ANNA PAULOVÁ

„Na svém novém albu bych ráda představila komorní skladby skladatelů Karla Husy a Bohuslava Martinů v různém nástrojovém obsazení. Oba skladatele pojí podobný osud, protože oba žili většinu svého života mimo svou vlast, ale také jejich vztah k lidové hudbě a moravskému folkloru. Oba studovali v Paříži a poté žili v Americe. Ještě jedna věc je spojovala – manželky Francouzky,“ uvedla klarinetistka Anna Paulová, která se o dílo Karla Husy zajímá již od dob studií na pražské AMU. Nejdříve nastudovala jeho Tři studie pro klarinet sólo a s touto skladbou se také zúčastnila Soutěže Nadace Bohuslava Martinů v roce 2016. Stala se absolutní vítězkou této prestižní soutěže a chystala se Karla Husu kontaktovat, protože jí jeho skladba velmi oslovila a chtěla mu poděkovat. Krátce poté jí však zasáhla zpráva o jeho úmrtí. Později začala studovat jeho další skladby jako například Sonatu a tre pro housle, klarinet a klavír nebo Slovenské evokace pro klarinet, violu a violoncello. Velmi jí zaujalo, jak Karel Husa využívá nových technických a výrazových možností klarinetu, jako je například breath tone, reedy tone nebo natural tone. Anně se líbí, že i když je každá jeho skladba jiná, že nezapře svůj smysl pro stavbu a inspiraci ptačím zpěvem a moravským folklorem.

Jak probíhalo nahrávání?

Nejtěžší na celém natáčení bylo dát dohromady všechny interprety, zvukaře a hudebního režiséra, abychom našli společný termín natáčení. Všichni tito interpreti jsou totiž velice vytížení sólovými koncerty či hraním v orchestru. Violoncellista Vilém Vlček navíc studuje v zahraničí. Jsem všem těmto špičkovým muzikantům a zvukovému mistru a režisérovi nesmírně vděčná, že se mnou do toho šli, a že jsme vytvořili skvělý tým. Spolupráce s nimi a celý proces natáčení byl velice inspirativní.  

Co máte ráda na hudbě Bohuslava Martinů? 

Hudbu Bohuslava Martinů mám a hraji moc ráda. Obzvláště pak jeho Sonatinu pro klarinet a klavír, je to také jeho jediná skladba pro sólový klarinet s doprovodem klavíru. Hraji ji již několik let a patří k mým nejoblíbenějším skladbám. Bohuslav Martinů měl velký cit a vztah k lidové hudbě, a to se v Sonatině odráží. Zkomponoval ji v roce 1956 v Americe a v té době již věděl, že se do Česka nikdy navrátí. Myslím, že je to slyšet hlavně ve druhé větě. Sonatina dnes patří k základnímu repertoáru klarinetistů po celém světě. Je také nejhranější českou skladbou 20. století, a přestože je to jen Sonatina, nejedná se o žádnou drobnou skladbu, ale o reprezentativní dílo, kde klarinetista předvede jak svoji technickou vyspělost, tak svůj interpretační projev. Klarinet se objevuje i v dalších komorních skladbách Bohuslava Martinů, například v dílech Čtyři madrigaly pro hoboj, klarinet a fagot, Sextet pro flétnu, hoboj, klarinet, dva fagoty a klavír, Kvartet pro klarinet, lesní roh, violoncello a malý bubínek, Kuchyňská revue a v několika Serenádách. Jsou to všechno nádherné skladby, které ráda hraji.

Na albu spolupracujete s celou řadou významných kolegů jako je třeba Ivo Kahánek, Jan Fišer, Kristina Fialová, Oto Reiprich, Jan Hudeček, Vilém Vlček – Jaká s nimi byla spolupráce?

Bylo pro mě obrovské štěstí a čest, že jsem mohla s těmito špičkovými interprety spolupracovat. Všichni mají už za sebou velké zkušenosti s natáčením a vrhli se na studium skladeb s velkým nasazením, za což jim velmi děkuji. Skladby Karla Husy jsou nesmírně náročné technicky i interpretačně a já samozřejmě chtěla, aby zněly co nejlépe. Také bych chtěla poděkovat zvukovému mistru a režisérovi Martinu Stupkovi za to, jaký byl obětavý, trpělivý a také za jeho skvělé připomínky. Je to „srdcař“, který svou práci dělá opravdu skvěle. Během natáčení panovala příjemná tvůrčí atmosféra.

Čím je vám blízká hudba 20. a 21. století – zejména pak tvorba českých skladatelů?

Hudbou 20. a 21. století českých skladatelů se zabývám již dlouhodobě. Pan profesor Jiří Hlaváč mě postupně seznamoval s díly Bohuslava Martinů, Karla Husy, Viktora Kalabise, Josefa Páleníčka, Miloslava Ištvana, Zdeňka Šestáka, Jiřího Temla, Zdeňka Zahradníka a řadou dalších autorů. Několikrát jsem se stala stipendistkou Nadace Českého hudebního fondu a měla jsem tak možnost tyto skladby nastudovat a provést. Spolupracuji také se skladateli mladé generace (Miloš Orson Štědroň, Lukáš Sommer, Martin Kux, Jiří Trtík, Ian Mikyska, Matouš Hejl, Kateřina Horká, Daria Kukal Moiseeva a dalšími).

Myslím si, že jako Češi dokážeme nejlépe porozumět právě českým skladatelům. Chtěla bych citovat Karla Husu: „Česká hudba je světový fenomén.“ Je úkolem nás interpretů reprezentovat českou hudbu v zahraničí, stejně tak jako interpretovat skladby světových skladatelů v Čechách. S českými žijícími skladateli máme navíc ideální a velice snadnou možnost pohovořit si o skladbě a slyšet jejich názor. Navíc moc ráda spolupracuji s žijícími skladateli!

Jaké tuzemské i zahraniční koncerty vás čekají?

V červnu mě čeká sólové vystoupení v německém Erbachu, na kterém provedu Klarinetový koncert č. 2 Es dur C. M. von Webera. Dále mě čeká řada komorních koncertů s akordeonistou Jiřím Lukešem a kytaristou Lukášem Sommerem. Na podzim se těším na sólové vystoupení s Pražským komorním orchestrem v rámci festivalu Klášterní hudební slavnosti v Šumperku. Společně provedeme Mozartův klarinetový koncert A dur KV622 v původní verzi na basetový klarinet a také skladbu Clarinettino, op. 11 Ondřeje Kukala. V říjnu se těším na sólové vystoupení v Itálii s Orchestra Sinfonica di Sanremo, budeme hrát Klarinetový koncert Es dur F. V. Kramáře. A 29. února 2024 vystoupím v rámci komorní řady FOK společně s violistkou Kristinou Fialovou a klavíristou Martinem Kasíkem a společně zahrajeme mimo jiné skladby Bohuslava Martinů a Karla Husy. Chystám se také ještě v červnu uspořádat křest CD, na kterém by zazněli alespoň některé skladby jako malá ochutnávka z děl Karla Husy a Bohuslava Martinů. Ráda bych též uspořádala koncert k poctě Karla Husy, kde bychom všichni společně provedli skladby, které jsme na album natočili. Přáním Karla Husy totiž bylo, aby jeho hudba nadále žila.