Světoznámý pohádkový příběh o hodném zvěrolékaři v polovině března poprvé v podobě audioknihy vydává Supraphon, a to ve skvělém podání herce Davida Novotného. Ten svým hlasem mistrně oživil nejen postavu dobrosrdečného veterináře, ale i řadu jeho zvířecích kamarádů.
“Načítání audioknih pro děti je pro mě hlavně zábava. Věřím, že když se textem pobavím a potěším já, dostane se ta energie i na druhou stranu k posluchačům,“ uvedl David Novotný
Autor laskavého a zábavného vyprávění o doktoru Dolittlovi, spisovatel Hugh Lofting se narodil v roce 1886 v Anglii, anglo-irským rodičům. Studoval v St Mary College Mount v Sheffieldu, později odešel do Spojených států, kde získal titul stavebního inženýra na Massachusetts Institute of Technology. Jako stavař hodně cestoval po světě. Během první světové války sloužil v irské národní gardě. V jedné z bitev byl těžce zraněn, ale nezatrpkl. Zatímco ostatní spisovatelé psali o hrůzách války, on vytvořil literární postavu moudrého laskavého lékaře Dolittla. Zbytek života prožil v americkém Connecticutu spolu se svou ženou a třemi dětmi, pro které Doktor Dolittle původně vznikal. Posmrtně obdržel americkou literární cenu Lewis Carroll Shelf Award.
Příběh doktora Dolittla poprvé vyšel v češtině roku 1925 v překladu Žofie Pohorecké, a to pod sáhodlouhým titulem: Příběh doktora Málodělala, jenž jest kronikou neobyčejného života doma a překvapujících dobrodružství v cizích zemích. Audiokniha Supraphonu vychází ze současného překladu Jarky Vrbové.
„Všem dětem léty i dětem srdcem připisuji,“ dodal k tomu v knize autor sám, přičemž předmluvu sepsal jeho vrstevník Hugh Walpole. Není to předmluva ledajaká. Sekýruje tu tehdejší „přepsychologizované“ psaní o dětech a Hugha Loftinga pasoval na „jediného důstojného nástupce Lewise Carrolla“. Načež dodává: „Dospělí se domnívají, že stačí, když užijí při psaní dětem dětskou řeč, ale není většího omylu. To celá autorova obrazotvornost musí být obrazotvorností dítěte.“
Dolittle si osvojil pro potřebu komunikace s němou tváří 498 řečí, a to tak dobře, že v nich mohl psát knihy. Lofting líčí zvířecí pacienty věrohodně, žádného nepolidšťuje – svým zvířátkům neodepřel charakteristické rysy a ani je neochočuje.