala ještě svým osobním mluvčím, čímž jsem se mohla věnovat hudbě a zpívání, a na to ‚okecávání‘ jsem měla právě Jana a tím jsme se vhodně doplňovali,“ dodává Haňa Navarová ke společným pořadům, jejichž esenci i unikátní atmosféru nyní můžete zakusit na albu Jubileum.

To čítá celkem 35 zvukových stop, mezi nimiž nechybí „virtuální“ prohlídka neveřejné výstavy konceptualisty Bedřicha Bobše, komediální analýza pohádky, rádoby historický výklad, vtipná říkadla a především jedinečné, písňové texty, zpívané oběma interprety s humorem a zároveň nesmírnou invencí. Fyzická verze navíc v bookletu nabízí výše citované ohlédnutí Jana Koláře, osobní vzpomínku Přemysla Ruta a úryvky z poslední korespondence autora, která je stejně chytře a mile hravá, jako je celé Jubileum.

MULTILINK: https://lnk.to/…kyJubileumWE