Jméno Josefa Beneše (1795–1873) zachycují dobové prameny především jako houslového virtuosa a vynikajícího pedagoga. Rodák z Batelova se od svých 19 let pohyboval mezi Vídní a Lublaní, ale i na koncertních cestách. Na jedné z nich se v Itálii seznámil s Niccolò Paganinim a Alessandrem Rollou. Dosáhl prestižních postů (dirigent Filharmonické společnosti v Lublani, profesor Akademie hudby ve Vídni, první koncertní mistr vídeňského Dvorního divadla). Většina opusů z nevelkého dochovaného skladatelského odkazu tvoří kusy pro vlastní sólistické uplatnění. Dva smyčcové kvartety, jež Benešovu tvorbu uzavírají (vydány 1865, resp. 1871), jsou z jiného soudku, ale jednotlivé party vyžadují velmi zdatné hráče. Kvarteto Martinů, které už v minulosti významně přispělo k znovuobjevení opomíjených děl (Sergej Tanějev, Petr Eben), dává patrně poprvé po 150 letech zaznít kvartetům, které si rozhodně zaslouží nebýt zapomenuty.
Benešova hudba je inspirována vídeňských biedermeierem, tvorbou Rossiniho a také Paganinim. Skladatelskou kvalitu dokládá i fakt, že Benešovy kompozice byly vydávány v jednom z center evropského hudebního dění u renomovaných vídeňských vydavatelů.
Violoncellistka Kvarteta Martinů Jitka Vlašánková uvedla: „Myslím, že vždy je možné vytěžit ze zdánlivě beznadějné situace něco pozitivního. To byl případ covidových lockdownů. Byl najednou čas na aktivity, na které by si člověk jinak nedokázal udělat místo. Tak jsem obnovila po několika desetiletích kontakt s rodinným přítelem houslistou Františkem Jarošem, který mě kdysi připravoval na zkoušky na konzervatoř, ale také učil francouzštinu. Požádala jsem ho, zda by nemohl se mnou v té francouzštině pokračovat „on-line“. On sám pochází ze stejné obce jako Josef Beneš a Benešovým dílem se jeden čas velmi intenzivně zabýval – jako badatel i jako interpret. Začala jsem se o Benešovy Kvartety zajímat a různé signály mi napovídaly, že to je kvalitní hudba, kterou by byla škoda nechat ležet ladem. Když to bylo možné, přehráli jsme na zkoušce Kvarteta Martinů většinu textu. Usoudili jsme, že v té hudbě je velký potenciál a že se pokusíme ji přivést k životu – jednak na koncertní podia, ale především ji nahrát. Pak už pokračovalo vše běžnou cestou – nastudování, provedení na několika koncertech, práce v nahrávacím studiu, a nakonec spolupráce na tom, aby i po formální a vizuální stránce bylo nové album vydařené.“
Novému albu, které vydává Supraphon již 14. října 2022, se daří dosadit do stále neúplné mozaiky české hudební historie výrazný a krásný kámen. Album vychází právě včas, aby přispělo k připomenutí 150. výročí Benešovy smrti v roce 2023.
MULTILINK: https://lnk.to/MartinuQuartetJosefBenes